EXHORDER - Defectum Omnium

70%

Tyhle neurvalce z New Orleans si pamatuji ještě jako velmi ambiciózní kapelu z počátku devadesátých let, jež se pohybovala v obdobném žánrovém terénu jako posléze slavnější PANTERA. Není mě však nic moc známo o tom, proč se nakonec po své druhé řadovce „The Law“ z roku 1992 EXHORDER rozpadli. Rozhodně jsem tehdy neměl pocit, že jde o neúspěšný band, zvlášť pak když jejich žánrový sektor groovového thrashingu čekala v devadesátých letech ještě podstatná evoluce. Odhaduji, že kapela tehdy trochu doplatila na svou personální nestálost a také zejména na čachry vydavatelství, které v časech recese hudebního průmyslu poznamenaly osud mnohých metalových uskupení. Tak tomu tehdy bylo, kapely se zkrátka rozpadaly.

EXHORDER se však před pár lety vrátili na scénu s velmi povedenou třetí deskou „Mourn The Southern Skies“ a začali aktivně koncertovat, vše tak náhle znovu začalo fungovat a působilo velmi životodárným dojmem, to se psal rok 2019. Před nahráváním novinky kapelu nicméně opustil její stěžejní člen, kytarista Vinnie LaBella. Ten byl spolu s Kylem Thomasem u znovuobnovených EXHORDER jakousi záštitou starých časů přenesených přes čtvrtstoletí trvající propast prázdnoty. Zvlášť pak když jím odprezentovaná návratová deska byla plná skvělých nápadů a skladeb s potenciálem dlouhověkosti. Jeho náhradou se nyní stal kytarový světoběžník Pat O´Brien, jehož portfolio dodnes zdobí přítomnost v sestavách takových veličin zámořské scény jako NEVERMORE, CANNIBAL CORPSE a rovněž také koncertní záskok v řadách SLAYER, konkrétně v době, kdy se Jeff Hannemann léčil z následků pavoučího kousnutí.

Abych pravdu řekl, tak přestože na postu kytaristy došlo k obměně a O´Brien je nesporně velmi kvalitní posilou zvuku EXHORDER, tak novinka na mne působí v jistém smyslu méně nápaditě než albový předchůdce. A i když se Kyle Thomas nachází v perfektní hlasové formě a potvrzuje každým okamžikem svou vokální spřízněnost s Philem Anselmem, všechno je to nakonec vždycky o nápadech, kterých je zde přeci jen o něco méně, než před pěti lety. Přesto jde o povedenou desku, která splňuje to základní, co by mělo být od EXHORDER očekáváno. Jen trochu namáhavěji nacházím skutečně výjimečné momenty.

Z formálního pohledu je všechno v naprostém pořádku. Pokud někdo vyžaduje hlavně špičkový vzorek devadesátkového valivého thrashe, může být vlastně spokojen. Kyle Thomas je skvělým pěvcem se zabijáckým hrdlem, Pat O´Brien je mistrem riffů, ale i psychotických sólíček, a čtvrtá deska EXHORDER má povedený, plný a výbušný zvuk. Ještě jsem opomenul rytmickou sekci. Ta je skutečně vynikající. Jak baskytarista Jason Viebrooks (ex-GRIP INC.), tak bubeník Sasha Horn patří mezi žánrovou špičku a jsou i zde podstatnou hybnou silou. Skvělý nástup zažíváme v podobě hned úvodního fláku „Wrath Of Prophecies“. Kritická místa alba se ukazují až v jeho průběhu. Jeho devadesátková délka mu určitě nepomáhá. Opravdu bylo nutné poskládat rovnou dvanáct skladeb? Představoval bych si rozhodně efektivnější práci s posluchačovým časem.

Novinka vlastní správnou thrashovou divokost, v pomalejších fázích je naopak deska hodně groovy a skoro až bahenně hluboká. Ve skladbách často dochází k střídání temp, takže i když posloucháme pomalejší rozjezd, song se nakonec dostane do svižného tempa (těmito proměnami prosluli třeba již BLACK SABBATH, jejichž vliv zde patrný rozhodně je), nebo naopak i song, zprvu rozjetý jako ostrý hardcore/punk, postupem doby přejde do táhlých pasáží. 

K svižnějším věcem můžeme řadit třeba jízdu „Desensitized“, punkovku „Forever And Beyond Despair“ nebo asi nejcharismatičtější věc, vlastnící v sobě tu správnou hněvivost - „Year Of the Goat“. Nad každým slovem, každou slabikou zde podanou Kylem Thomasem se vznáší neodbytný anselmovský odér. Dvojka „Under The Gaslight“ je naopak poměrně úhledná skladba, kde kapela své silné stránky dokáže vcelku dobře prodat. Originálem je pozvolna gradující titulní kus hozený do pošmourné nálady a pomalejšího tempa. Ten začíná coby jakýsi náboženský chorál. Nejprve v něm tedy slyšíme Thomasem (zde coby knězem) bez podpory kapely zpívaný latinský text, který k nám jakoby doléhal spod klenby staré gotické katedrály. Posléze se band přidává a vše masivně nakypí, dočkáme se tak jedné z nejpozoruhodnějších a nejoriginálnějších věcí kolekce. Není v tom až taková sebestřednost jako v případě frontmana MACHINE HEAD, ale obdobně patetický vál jsem zde opravdu nečekal. Mezi další skladby pohybující se v neutěšených groovových bažinách patří třeba morda „The Tale Of Unsound Minds“ nebo snová „Taking By Flames“, zkrátka a dobře, na poměrně různorodé desce je pořád z čeho vybírat, jen si prostě myslím, že ty vrcholky měly být ještě o něco výraznější. 

15.04.2024	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz