EXCITER - Violence And Force

70%

Jak se dalo předpokládat, nedlouho po rozmachu kapel z NWOBHM na Britských ostrovech a posléze na Starém kontinentě, se metalová hudba ve velkém začala rozvíjet i v zámoří. Kanadští EXCITER coby trio z Ottawy (provincie Ontario), založené na sklonku roku 1980 - respektive přejmenované z původního názvu HELL RAZOR, již svým novým jménem dávalo najevo zjevné ovlivnění hudbou JUDAS PRIEST, nicméně podobné zařazení by nebylo v jejich případě zcela přesné, protože EXCITER se vždy drželi spíše dravého a zemitého, než přímo (po vzoru Jidášů) kytarově bombastického provedení tvrdé metalové hudby.

EXCITER svou zásadní roli sehráli během transformace heavy metalu na severoamerickém kontinentě a to směrem k jeho pozdějším tvrdším a rychlejším odnožím, neboť to byli mimo jiné právě oni, kdo vedle kapel jako METALLICA, ANTHRAX a SLAYER dostal do skladeb větší míru divokosti a zuřivého naturelu. Trojhlavá ontarijská hydra, vedena neoddiskutovatelným šéfem, netradičně zpívajícím bubeníkem Danem Beehlerem, jehož památný excentrický ječák se stal jedním z velkých poznávacích znamení zvuku EXCITER, se stala jednou z čelních kapel nového směru, který roztáčel metalovou hudbu do větších obrátek. Ještě doplním, že Beehlera v sestavě mezi lety 1980-1986 znamenitě podporovali z popředí pódia dva spoluhráči John Ricci (kytara) a Allan Johnson (baskytara). Tohle trio tak utvářelo klasickou sestavu, jež stála v roce 1983 u zrodu pravověrného speed metalu.

Svým zvukovým pojetím byli EXCITER vždy někde na hranici mezi rtuťovitým projevem JUDAS PRIEST a neotesaně hlomozným rock´n´rollovým válcem po vzoru MOTÖRHEAD. První oficiální úspěch se k nim dostavil, když se kapele podařilo u Shrapnel Records realizovat debutové album „Heavy Metal Maniac“. Bylo to v polovině června roku 1983, jen o pouhý týden dříve, než vyšel u Megaforce Records METALLICE debut „Kill ´Em All“. Debutová deska EXCITER tehdy zarezonovala metalovým undergroundem, takže netrvalo dlouho a šéf Megaforce John Zazula zlanařil tuhle koncertně velmi aktivní trojici do své stáje. Druhé desce „Violence And Force“ se dostalo, i díky schopnému managementu, o mnoho větší publicity v příslušných dobových periodikách. Deska vyšla již v únoru roku 1984, tedy osm měsíců po debutu a zhruba souběžně s debutem ANTHRAX „Fistful of Metal“. Ten byl také realizován u stejného vydavatelství. Z těchto skutečností je patrné, že EXCITER v první polovině osmdesátých let patřili k několika základním pilířům tehdy se zrovna formující americké speedmetalové scény.

Řízné album „Violence And Force“, které vešlo ve známost mimo jiné také památným hororovým obalem, přebralo všechny podnětné vlastnosti z o rok staršího debutu a díky výtečné práci svého nového vydavatele se kapela dostala do zorného pole o dost většímu počtu lidí. EXCITER vždy platili za koncertně silný band, nebylo tedy divu, že v roce 1984 šla jejich popularita mezi fans strmě vzhůru. „Violence And Force“ jako jeden z milníků old-schoolového speed metalu poloviny osmdesátých let je všeobecně považované za nejlepší a nejúspěšnější desku Kanaďanů, nicméně osobně si myslím, že vrcholem diskografie EXCITER je až následující, o něco dramaturgicky vyladěnější deska „Long Live The Loud“ z roku 1985 (lepší songwriting, lepší zvuk). Bezesporu šlo však o dílo, na které přísahal nejeden pozdější thrasher, o dílo, které se stalo velkým inspiračním zdrojem v době přerodu klasické heavymetalové hudby v cosi tvrdšího.

Z desky se nakonec vyjímal především svižný titulní flák „Violence And Force“, což byla pekelně divoká jízda, díky své přímočarosti a charismatu do dnes citovaná mnoha klasiky thrashe. Okouzlujícím způsobem se v ní snoubí Beehlerův zaťatý ječák s hutnými a rychlými valy po vzoru Lemmyho motorové družiny. Tento song se v podstatě stal metalovou klasikou, bohužel však na albu nenalezl obdobnou konkurenci, ačkoliv třeba skladba „Destructor“ měla také slušně našlápnuto. Možná bylo smolné, že ve valné většině alba EXCITER vsadili spíše na přehlednější sloganovité skladby o něco menší rychlosti a drásavosti. Jasně, kapela asi potřebovala také nějaké zapamatovatelnější hymny a tuto roli „Scream In The Night“, „Pounding Metal“ nebo houpavá „War Is Hell“ plnily zodpovědně, i když bez potřebného momentu překvapení, který byl vlastní hlavně revoluční titulce. U mladé generace posluchačů, nažhavených na vše divoké, rychlé a tvrdé, však tohle jisté zaváhání mohlo způsobit příklon spíše na stranu METALLICY a SLAYER.

Abych nekritizoval, chválím zde poněkud méně předvídatelné kusy jako „Evil Sinner“ nebo „Swords Of Darkness“ nabízející o něco komplikovanější struktury a častější změny tempa a nálady. V neposlední řadě mě docela zaujala mohutná tíživá skladba „Delivering To The Master“ hozená do stonerově pomalejšího tempa, což snad mohlo být přičítáno inspiracím u klasiků BLACK SABBATH. Ve výsledku deska působí uceleně, byť reprezentuje onen dřevní a zastaralý zvuk speed metalu poloviny osmdesátých let. Smůlou pro EXCITER se posléze stalo, že se kapela příliš nevyvíjela a nezachytila onen thrashový boom, takže se svým Beehlerovským přidržováním hejvíku po dalších čtyřech letech působila již vážně zastarale. Píseň „Violence And Force“ je však do dnes zmińována jako jeden z velkých inspiračních zdrojů pro řadu mnohem známějších kapel. A protože EXCITER letos po dlouhé době opět koncertují (viz třeba vystoupení na HELLFESTu), může být článek chápán jako nápověda na příští rok pro organizátory těch vkusnějších metalových festů u nás.

05.08.2022	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz