EUROPE - Walk The Earth

70%

Kdo dlouhodobě sleduje novou etapu existence EUROPE, ten už dávno musí vědět, co od kapely zhruba čekat. Švédové už dávno nedobývají žebříčky popularity, zaměřují se na kvalitně provedený hutný hard rock čerpající z odkazu sedmdesátých let. Novinka „Walk the Earth“ je dalším typickým albem novodobé etapy, jen dost možná o něco méně chytlavým, než tomu bylo v případě minulého, velmi povedeného „War Of Kings“. Pro nové album je typická určitá zastřenost či zahuhlanost soundu, kytary působí skoro až nezvykle přízemně a nejdou tak posluchači naproti skrze nějaké ty větší parádičky. Vlastně lze říci, že si kapela stále udržuje svůj kvalitativní standard a kdo ji měl rád dosud, určitě si i zde pro sebe najde nějaký ten klenot. Skladatelská práce tahouna Joeyho Tempesta, jednoznačně nejtalentovanějšího, nejvýraznějšího a nejaktivnějšího hudebníka v kapele, je ostatně dobře známa, stejně tak náklonnost celé party k starým hardrockovým látkám, takže všechny ty předlohy jako DEEP PURPLE, URIAH HEEP, RAINBOW nebo THIN LIZZY leckdo znovu vystopuje i zde. EUROPE se zkrátka už dávno rozhodli pro tuto cestu a ve špičkových podmínkách londýnského studia Abbey Road a za asistence osvědčeného Davea Cobba, dali vzniknout další, v nové etapě už šesté, celkově pak jedenácté studiové desce.

Joey Tempest je podepsán pod každou z deseti skladeb a jako spoluautor se u něho dalece nejvíce objevuje právě jméno producenta, zatímco spoluhráči Mic Michaeli, John Leven a John Norum si v průměru připisují po dvou asistenčních kreditech, a tak tvrdit (jak jsem se tuhle dočetl), že největším talentem v kapele je John Norum, mne přijde naprosto zcestné, zvlášť při znalosti jeho někdejšího zdekování a sice bezprostředně poté, kdy věci nešly zcela dle jeho představ, bych o jeho přehnané důležitosti v rámci EUROPE vůbec nemluvil. Dnes je však situace v kapele dlouhodobě velmi stabilní a pětice působí jako hodně semknuté těleso vynikajících muzikantů, kteří nemají absolutně potřebu řešit nějaké malichernosti.

Nová deska je zvláštní v tom, že převládají potemnělé, zvukově matné a vcelku pomalé kusy působící spíše nostalgickým dojmem, než aby v jejich případě šlo o nějaké heroické hymny. Taková zde vlastně není ani jedna, přesto má album v určitých momentech kouzlo a je zcela typickou ukázkou pozdní tvorby kapely. EUROPE vešli s kůží na trh vlastně už v létě, kdy prostřednictvím titulní skladby album uvedli. Tato věc celé dílo naprosto dokonale charakterizuje, a to nejen díky svému pomalejšímu tempu, směsce podladěných kytar s hammondy, ale i díky hlasu Joey Tempesta, který dnes opanovává nižší zpěvové rejstříky než kdysi dávno. Dojemný kousek má však i pořádnou hloubku, zasněnost a nemalé kouzlo. Následující „The Siege“ působí naproti tomu o něco rock´n´rollovějším dojmem a je silovějším songem, ovšem na druhou stranu bez potřebné atmosféry. Té je však dostatek ve čtvrté „Pictures“, nejprve akustické, později čarokrásně vrstevnaté písni zacházející až kamsi na území art-rockové klenutosti. 

Dunivě podlazená „Wolves“ koketuje s prvky stoner rocku či grunge, neb kapela sebou pozvolna zmítá v oparech marihuanového kouře na podkladě riffů a valivého tempa, což zde navíc dokonale vyvažuje skvělou instrumentací (znovu to spojení kytar a kláves) a masivními back-vokály. Každopádně jde o temnou lahůdku, která rovněž celé dílo charakterizuje jako to, které zpočátku neleze příliš do hlavy, ale jehož síla se ukáže až postupem času a asi ne úplně každému. Dále bych zde zmínil až exoticky ornamentální harmonie a jiskrné sólování Johna Noruma, kterým kytarista dokáže obohatit závěr skladby. Podobné momenty se ostatně objevují už u titulní skladby a tak deska jako celek budí dojem záhadného, smutného a vcelku temného alba.

Možná je třeba připomenout, že na „Walk The Earth“ se povedly především podobně valivé a vesměs pomalejší kusy, zatímco rychlejší písně jako „Gto“ nebo „Whatever You´re Ready“ působí spíše jako výplň nebo to méně originální. Ještě by se závěrem slušelo pochválit znovu naprosto parádní hru Iana Hauglanda, protože tento dělník bicí soupravy je jakýmsi energickým katalyzátorem souboru, ve výčtu všech skvělých hudebníků v kapele dost často přehlíženým, a jeho hra vždy dokáže písně EUROPE správně nakopnout a obohatit. A děje se tak i letos, tedy u jednoho z těch slabších (i když stále docela povedeného) alb EUROPE. Max.70% a to hlavně díky muzikantské kvalitě, zajímavému zvuku, atmosféře a rovnoměrné dělbě místa mezi skladby skvělé a úplně průměrné.

30.10.2017	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz