EVERGREY - A Heartless Portrait (The Orphean Testament)
Navzdory své částečné příslušnosti k ranku progresivního metalu, zůstávají švédští EVERGREY stálicí, která jen velmi málo obměňuje svůj typický projev. Věc, která platí od začátku jejich cesty, takže i v roce 2022. Sestava okolo Tomase S Englunda rovněž drží po mnoho let beze změn a hned čtyři z pěti členů jsou její součástí minimálně od alba „Inner Circle“ z roku 2004. Mistři teskných nálad a hutného powermetalového zvuku v podstatě i letos nabízejí materiál pro ně zcela typický, ze kterého kapelu člověk se zkušeností s jejich hudbou identifikuje bez větších obtíží. Novinka „A Heartless Portrait (The Orphean Testament)“ si nic nezadá s několika albovými předchůdci a drží si i uspokojivou kvalitu, co se týče skladatelské stránky a zvukového zpracování. Kdo má EVERGREY rád, ten si pochutná i v případě aktuálního díla.
Druhou stránkou této nesporně kvalitní muziky je však skutečnost, že na její poslech musíte být jaksi více naladěni, neboť vyžaduje větší míru koncentrace. EVERGREY rozhodně nejsou kapelou pro každého, za což může teskná nálada provázející většinu jejich skladeb, ale i hutnější terén se strukturami, jež mají daleko k chytlavosti. Tyhle vlastnosti mají za následek, že po chvíli může u posluchače upadat jeho pozornost až do naprostého nezájmu. Ne každý je nastaven na poslech skladeb se vzájemně si dosti podobným naturelem, ne každého dokáží oblažit všechny ty dlouhé tóny, dlouhá kytarová sóla a zvukové plochy podpořené klávesami. Vlastně zde v mém případě výjimečně platí pravidlo: jak budu hodnotit novou desku, takový názor mám na tvorbu těchto Švédů i obecně. Novinka zřejmě není nejlepším albem EVERGREY, ale zároveň se o ní vůbec nedá mluvit jako o zklamání. Zkrátka tahle sada dokonale zapadá do jejich diskografie plné temných, klenutých a nadýchaných děl, reprezentujících progresivnější stránku severského power metalu.
Z vyrovnané sady skladeb lze letos jen velmi obtížně vybrat ty, které se něčím vyjímají. Může to být případ majestátního otvíráku „Save Us“, který vyznívá více než nadějně a svou roli vábničky k výpravě spolehlivě zastane, dále pak je to případ klenuté vlny „Midwinter Calls“, kde se místo refrénu objeví podivně táhlý, bezeslovný chorál, nebo také asi nejpřímočařejšího a nejchytlavějšího songu novinky - „Call Out The Dark“, stavícího naopak na melodickém refrénu. Tyhle skladby sice nějak zásadně nevyčnívají, jen zkrátka mají větší šanci zaujmout na první dobrou. O desce lze mluvit jako o jednolité záležitosti, kterou netřeba v posudku krájet do skladeb. Mám za to, že fanoušci EVERGREY ani takto neuvažují.
I dál je deska tvořena vyrovnanými a v rámci zvuku EVERGREY zajímavými skladbami – viz charismatická „Orphean Testament“ nebo exotickou vyhrávkou startující „The Great Unwashed“, nicméně to už se dostáváme do fáze, kdy u někoho může nastat ono výše zmíněné opotřebení koncentrace, a tak jen vyvoleným je dáno vychutnat si muziku EVERGREY v celé šíři. Já osobně nikdy nepatřil mezi oddané fans těchto Švédů, rozhodně u mne neokupují čelní místa zájmu. Na Metalfestu se mě však letos jevili nadějně, ale co jsem se tak o nich bavil s několika lidmi, ty na rozdíl ode mne Švédové nezaujali takřka vůbec. Aktuální materiál je prostě táhlým a plnokrevným power-metalem hraným v umělečtější podobě. Upoutá na něm nejen sklíčený vokál hlavního aktéra, ale i bytelná instrumentace a celkové vyznění. Stabilita.
13.06.2022 | Diskuse (12) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Mbody | 04.07.2024 06:42 |
Neviem si pomoct, avsak novinka Theories of emptiness na Heartless portrait nestiha. Presiel som celu ich diskografiu , ale tento album je esenciou dokonalosti Evergrey. Tocim to uz viac nez rok a stale bomba. 10/10 |
Patrik | 15.06.2022 22:53 |
Septicflesh - Infernus sinfonica. Famózní koncert. :-) |
Stray | 15.06.2022 09:58 |
Fenris 13: Díky za popis. Přesně vyjádřeno to s tím symfo-bordelem, přesně to mne taky docela odrazovalo, když se vše takto přeplácává, kapela tím úplně ztrácí svou výjimečnost, věřím že devadesátky maj SF zajímavé a podívám se jim na zoubek.
|
Fenris 13 | 15.06.2022 09:46 |
Stray: Já bych Ti od SF doporučil jednoznačně album Revolution DNA, to je takřka rocková záležitost, rozhodně nejméně typická nahrávka. Takový jejich Chameleon :-) Jinak samozřejmě začátky - Mystic Places OF Dawn, Esoptron, Ophidian Wheel... Communion bylo ještě hudebně výtečné, další alba už byla příliš přehlušena symfo-bordelem a moje druhdy srdcovka se mi vzdálila. Dovršil to koncert na Metalfestu kde Spiros měl basu jen na parádu, nedalo se na to koukat. |
Stray | 15.06.2022 09:06 |
Nejstarší co jsem od SEPTICFLESH důkladně poslechl, byl až album Titan. Včera večer, když jsem si skokově projel nějaké jejich ukázky z různých etap, tak mě přišlo, že na konci devadesátek (okolo alba A Fallen Temple 98) to nebylo úplně marné (spíš taková temná metalová avantgarda, a taky měli do roku 1998 lepší logo):-), naopak v první dekádě po roce 2000, se to celé jaksi zhutnilo a šlo přesně tím směrem, kterej zrovna nemiluju (dovršeno naprosto otřesnou grafikou obalů včetně toho rohatýho králíka co je na albu Communion):-). Takže pokud bych u nich šel něco zkoumat, tak od 1998 mnohem spíše proti proudu čas dál do historie, než sem...
|
Smolik | 15.06.2022 08:28 |
2Stray - nereptám a děkuji za recenzi :-) , ve které trochu reptáš ty :-D . Ohledně SF - no vidíš a to ta novinka dost recykluje z předchozích alb se mi zdá. Já je poslouchám od Esoptron a od té doby se to dost posouvalo, ale poslední alba jsou také zakonzervováni ve svém stylu. Ale také se mi to líbí. |
Honza H. | 14.06.2022 22:02 |
Na limitkách aktuálního i předchozího alba je jako bonus skladba bez zpěvu. |
Stray | 14.06.2022 14:43 |
Pokud bylo v recenzi napsáno, že znějí stále stejně, tak to bylo takové obecné vyjádření, ke kterému by se dalo přiložit ještě slůvko...ZHRUBA. Podobných obecných vyjádření bys v tuzemských devadesátkových hudebních tiskovinách nalezl velké množství, v rámci recenzí to byla prakticky většinová norma. Takže nereptej!:-)
|
Smolik | 14.06.2022 13:54 |
Recreation Day samozřejmě už nepřekonají a souhlasím s tím, že poslední tři alba jsou podobného ražení a to i zvukově. Ale že jsou stále stejní jak se píše v recenzi, to ani ne, když porovnáš třeba novinku, Hymns for the Broken, Monday Morning Apocalypse, The Inner Circle, In Search Of Truth, jsou tam zřetelné rozdíly a vývoj tam určitě nějaký je. |
Honza H. | 14.06.2022 11:26 |
Pro mě jsou jednotlivá alba docela rozlišitelná zhruba po The Storm Within a rád se k nim vracím. Teprve na posledních třech albech, zdá se, došlo k definitivnímu zakonzervování stylu (při zachování velmi vysokého standartu) a dá více práce najít na nich nějaké zásadní odlišnosti. |