EUROPE - War Of Kings

90%

Stále neuvěřitelně nadupaní Švédové, kteří od svého návratu v roce 2004 vydávají již pátou řadovou desku (celkově pak desátou), prokazují i letos skvělou formu, a tak i novinka „War Of Kings“ ctí hardrockový fundament hodný opravdových mistrů svého řemesla. Dokonce bych řekl, že se zde kapele podařilo vrátit s nejlepší sadou skladeb minimálně od dob alba „Secret Society“ z roku 2006, což byla asi jejich poslední nahrávka, kde se projevila touha po modernějším vyznění. Na novince „War Of Kings“ je samozřejmě slyšitelné, jak mnoho pro tyto seveřany znamená hudba sedmdesátých let, pocházející především od kapel, na kterých Švédové muzikantsky vyrůstali – tedy DEEP PURPLE, RAINBOW a WHITESNAKE. Zároveň je pozoruhodné, že to celé v jejich podání nepůsobí vůbec nepatřičně, žádný plagiát bez potřebné hloubky se zde nekoná. V tomhle směru považuji ze všech jejich novodobých věcí za nejméně přínosné album „Last Look At Eden“, které bylo výhradně poctou starým předlohám, ale nedodalo toho příliš navíc. Letos dostáváme výživnější porci hardrocku.

Novinka se nachází někde na půli cesty mezi oběma póly. Jde o dokonalé skloubení aktuálního zvuku a přístupu v hardrockové hudbě, který je zde vpasován na letitý hudební model a předobrazy ze sedmdesátých let. Tento hudební model EUROPE přizpůsobují ke své podobě a dodávají novým skladbám hodně vlastního feelingu, jsou tedy jak současní, tak vlastně i dost retro. O kvalitě Tempestova hlasu zde není znovu třeba dlouze polemizovat, Joey je ve svých dvaapadesáti stále znamenitý a rozeznatelný od desítek jiných pěvců, stejně tak se není třeba bavit o kytarovém mistrovství Johna Noruma, který zde předvádí opravdové lahůdky. Michaeliho klávesám letos sice dominují zejména hammondy, což samozřejmě beru jako připomenutí oněch legendárních sedmdesátkových předloh, ale je zde i celá řada prvků, které cílí opačně.

Třeba když Micův nástroj pouze doprovází nahuštěný a zároveň lehce podlazený kytarový part (třeba titulní velkolepá hymna nebo následná „Hole In My Pocket“, obě skladby jsou umístěny hned v úvodu alba), který rovněž v kombinaci se silovými Haughlandovými bicími připomíná, že tahle kapela opravdu nejsou žádná ořezávátka, ale umí rovněž pořádně zahřmět, což je už dekádu pasuje mezi zcela nejlepší hardrockové soubory současnosti. Ne nadarmo jsem si totiž při několikerém poslechu této desky vzpomněl na tvorbu krajanů SPIRITUAL BEGGARS (hlavně u skladeb jako „California 405“ nebo „Rainbow Bridge“ se silnými vlivy RAINBOW a DEEP PURPLE) nebo dokonce na současnou tvorbu OPETH (jakkoliv tahle informace může někomu působit střevní potíže, takže nezbývá než v rámci léčebného procesu dotyčnému poukázat na tytéž dva vynikající songy). EUROPE jdou však dál, popouštějí totiž uzdu přímočaré chytlavosti a s noblesou se dokáží vyvarovat pseudouměleckého balastu, který ty druhé tolik brzdí, navíc je tu stále fenomenální hlas Joey Tempesta, který nepřipouští tie-break, nebo dokonce možnost jakékoliv spekulace ze strany jazzem zkažených.

Skladba „Second Day“, kde se mihnou kratičké psychedelické pasáže, aby se v ní později kapela pořádně rozmáchla a bezchybně zapracovala na sugestivní atmosféře i gradaci, je zaručeným důkazem vynikající skladatelském práce a vzrůstající formy těchto Švédů, ti navíc přes své hardrockové ukotvení působí v jejím průběhu neuvěřitelně svěže, aktuálně a proč to neříct - moderně. Jde o parádní chytlavý song, kterému prakticky nic nechybí a navíc se v jeho druhé polovině dočkáme blackmoreovsky nastylizovaného hadího sóla. Při aristokratickém blues „Praise You“ ožívají všichni démoni uctívající odkaz božských LED ZEPPELIN, případně i období raných WHITESNAKE.

Našláplá „Days Of Rock´N Roll“ je poctou sedmdesátkovému boogie a jednou z mála svižnějších věcí, bohužel však i skladbou nejprůměrnější. Songy jako „Children Of The Mind“ nebo „Rainbow Bridge“ představují to nejlepší na desce a jsou dokonalým skladatelským připomenutím hardrockových legend. U druhé jmenované upoutá mimo jiné také orientální klávesový motiv a Norumovo kytarové sólo z řádu dokonalých. Na EUROPE si dlouhodobě cením hlavně nepřeplácanosti a faktu, že svoje výborné hráčské schopnosti nestrhávají do sféry nějakého zbytečného předvádění, ale naopak jim jde o chytlavé songy. Vždy jim šlo hlavně o dobře poslouchatelnou skladbu a díky tomu se i teskná balada „Angels (With Broken Heart)“ řadí k dokonalým počinům. Vše posléze ukončuje jak „Light Me Up“, což je groovy věc se zajímavým vývojem k epičtějším fázím, a pak také bluesově laděná instrumentálka „Vasastan“ Johna Noruma. Novinka „War Of Kings“ je další z řady opravdu vynikajících alb od EUROPE, možná i jedním z vůbec nejlepších od této kapely, která patří v současnosti k absolutní světové špičce ve svém ranku.

09.03.2015	Diskuse (13)	Stray janpibal@crazydiamond.cz