Boomer Space

EXODUS - Bonded By Blood

Legendy o zrození thrashe v dnešní době neberou konce, co by to však bylo za mapování historie této hudby bez EXODUS, kteří byli prakticky u všeho? Dalo by se říci, že spolu s dalšími (dnes již velmi slavnými) partami jako METALLICA a SLAYER onen stylový chlívek vynalezli, když dostali do většího extrému heavy metal vzešlý z britské scény. Angličané jim byli na začátku dobrým vzorem, protože chlapci z Kalifornie nešetřili pílí a snažili se své předobrazy překonávat v mnohém, od jednoznačné rychlosti písní, přes agresivitu, ale i technické instrumentální dovednosti. Ne všem se totiž podařilo dosáhnout laťky těch nejlepších. EXODUS však vždy platili za pilíř, velmi zručnou průkopnickou sebranku co bortila hranice. Hlavním důvodem vzniku podobné hudby byla frustrace, fakt, že všem tehdejším mladým souborům z oblasti Bay Area se už řádně protivila veškerá nafoukaná a hlavně absolutně nevzrušivá produkce tehdejší zámořské rockové smetánky (vůdčími kapelami byly dost pravděpodobně středněproudé stadiónové záležitosti jako VAN HALEN, ale i JOURNEY, TOTO a FOREIGNER), stejně jako lascivními pózami zacházející glam-metalová princátka z Los Angeles (MÖTLEY CRÜE, DOKKEN, RATT). V případě nově se formujících thrashers můžu říct akorát to, že se jednalo o novou, divokou sortu hudebních adolescentů obdivujících jak metalové dění na Britských ostrovech, tak i počátky hardcore a punkové scény bující tehdy na Západním pobřeží USA. Opravdovost a agresivita se staly zákonem. Surové vyřvávání reality bylo na prvním místě. 



Co se týče EXODUS, šlo o nejpůvodnější z prvních divokých a rychlých kapel Kalifornie. Jejich zrod se datuje do roku 1981 a jejich věhlas byl od té doby šířen po klubech tamní scény, kde si chlapci vydobili vůdčí postavení. V jejich řadách dokonce působil v letech 1981-1983 i Kirk Hammett, který byl posléze zlákán METALLICOU po jejich problémech s kytaristou Davem Mustainem. Kirk vlastně není ke slyšením na žádném z později vzniklých alb EXODUS, byť jeho stopa je na skladbách, které se později objevily na debutu, znát. Náhradou na postu kytaristy se brzy stal riffmistr Rick Hunolt, který spolu s šéfem Gary Holtem v průběhu celých osmdesátých let vytvořil obávaný kytarový „H-team“. Hodně výrazným členem tehdejší sestavy byl rovněž bubeník Tom Hunting, který spolu s právě zmíněným vlastníkem olovnatého kytarového zvuku, Holtem, platil za zakladatele smečky. Poslední kosmetickou úpravou před nahráváním alba, ke kterému došlo až na sklonku roku 1984 (deska nakonec vyšla na jaře roku následujícího) bylo nahrazení Geoffa Andrewse u baskytary lepším Robem McKillopem. Pod dohledem zapáleného Marka Whitakera vznikl milník ranného thrash metalu, album zbrocené krví dvou siamských dvojčat – „Bonded By Blood“. Deska, které ještě z dnešního pohledu neschází téměř nic, dílo ve všech směrech kultovní a revoluční.



Když se nad albem zastavíme, můžeme o něm říci asi toto. Úvod v podobě hřmění motorů právě přelétávajících amerických stíhaček jakoby signalizoval schylující se válečnou hrozbu – titulní skladba je lahůdkovou ukázkou speed/thrash metalového kvapíku - model 1985. Ostré tempo, vodící kytarové laufy, bleskurychlá sóla. Co upoutá především, je punkově uřvaný projev nevzhledného chuligána Paula Balloffa, který byl na hony vzdálen všeobecně přijímaným výrazům jiných rockových či metalových pěvců tehdejší doby. Tento pořízek, který se už tenkrát potýkal se značnými problémy s alkoholem (což se mu později stalo osudným, zemřel v roce 2001), právě na debutové desce zaznamenal jako na jediném studiovém albu EXODUS (už velmi záhy byl nahrazen stejně nekonformním, byť o něco spolehlivějším Stevem „Zetro“ Souzou, který k EXODUS přešel z kapely LEGACY, přímého předchůdce famózních TESTAMENT) svůj nenapodobitelný štěkot. Další rychlý sprint – druhou „Exodus“ – střídá panoramatická riffořežba „And Then There Were None“, strhující milník žánru thrash, po kterém přichází další stěžejní okamžik celého alba – atomicky narvaná skladba „A Lesson In Violence“, jež byla jako dělaná do nekompromisního poga, tance, který se stal novinkou jen pár let předtím. Schválně pozorně sledujte kytarová sóla, která jakoby oznamovala příchod apokalypsy. EXODUS byli v tomto směru hodně vepředu, takže pomník thrash metalové razance i po těch třiceti letech ve svém zaujetí zkrátka nezestárl, natož aby to celé působilo nějak zvlášť pateticky. Ano, je to metalový pravěk, o tom se nepřu, ale takový, který ukazuje to nejlepší. Je hodně vlastností, které mají společné debut EXODUS „Bonded By Blood“ a slavnější druhá deska kolegáčků z kapely METALLICA, „Ride The Lightning“, a nejvíc je to zřejmé na originálním, mírně „nahallovaném zvuku“, který působí jakoby prostorově, panoramaticky a velkolepě, takže budí respekt a jeho poslech je nadčasovým zážitkem. Jsou zde další lahůdky – hymnus „Metal Command“ s náznaky melodického popěvku či legendární „Piranha“, opatřená, tak jako ostatně celé album, mistrovskou kytarovou palbou. Přestože se některá pozdější alba EXODUS rovněž velmi povedla, považuji debutové „Bonded By Blood“ (1985) za nedostižný pomník stylu a ukázku základní abecedy thrash metalu z Bay Area. 


