FACE THE DAY - Zastiženi v přítomnosti (rozhovor)

V panoptiku hudební scény lze narazit na ledacos. Kapely známější, které jsou docela dobré, ale také ty, které by měly raději někam zalézt, kapely méně známé, co se touží o svou šanci stále ještě poprat a pak čas od času mezi kapelami mediálně naprosto nejméně nápadnými a známými se jednou zas čas objeví ozdůbka, co se o nic nepere a jenom si stranou jakýchkoliv snah o zviditelnění opečovává tu svou tvorbu. FACE THE DAY jsou přesně takovým projektem a já jsem u příležitosti vydání druhé řadovky Stuck in the Present vyzpovídal ústřední postavu - Martina Schustera. 

Můžeš čtenářům nějak přiblížit background vzniku nového díla? U koho album vychází? Jak dlouho vznikalo? Kdo ti při jeho realizaci pomáhal?

Čau Honzo, počáteční impulsy ke vzniku nového alba se začaly objevovat už víc než před dvěma lety. Zabrouzdal jsem trochu v emailech a zjistil, že je to za pár dní přesně dva roky, co jsme nastoupili do studia Hostivař, aby tam Filip nahrál bicí ke skladbě Sympathy To Sin. Ta je v remasterované verzi na albu ke slyšení, ač byla původně míněna jen jako singl k vyplnění proluky mezi alby. Nápady na další skladby pak přicházely průběžně bez nějakého tlaku, v podstatě jsem jim nechával volný průběh. Výjimkou je Elevator To The Sky, což je skladba, jejíž původní verzi jsem složil už někdy před 4 lety a dokonce jsme ji párkrát hráli naživo s mou tehdejší kapelou MINDWORK. Tehdy se ale jmenovala Letargie a měla text v češtině.

Co se týče samotného nahrávání, bicí jsme nahráli ve dvou profi studiích a zbytek postupně v mém domácím studiu. To je systém, který je dnes už možná běžnější (i když méně vzrušující), než si na určitou dobu pronajmout studio a dotáhnout celou desku tam. Ještě bych měl zmínit 3 skvělé hosty, které jsem tentokrát oslovil ke spolupráci. S Martinem Spacoshem z BETWEEN THE PLANETS už nějakou dobu spolupracuji v rámci našeho projektu MARTIANS, takže tady bylo jeho angažmá vcelku logické. Od poloviny skladby With Faith On My Side můžeš zaslechnout jeho kytaru a v Elevator To The Sky krátkou sekci elektronických bicích, které tam, jako jediný prvek, vydržely z původní verze. Dalším hostem je Jan „Poki“ Švec z prog-metalových CRUEL s basovými linkami do In The Dying Sun a titulní skladby. Poki je super basista, který navíc dříve hrál s Filipem v kapele HELL.

Třetím hostem je brilantní saxofonista Martin Plachý z mých oblíbených JAZZ EFTERRÄTT. Sólo, které Martin vystřihl do Settle Down považuji za jeden z absolutních vrcholů alba. Album si vydáváme pod značkou EarmarkSounds Records v podstatě sami, respektive s pomocí Berryho a jeho Magick Disk Musick v případě vyhotovení vinylů. Tímto Berrymu děkuji za super spolupráci!

Materiál na mne dýchá jasnou představou autora o výsledku snažení, je za ním cítit taková ta neuspěchanost. Předpokládám, že seš s albem spokojen? Co tě na té desce vlastně nejvíc těší, nabíjí?

Díky za kompliment, já jsem s albem také spokojen. Nejvíc mě asi těší, že se vše podařilo dotáhnout do zdárného konce. Ale momentálně mě nejvíc nabíjí, že už mám tu desku z krku a mohu se pomalu začít věnovat nové muzice.:-)

Můžeš popsat rozdíl mezi pár let starou prvotinou a právě novými songy? V čem vidíš zásadní rozdíl mezi skladbami z minulosti a těmi současnými?

Ty jo, to se z pozice autora těžko posuzuje. Co asi nelze popřít, je mnohem lepší zvuk nahrávky. Rád bych také věřil, že jsem se zlepšil jako songwriter a „producent“. Řekl bych, že skladby na nové desce jsou celkově dotaženější a ucelenější.

Skladby vyznívají hodně impresivně, jakoby bylo hlavním cílem vměstnat do nich co nejvíc osobních pocitů a to ať už jde o hlasitější party ústřední vypalovačky „The Remainer“ nebo komornější věci hrající si více s atmosférou. Ten niterný ráz je asi odrazem skutečnosti, že jsi ony skladby připravoval sám a prakticky s Tebou žily delší čas? Jak dalece je pro Tebe důležitá ona opravdovost (není to blbá otázka?) ?:-)

Máš pravdu v tom, že ty skladby se mnou žily opravdu docela dlouho. Tím, že jsem nikam nespěchal, jsem se vyvaroval nějakým zbrklým zásahům, až to skoro působilo, že se napsaly samy. Jinak, opravdovost je pro mě v hudbě naprosto esenciální. Vnímám to tak, že umělecké vyjádření je odrazem osobnosti autora. Těžko bych mohl s mou introvertní povahou natočit např. nějaké hip hopové album.:-)

Dvě položky „Sympathy To Sin“ a „In the Dying Sun“ už byly vypuštěny před rokem, zvlášť první jmenovaná si mne velmi získala a považuji jí stále za senzační hitovku, nikdy jste ani chvíli nezapochybovali o zařazení těchto položek vymyšlených přesně mezi realizací první a druhé desky? Co zpětně pro Tebe právě tyto, nejstarší věci z aktuální desky znamenají?

Těší mě, že se ti tahle skladba líbí. Já doteď nevím, co si o ní mám myslet. Vzpomínám si, že když jsem ji začal skládat, zrovna jsem hodně poslouchal Gotyeho. Zajímal mě jeho přístup ke komponování, kdy je celá skladba postavena na loopovaném motivu, na který se postupně nabalují další vrstvy a chtěl jsem něco podobného zkusit také. In the Dying Sun je takový trochu zadumanější, tenhle song šel přímo ze mě, doteď je to jeden z mých oblíbených. Já když skládám album, tak pochybuji úplně o všem, ale zařazení těchto dvou skladeb bylo podle mě nakonec dobré rozhodnutí. Jen jako samostatných singlů by jich byla škoda, navíc si myslím, že mezi ostatní skladby zapadly pěkně, i přesto, že je mixovali jiní zvukaři, než zbytek alba. Ještě bych chtěl podotknout, že obě tyto skladby byly pro nové album nově zmasterované, takže se zvukově liší od původních verzí.

Album vlastní velmi moderní plný a atmosférou nabušený zvuk, co k němu můžeš říct? Osobně tam cítím inspirace u sólové tvorby Stevena Wilsona, ale třeba i MUSE nebo možná i BIFFY CLYRO, jak dalece si se nechával ovlivnit aktuálním hudebním světem okolo? Měl si od začátku jasnou představu, jak by měla deska znít?

Díky, souhlasím, že zvuk se vydařil. Neměl jsem ohledně něho úplně konkrétní představu, ale věděl jsem, že chci, aby deska zněla moderněji, víc současně než debut, ale zároveň nepřeprodukovaně, což je dnes vcelku častý jev. Na mixu jsem zkusil spolupráci s několika lidmi a nakonec jsem náhodou zakotvil u Nicolase Fourniera, který shodou okolností v minulosti pracoval také na deskách tebou zmíněných MUSE a BIFFY CLYRO. Abych vysvětlil, jak jsem se k němu dostal. Jsem velký fanoušek práce Riche Costeyho, což je věhlasný producent známý spoluprací s kapelami jako THE MARS VOLTA, SIGUR RÓS nebo právě MUSE. Napadlo mě ho oslovit, ale spíš jen ze zvědavosti – zajímalo mě, jestli vůbec odpoví a jakou raketu si takováhle producentská extratřída řekne za mix. Neodpověděl. Ale pár dní poté mi přišel email od jeho asistenta Nicka, s tím, že Rich je zaneprázdněn dlouho dopředu a že by se mixu rád ujal sám. Poslechl jsem jeho reference a nakonec jsme si plácli.

Máš-li nějakou favorizovanou skladbu, můžeš sdělit jakou a popsat, co tě konkrétně právě na ní nejvíc bere?

To se každou chvíli mění, momentálně to bude asi titulní Stuck in the Present. Je to taková trochu progovka a obsahuje asi většinu hudebních ingrediencí, které definují mé hudební já. Ale celkově nemám pocit, že by na albu byla nějaká horší nebo lepší skladba než ty ostatní. Dal jsem si záležet na tom, aby album neobsahovalo žádnou vatu.

Třeba taková „Elevator To the Sky“ tě zastihuje zřejmě v nejvíce prog-metalovém rozpoložení, ve výsledku se jedná o velmi slušnou porci moderní a neprvoplánové hudby, ze které by měl být nadšen každý příznivec podobných struktur. Naopak „Settle Down“ hozená do pozvolnějšího tempa obsahuje třeba znamenité a velmi dlouhé saxofonové sólo, jak se tyhle fáze vlastně dostávaly na světlo?

Tyto skladby od sebe dělí asi 4 roky času. Struktura Elevator To The Sky byla už definována tehdy. Jen jsem ji přetextoval, přearanžoval, zrychlil a podladil do Dropped A, což ji činí jedinou skladbou v mé hudební historii hranou takhle hluboko.:) Co se týče Settle Down, tu jsem dodělával jako jednu z posledních. Během té doby se mi narodil syn, kterému je Settle Down věnována. Jak říkáš, jedná se o baladu vyvrcholenou skvělým saxofonovým sólem Martina Plachého. Samotné nahrávání jeho sóla bylo pro mě velkým zážitkem. Nahrávalo se v mém domácím studiu, Martin vystřihl 4 různé kompletně improvizované verze a já si pak vybral. Před jeho profesionalitou hluboce smekám.

Nemůžu nezmínit fantastický cover alba, zde jsi měl předem už také nějakou představu? Jde pravděpodobně o fotografii doplněnou o počítačovou animaci (sci-fi město ve výhledu z okna)? Jak došlo vůbec k realizaci a kdo je ta dívka sedící v okně?

Asi na půli cesty v procesu skládání Stuck in the Present jsem se hodně zajímal o práce Storma Thorgersona. Líbí se mi jeho přístup k tvorbě cover artů, kde základem je fotografie, na které je ale „něco jinak“. On navíc vesměs odmítal jakékoliv digitální úpravy, takže chlapík z coveru Wish You Were Here skutečně hoří, pro cover k Momentary Laps Of Reason byly skutečně na pláž vyskládány stovky postelí a běžec na coveru ke Slip Stitch and Pass za sebou skutečně táhne ohromné klubko vlny. Věděl jsem, že na této desce chci cover art v podobném stylu. A jedné noci, kdy jsem nemohl usnout a přemýšlel o různých záležitostech ohledně alba, jsem dostal nápad. Představil jsem si lidskou postavu sedící na okenním parapetu, kde po své pravé straně má minulost v podobě starobylého zařízení domu a po své levé straně budoucnost v podobě výhledu na futuristické město. Je uvězněna v přítomnosti, tedy Stuck in the Present.

Tento koncept má znázorňovat pocity strnulosti a beznaděje člověka trpícího depresemi, kdy není na co hezkého vzpomínat a zároveň žádná světlá budoucnost, ke které se upnout. Pro vlastní realizaci jsem oslovil fotografa Sachtikuse, který fotografii pořídil v domě mé babičky v jižních Čechách a následně zeditoval. Dívka sedící v okně je jeho kamarádka, Ivana Levčíková. Oběma tímto moc děkuji za spolupráci!

Co koncerty, dojde na nějaká vystoupení FACE THE DAY v nejbližší době nebo zůstane jen u studiové nahrávky?

Možnost koncertní podoby FACE THE DAY je zatím otevřená. Pomalu se s Filipem rozhlížíme po hudebnících, kteří by naší sestavu doplnili pro živé hraní, ale zatím stále hledáme. Jde nám o baskytaristu a kytaristu. Kdyby měl některý z tvých čtenářů nějaký tip, budeme rádi, když se nám ozve.

Honzo, na závěr bych ti chtěl poděkovat za prostor na tvém sympatickém blogu a popřát ti hodně zapálených čtenářů!

22.10.2018	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz