FACE THE DAY - Corroding Dreams

80%

Když poslouchám vloni vypuštěnou debutovou desku „Corroding Dreams“ od pražského prog-rockového dua FACE THE DAY, napadá mne, že sedmipísňové album má skutečný potenciál, především tedy co do skladatelské kvality, ale také ve smyslu dospělosti, kterou neopouští ony nabušenější a životaschopné hudební motivy jdoucí stranou unavenosti. Co mě na nahrávce upoutalo nejvíce, je zejména nenásilné, vesměs atmosférické pojetí rocku, které je naprosto přirozeně propojeno právě se zajímavým skladatelským vkladem, silnými melodiemi a slušným zvukovým kabátkem. Je poznat, že si Martin Schuster s nahrávkou opravdu vyhrál a na jejím tahu a nápaditosti se vlastně ani negativně nepodepsalo, že deska vznikala v několika částech a nebyla tak výsledkem spontánního tažení v krátkém časovém úseku, nýbrž pečlivé přípravy.

Skladby nabízejí více než jen nějaký povrchní akustický rock primárně útočící na zasněnější posluchače, ale takřka v každé ze sedmi položek vyvstane pasáž, která je schopná roznítit emoce silným způsobem, což se děje již od úvodní jedenáctiminutové suity „Changes“, která navzdory schopnosti proměn temp a harmonií neoplývá přeplácaností a její poslech je velmi plynulý, platící za poctu Wilsonových PORCUPINE TREE. Silnou stránkou je, jak instrumentální vklad obou muzikantů, tedy lídra schopného velmi dobře ovládat kytary i klávesy a výtečného bubeníka, ale také barvitý pěvecký projev prvně zmíněného, který nepotřebuje k tomu, aby upoutal, nějaký závratný rozsah, ale přesto je ve svém projevu zajímavý a charismatický. Což se ukazuje třeba v druhé „Cross The Line“, která po úvodním eposu rozehrává spíše křehčí struktury.

Na rozdíl od hlavního aktéra nepovažuji za stěžejní moment nahrávky dojemnou skladbu „Circle“, ale spíše se kloním na stranu dramatičtějšího a na melodie zajímavého dua kousků s názvem „Losing The Anima“ a nebo také vrcholu celé desky, který zde pro mne představuje skladba „The Purpose“. V těchto skladbách je vše na svém místě, protože hlavní linky drží zpěvová melodie a až potom všechny ty instrumenty pojící se v nádherných ornamentálních obrazcích. Vyvážené propojení polo-akustických a sólových kytar s rytmikou a nezanedbatelným vlivem kláves také nepůsobí vůbec špatně a kapele otevírá mnohem větší stylové pole působnosti, kde si snad každý vnímavější posluchač může najít to své podnětné.

08.11.2017	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz