FALCONER - From A Dying Ember

80%

Švédské sokolíky FALCONER s chutí sleduji už od jejich prvního alba z roku 2001. Jde o přímé následovníky viking/blackových borců MITHOTYN, kteří v letech devadesátých patřili mezi pilíře žánru a vyznačovali se specifickou melodikou. Po rozpadu MITHOTYN se jejich hlavní mozek Stefan Weinerhall rozhodl společně s bubeníkem Karstenem Larssonem pokračovat v podobném hudebním kurzu, tentokrát ovšem s čistým vokálem a celkově s méně agresivním projevem. Možná trochu překvapivě angažovali divadelního zpěváka a příležitostného herce Mathiase Blada, který díky svému neortodoxnímu zpěvu vtiskl nově vzniknuvším FALCONER charakteristickou tvář. Tolik krátké představení pro nové posluchače a nyní zpět do dnešních časů. V červnu tohoto roku vydali za poněkud zvláštních okolností nové album „From A Dying Ember“. Jen několik dní před oficiálním prodejem zveřejnil totiž kapelník Stefan Weinerhall prohlášení, že aktuální deska bude zároveň i deskou poslední. Konkrétnější vysvětlení k ukončení kariéry po bezmála dvaceti letech se nekonalo, a tak museli skalní fanoušci zamáčknout slzu v oku a těšit se aspoň na slíbenou studiovou derniéru.

Žádné větší experimentování, nebo dokonce stylový veletoč se u podobné labutí písně nedaly očekávat, a také k nim nedošlo. FALCONER se opět drží léty prověřené fúze power a folk metalu, přičemž ony folkové nálady jsou i zde utvářené zejména pomocí elektrických kytar. Pro dokreslení atmosféry se sice vzácně ozvou tradiční nástroje, jako dudy nebo skandinávská nyckelharpa, ale rozhodující slovo mají obvyklé metalové prostředky. Nad powermetalový základ se tak vrství kytarové melodie a bubenické rytmy, které evokují středověké motivy. Nadýchané vyhrávky společně s Bladovým silným, přitom však civilním zpěvem malují příjemně pozitivní náladu, která je ovšem na hony vzdálená prvoplánovým alkoholovým hopsandám od KORPIKLAANI nebo FINNTROLL. Zatímco uvedení finští trolové řádí zpití s děvečkami v podhradí, FALCONER hrají muzikálový kus pro královskou družinu.

Popsaná aristokratičnost je spjatá především s vokálním projevem Mathiase Blada, který jednoznačně vychází z jeho divadelně-muzikálových kořenů a zkušeností. Do folkových pasáží sedí jeho tenor perfektně; stejnou jistotu lze najít i v intimnějších vsuvkách podporovaných klavírem, popř. akustickými kytarami. Na druhou stranu v powermetalových, někdy až speedových pasážích může Bladův zpěv působit poněkud nezúčastněně, jako pouhý přednes nebo vyprávění s hudebním podkladem. Hodně patrné je to v „Desert Dreams“, v jejímž úvodu vokál s hudební složkou příliš nesouzní. Nicméně právě takový je koncept FALCONER. Stefan skládá rychlou a údernou hudbu, která je mírněna jak folkovými elementy, tak právě Bladovým rozvážným zpěvem. Záleží pak jen na posluchači, zda na tuto hru přistoupí.

A kdo přistoupí, neprohloupí, naopak, užije si spoustu kvalitní muziky a originálních skladeb. Mezi ně patří tradicionalistická „Bland Sump Och Dy“, nazpívaná ve švédštině. Hrdě proto může konkurovat dílům ryze folklórních uskupení jako jsou GARMARNA nebo HEDNINGARNA. Další osobitou záležitost představuje pohádkově znějící balada „Rejoice The Adorned“, při jejímž poslechu jsem si nemohl nevzpomenout na Karla Gotta. Mistrův tenor by se do české verze nesmírně hodil. Že jsou ale FALCONER v první řadě metalová skupina, dokazuje „Kings And Queens“, úvodní epický song s jasně hitovými ambicemi, nebo zřejmě nejpovedenější skladba „Fools Crusade“. Zde se v některých momentech ozve i typické „bzučení“ Stefanovy kytary, tolik známé z desek MITHOTYN. Ostatně hudbu k poslední písni „Rapture“ mu pomohl složit Karl Beckmann, bývalý spoluhráč z „černých“ časů, který nyní hraje v KING OF ASGARD. Není asi potřeba dodávat, že se jedná o nejostřejší hudební záležitost, s intenzivním závěrem a bubenickými blast beaty. Touto symbolickou kooperací mezi současnými i minulými spoluhráči Stefan další etapu svého muzikantského života symbolicky uzavřel. Nezbývá než doufat, že svůj hudební talent nenechá dlouho spát a brzy se objeví v nějakém novém nadějném projektu.

Nakonec bych rád zmínil ještě poslední trumf, s nímž šli FALCONER do své poslední bitvy. Podstatnou roli znovu sehrál producent Andy LaRocque (KING DIAMOND). V bookletu je dotyčný uveden jakožto šestý člen kapely; určitě právem. Jinde než v Andyho studiích se nikdy nenahrávalo a většinu alb skupiny i produkoval. Podle očekávání je jeho práce opět precizní. Zvuková stránka nemá chybu, a to včetně perfektně čitelné baskytary. Produkčně drží celé dílo pohromadě, na folkovou a čistě metalovou část se nesype. Skladby jsou citlivě vygradované, mají rozumnou stopáž, žádné desetiminutové vikinské eposy nečekejte. Škoda, že tahle spolupráce byla nejspíš opravdu poslední a další nahrávka, která by měla ambice „From A Dying Ember“ překonat, již nepřijde. Pokud se má končit v nejlepším, pak se to FALCONER určitě podařilo. V metalovém světě po nich však zůstane velké prázdno.

29.10.2020	Diskuse (6)	Hivris