14.06.2016Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos06.07.2016 02:10

pecka jako hrom :)

 

Valič
20.06.2016 09:17

100% Tak tady opravdu není co řešit. Jedno z nejvýznamnějších alb žánru (vytknul bych mu snad jedině obal, který jsem vždy nesnášel, ale to je asi jen otázka vkusu). Níže zmíněnou desku Force Of Habit jsem slyšel až relativně nedávno a překvapilo mě, že se nejedná ani zdaleka o tak velký propadák, jak jsem očekával (70%). Ta nízká hodnocení, která dostává od fanoušků kapely, souvisí nejspíš se změnou stylu než s kvalitou materiálu. Hodnocení zbytku diskografie Exodus by se u mě pohybovalo mezi osmdesáti a devadesáti procenty. Jsem asi jeden z mála, komu se líbí i deska Let There Be Blood s novými verzemi skladeb z debutu.

 

Zetro
15.06.2016 10:28

Oh yeah ,jeden z najlepsich debutov z thrash bandov a pre mna spolu s Metallicou Kill em All snad Testament Legacy jeden z uplne TOP.Tu neni co dodavat ,k tejto doske som sa dostal trosku neskor az v roku 1987 a to uz som mal napocuvany Pleasures of the Flesh so Souzom takze som pri vokale Paula Baloffa trosku skripal zubami ale s odstupom casu to hodnotim ako odraz tej doby a dielo velkych pionierov Thrash zanru a celej krásnej Bay Arey. 100%A co sa tyka Force of Habit ,cakal som na tuto dosku,vtedy som miloval Exodus az za hrob,snaha o urcite aranzmany a taku skladbovitost urcite sposobila ta doba a hlavne cierne album od Metallica-i ale to vsetci vieme,bohuzial zostala trosku nepochopena ,opomijena snad pre urcitu krcovitost niektorych skladieb ,mozno strasnu dlzku a urcite aj pre nepriazen firmy v tej dobe.Mne sa tam niektore skladby doteraz velmi pacia spomeniem napr. Count Your Blessings, Me, Myself & I,Architect of Pain a hlavne pecka Good Day to Die" ,taka gitarova praca sa nevidi kazdy den a hlavne tie nadpozemnske sola! Takze u mna Force of Habit asi kolem 70%

 

Carloss
15.06.2016 06:56

Moje nej album od Exodus takže já nemohu jinak než mu dát 100 %.Co se týče Force od Habit tak to jsem z počátku nemusel,po prvním poslechu mi to přišlo jako nehorázná sračka.Ale s odstupem času se mi ho oblíbil,má taky svoje kouzlo.

 

Stray
14.06.2016 21:02

Ale neříkám, že je změna stylu špatně. Jen to nebyla typická ukázka hudby EXODUS, kapely, která do té doby přišla čtyřikrát s absolutní thrash třaskavinou a na páté desce z roku 92´prostě zatoužila po posunu, který diktovala probíhající doba - hrát přirozenější střednětempý metal/rock, jen škoda, že ty skladby nebyly prostě zas až tak moc dobré, no a obal bez typického loga, to byl vyloženej přešlap.

 

Bluejamie6514.06.2016 19:43

Takže byl to v podstatě krok na zakázané teritorium a moc fandu je z toho na infarkt a mně se ta sola líbí a místama moc:-)

 

Stray
14.06.2016 19:23

Tak Force od Habit je deskou, na kterou by řada zainteresovaných nejradeji zapomněla. To nebyl Exodus, jaký měli fans rádi, ale snaha o nějaký rock-metal ve středním tempu.

 

Bluejamie65
14.06.2016 19:15

Jsem v tematu Trashe naprostý slepec a skočím mimo téma, ale mám na mysli podobnou věc, jakou zdůrazňuješ i v recenzi. Jak je možné že mi kytarová sóla na Force of Habit připadají tak krásně melodická. Nebyl to krok proti pravidlům o drsnosti a ostrosti?