EXHORDER, EXORCIZPHOBIA, FORCE OF HELL - Praha, Modrá Vopice, 21.května 2024

Američtí groove-thrasheři EXHORDER se před nějakými pěti lety dočkali comebacku a to po více než dvou dekádách spánku. Ani nyní k nám však nejezdí zrovna každý rok a tak jsem se rozhodl zavítat na jejich pražský klubový koncert. Navíc mne zde rovněž zajímali i jejich předskokané EXORCIZPHOBIA, tuzemská úderka, o které se dnes stále více mluví, a která nedávno dokonce obdržela cenu Anděl za poslední řadovou desku. Modrá Vopice v ten úterní deštivý den byla hodně slušně zaplněna a i přes krátce před tím ve vysočanské O2 aréně hraný hokejový duel Česka s Kanadou rozhodně návštěvnostně nestrádala. Nic tedy nebránilo solidnímu festivalu tvrdé hudby postavené především na úderných metalových riffech.

Už první domácí předkapela FORCE OF HELL, představující jakýsi vintage konglomerát riffového thrashe a osmdesátkového hardcore se jevila být slušně sehranou a vysekanou jednotkou. Jejich devízou byla sice agresivita a nervnost, ale s ní logicky rovněž spojená monotónnost projevu, kterou ještě více umocnil kňouravě štěkavý vokální projev týpka stojícího na jednom fleku za mikrofonem a vesměs bolestně sténajícího. Této pražské sebrance ve skladbách scházela nějaká barvitější výstavba, ať už vyhrávky či kytarová sóla, ale v tom základním - riffech a rytmech - byli solidně etablovaní. Bez pořádného frontmana však nejdou čekat žádné zázraky, takže soráč, ale tohle může někoho bavit maximálně tak deset minut. FULL OF HELL se dostalo ten večer velmi štědré půlhodinky.

Trutnovská EXORCIZPHOBIA už představuje naprosto jiný šálek kávy. Zvuk se v průběhu jejich setu teprve vybíral, v konečném zhodnocení však nebyl vůbec špatný. Kapela má na svém kontě již dostatečně materiálu, aby dala dohromady nabušenou třičtvrtěhodinku ze samých svižně jedoucích pecek, které dokážou thrashově strhnout. První polovina setu patřila spíše starším věcem, kterým vládlo několik písní z předposledního alba „Digitotality“, zatímco v té druhé převládaly především songy z novinkového a ještě lepšího a barvitějšího alba „Spiritual Exodus“. Všiml jsem si, jak bezchybně je kapela seřízena a díky častému koncertování u nich vše dosahuje až automatické souhry. Vlastně šlo o strhující set pravověrného thrashe, který nabízel spousty perliček a zajímavých pasáží. Kapelu jsem viděl poprvé v životě a musím říct, že po právu patří k tuzemské metalové špičce. Jen škoda, že se toho večera zrovna tři nejobjemnější fanoušci v Modré Vopici rozhodli před pódiem založit mosh-pit, protože byli na moment ostatní přihlížející tak trochu odsunuti ke krajům klubového interiéru. To je tak, když vám najednou pod pódiem poskakují onášivkovaní Maxim Turbulenc.

I při pohledu na nabídku merche obou hlavních kapel působili EXHORDER oproti EXORCIZPHOBII jako chudí příbuzní, jen dvě trika s motivy aktuální desky „Defectum Omnium“ působily ve srovnání se širokou škálou zboží od trutnovských hodně tristně. Pokládal jsem si tudíž otázku, zdali Američané vysoko položenou laťku Východočechů vůbec po hudební stránce překonají? Nakonec se jim to však povedlo, protože nejen zvuk byl ještě o kus lepší, což bylo na zmíněný prostor prý raritou, ale na louisianských EXHORDER bylo rovněž poznat, že jde o instrumentálně vyspělou formaci, která to v sobě prostě má. První zjištění, kytarista Pat O´Brien v Praze a asi i na celém turné scházel. Netuším, zdali EXHORDER jeho jména jen marketingově nevyužili na upoutání pozornosti v rámci uvedení posledního alba na trh, každopádně na jeho místě stál někdo jiný (dle dodatečné informace šlo o Waldemara Sorychtu). 

Kyle Thomas však svým chraplákem, jež vlastně tak trochu upomíná na hlasový projev Phila Anselma, velel k solidnímu thrashovému představení, do kterého občasně probleskovaly ingredience příznačné pro v jejich geografickém prostoru rovněž oblíbený sludge. Tedy hutný a valivý styl, s výrazným groovem, masivními rytmy a spoustou riffů. Sám Kyle se dokonce nerozpakoval odehrát i party doprovodné kytary. Ve výsledku kapela odehrála více než hodinový set, kde šlo vystopovat jak věci z novinky jako „Under The Gaslight“, „Year Of the Goat“ či „Divide and Conquer“, tak i o něco starší písně - jako hned v úvodu vystřižená „My Time“, či dokonce pravěkou klasiku z debutu - „Exhorder“, „Legions Of Death“, „Death In Vain“ nebo „Slaughter In The Vatican“. Hodně civilní, ničím nenadmýchaný, avšak poctivý koncert s obstojným instrumentálním základem.

28.05.2024	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz