EXODUS - Fabulous Disaster
Před čtrnácti lety, kdy starší verze téhle mé recenze vyšla na webu Metalopolis, jsem tvrdil, že jde o nejlepší album, na jakém kdy zpíval Steve „Zetro“ Souza. Dost možná je to pravda ještě nyní, byť si myslím, že nejnovější materiál této desce slušně zatápí a je obstojnou konkurencí. Zatímco druhá deska „Pleasures Of the Flesh“ zastihla EXODUS ve fázi mírného zaváhání a dá se říci i hledání nové formy po odchodu křiklounského Paula Baloffa, na počátku roku 1989 už byl pilíř z Bay Area plně stabilizován a při síle. Někdejší frontman kapely LEGACY se solidně aklimatizoval a svým podivně kvičivým vokálem nevalného rozsahu, který chrlil ve vysoké kadenci naštvané texty, dodal devítce zdejších rubanic na intenzitě a v jistém smyslu i neobyčejnosti. EXODUS si každopádně udrželi všechny své zbraně a zůstali synonymem nekompromisního a stran kytarového zvuku i brutálního thrashingu. Kytarové duo Gary Holt a Rick Hunolt drželo taktovku pevně v rukách a jimi předložené skladby se konečně mohly chlubit odpichem, jaký jim tehdy mohla závidět valná část thrashmetalové konkurence.
Materiál nakonec získal název „Fabulous Disaster“ a dodnes platí za sbírku pro tuto kapelu takřka zásadní, díky které EXODUS mohli fungovat na žánrovém topu ještě několik let. Tehdy se totiž kapely poměrně brzy rozpadaly a nikde nebylo psáno, že úspěch prvního alba jim zaručí dlouhověkost, takže ne jako nyní, kdy se prakticky nikdo nerozpadá a všichni berou příslušnost v kapele spíše jako velké hobby, než činnost od které čekají zbohatnutí. Každopádně skladby na třetí desce jsou jednak dostatečně tvrdé a nekompromisní, na druhou stranu je zde i několik položek, díky kterým můžeme mluvit o větší různorodosti materiálu. Nepředbíhejme však.
Vybroušený zvuk šestistrunných sekyr od H-dua ve své době doslova drtilo kosti a jejich olovnaté riffy se do rozběsněného davu headbangerů a circle pitových běhačů dokázaly zarýt a pohazovaly jimi, jakoby snad šlo o polystyrenové loutky. Nejeden nadšenec si se zpožděním mohl uvědomit, že během EXODUS není radno vbíhat do poga. Již tehdy poměrně obtloustlý Steve „Zetro“ Souza práskal slovy s kadencí pouliční sbíječky a songy poháněné rytmickou dvojicí Rob McKillop/ Tom Hunting měly podobu vyhlášené řezničiny. Pro bicmana Toma Huntinga to byla na dlouhou dobu poslední práce s kapelou, u které byl ze stávajících spoluhráčů nejdéle. Již v průběhu roku 1989 odešel a byl nahrazen mladým Johnem Tempestou. EXODUS jako živá kapela však dominovaly, což stvrdili účastí na prestižním metalovém turné ve společnosti tehdejších velkých hvězd ANTHRAX a HELLOWEEN, které se přehnalo Spojenými státy na jaře roku 1989.
Song „Toxic Waltz“, kterému bylo dopřáno i obrazového koncertního zpracování, tehdy patřil k často pouštěným šlágrům v metalovém pořadu někdejší MTV - Headbanger´s Ball. Jakoby tehdejší dění okolo kapely bylo dokonale načasované. Do svého prvního rozpadu v roce 1993 už kapela nikdy nebyla na podobné vlně. Již úvodní song nahrávky, nekompromisní rubanice „The Last Acts Of Defiance“ dokázal strhnout svým tempem, agresivitou a úsečností, rovněž pak také vycizelovaným kytarovým soundem, kde Hunoltovo kytarové sólo připomíná spíše zvuky stomatologické vrtačky rozehřáté a připravené k náročnému operačnímu zákroku než hudební nástroj. Všechny kytarové party zde však dokonale plní úlohu, jaká je od podobně brutálního materiálu vyžadována. Pokračuje se ve velké stylu, kdy titulní song „Fabulous Disaster“ je dodnes nekompromisní hymnou žánru thrash, stejně jako již zmíněný toxický valčík je tahle píseň častým adeptem na zařazení do kocertního playlistu ještě v současnosti.
Oddechový čas přichází v podobě netradičně aranžovaného coveru „Low Rider“ od funky/ r´n ´b legend ze sedmdesátých let, černošské kapely WAR. Absolutní vrchol alba pak následuje v písni „Cajun Hell“, kde slyšíme nejprve kvákání žab a cvrlikání cigád do noci a připadáme si jako bychom se nacházeli kdesi uprostřed nějaké bažiny na Floridě, aby záhy došlo na táhlé tóny foukací harmoniky a slide kytar. Skladba postupně nabírá na tempu, získává atmosféru a potřebné napětí, až se definitivně rozjede do podoby znamenité thrashové jízdy, složené však rozmáchlým a velmi nápaditým způsobem. Ideální záležitost pro jízdu na dálnici, kdesi na americkém jihovýchodě. Do té doby EXODUS snad nikdy nepůsobili podobně výpravným a dobrodružným způsobem.
Dalším ryze thrashovým válem je „Corruption“, kde se střetneme s tématem, jež se zabývá nečistými politickými machinacemi. Závěr alba je znovu strhující, neboť skladba „Open Season“ je tou nejvýstižnější ukázkou brutality tehdejších EXODUS. Zřejmě nejstarší thrashmetalové kapele ze zátoky Bay Area se s albem „Fabulous Disaster“ opravdu podařilo naplnit své dlouholeté ambice a navázat po čtyřech letech hledání na úspěch legendárního debutu „Bonded By Blood“. Modernější, sevřenější, tvrdší, ale instrumentálně dostatečně vyzrálí, to byli EXODUS na sklonku osmdesátých let.
| 13.01.2024 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
