EVIL INVADERS - Feed Me Violence

90%

Jestliže první album „Pulses Of Pleasure“ z roku 2015 znamenalo velice sebevědomý vstup belgických EVIL INVADERS do dění, pak o dva roky mladší a rovněž u Napalm Records vydaná dvojka „Feed Me Violence“ přináší nejen zdokonalení skladatelské práce, ale rovněž v rámci rychlejších skladeb i celkové přitvrzení. Vlastně se Belgičanům podařilo vyladit vlastní zvuk a roztáhnout svůj potenciál do větší šíře. Powermetalová úderka se odhodlala jít dokonce na území epičtějších kompozic a vrstevnatých songů pomalejšího ražení – viz třeba famózní suita „Broken Dreams In Isolation“, či v ponurém tónu vystřižená „Oblivion“, která může platit za názornou ukázku větší rozmanitosti jejich tvorby, neboť se z akustického úvodu brzy rozpohybuje do strhující gradace v podobě závěrečného ultrarychlého běhu. Jak by se dalo stručně říct, druhé album je prostě o něco dokonalejší a v mnoha směrech i pestřejší, aniž by EVIL INVADERS z ranku melodického, rychlého a tvrdého metalu uhnuli alespoň o píď.

Erupce, kterou zde přináší hned úvodní dva divoké kusy „Mental Penitentiary“ a „As Life Slowly Fades“, má potenciál geniality. Když už má člověk po úvodním nářezu pocit, že nic lepšího nemůže přijít, uzemní ho záhy chytlavý spád druhého tornáda. Strhující tempa, úsečně vypjatý vokál, celková vrstevnatost instrumentace a sóla vyjíždějící na povrch v každém okamžiku, kdy k tomu mají prostor a rovněž kdy se jim z vlastní přirozenosti zamane. Tomuhle říkám úvod snů v rámci speedmetalového alba. Kapela se před nahráváním dvojky personálně ustálila a nový kytarista Max Mayhem začal spolehlivě zapadat do koloritu dění. Utvořil spolu s frontmanem Johannesem Von Audenhove bravurně sehraný tandem, nešetřící na strhujících riffech, melodických vyhrávkách i bleskových sólech výstavního vyznění. A protože se Max v sestavě EVIL INVADERS nachází ještě dnes, museli ona zlepšení vytušit i samotní hudebníci. Rytmická sekce také dokazovala, že i jim náleží pozice opor. A tak prostřednictvím souhry nováčka u basy Jockieho Van de Schoota a zkušeného dirigenta od bicí artlerie Senneho Jacobse dostali do songů spodek, jenž dokázal pumpovat do posluchačů energie, co se jen dalo.

Jak už jsem v recenzi na prvotinu sdělil, cením si těchto Belgičanů také proto, že nechali stranou všechny prvky, jaké si obvykle jejich současníci nedovolí nevypůjčit z oblastí metalcore případně melodického death metalu. EVIL INVADERS si však zachovali striktní old-school ráz s hromadou divokých sól, rychlých temp a vypjatého čistého vokálu. Pokud by se drželi aktuálnějších trendů, neubránili by se toxické šablonovitosti a omezenější škále výrazových prostředků. Staly by se zkrátka jednou z těch uřvaných partiček zatížených pouze na tlak a výbušnost. Tohle se EVIL INVADERS opravdu netýkalo a Johannes Van Audenhove se držel se svými kumpány výhradně cesty navazující na osmdesátá léta, bez potřeby stavět zde uniformní přehlídku samoúčelné brutality. Líbí se mě, jak tahle kapela maká jako rovnocenný tým a důležité pro ni jsou hlavně skladby samotné, jejich dobrá poslouchatelnost, jejich pozitivní energie, spád a dramaturgická vyladěnost umocňující pestrý celek.

Johannes tak stále dává na odiv svůj jadrný vokál s fantastickým rozsahem a výrazovým potenciálem. Ne však z nějaké frajeřiny, ale protože prostřednictvím hlasu dodává skladbám na další emotivní vrstvě. Metal byl, dle mého, v časech metalcore a hrubého harsh vokálu zkrátka příliš monotónní, jednodimenzionální. Osobně jsem tedy rád, že tohle s příchodem retro kapel jako EVIL INVADERS konečně padlo. 

Stejně jako v případě debutu dostáváme sadu skladeb, kterým dost možná sloužila jako předobraz nepřekonatelná prvotina německých HELLOWEEN „Walls Of Jericho“ s Kaiem Hansenem u mikrofonu, což samosebou podtrhly i další bleskové sprinty a po všech stránkách nabušené songy jako byl především titulní nářez „Feed Me Violence“ nebo posléze i sóly prostoupená „Anger Within“. Ne zrovna dlouhé, o to však semknutější dílo posléze zakončuje rozmáchlá suita „Among The Depths Of Sanity“, jakýsi pomník prapůvodní a břitké podstatě kontinentálního speedmetalu z časů prvního rozmachu žánru, který se tehdy obešel bez klávesových ozdob a jiných kýčovitých partů, charakterizujících spíše skandinávský směr cinematického metalu posledních dvou dekád.

03.06.2022	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz