FATES WARNING - Theories Of Flight

90%

Právě v souvislosti s hudbou Američanů FATES WARNING, kteří už třicet let patří ke špičce ve svém stylovém ranku a jsou po právu považováni za jedny z trvanlivých legend a členy nejstarší generace progresivního metalu, si lze v prvé řadě připomenout, jak málo v oné vytoužené hudební vynalézavosti znamená nějaké bezmyšlenkovité a složité instrumentální rejdění a to na rozdíl od umění, které je spjaté s navozením originální nálady skladeb a schopnosti poskládat z celé řady dobrým nápadů ucelený a příjemně poslouchatelný písňový proud, který nejenže bude držet dílo pohromadě, ale bude posluchače navždy oblažovat, aniž by se onoho toku nápadů jaksi přejedl. Asi nemá v souvislosti s touhle kapelou cenu rozebírat muzikantské kvality, ty jsou jak známo na vynikající úrovni. Kytarista Jim Matheos a jeho obnovená skvadra jsou po celá ta léta mistry zejména v tom, že svůj vybuzený, prakticky stále powermetalový, základ dokáží opatřit natolik poutavou teskností, melancholií a nenucenou melodikou, že jejich písně mají schopnost resonovat sakra dlouhou dobu v uchu posluchačově a jejich atraktivita má výhradně stoupající kvalitativní směr.

Po roce 2004 (v té době vyšla zdařilá deska „FWX“) jsme sice na scéně prožili deset let bez FATES WARNING, tehdy se jednotliví členové až příliš vehementně vrhali k bočním projektům a různým jiným hudebním aktivitám, ale dnes je snad už všechno znovu ve správných kolejích. Ostatně tahle kapela si v minulosti prošla celou řadou personálních proměn a jejich hudba se s postupujícími dekádami vyvíjela, od heavymetalové fantasy až do oblasti náladotvorného prog-rocku, ale opravdu nikdy nebyla poplatná nějakému módnímu trendu, přestože si vždy udržovala aktuální náhled na dění v rockovém a metalovém světě. FATES WARNING se stali v devadesátých letech jednou z jistot a jejich jméno reprezentovalo vždy osobitý přístup k umělečtějším formám metalové hudby. Novinka „Theories Of Flight“ patří bezesporu k jejich nejlepším věcem a po dvaceti letech vrací kapelu doslova na piedestal progresivního metalu. Natolik okouzlující dojem ve mně zanechává.

Sestavu dnes tvoří pět muzikantů, přičemž propagační materiály k novince hovoří o tom, že onen pátý člen, jmenovitě druhý kytarista Frank Aresti, který dlouho vlastně nebyl do sestavy počítán, avšak na druhou stranu FATES WARNING prý údajně nikdy neopustil, přispěl na novince jen několika sóly. Základní čtveřici, která stojí za novým albem, tvoří: kytarista, šéf a hlavní mozek souboru Jim Matheos, zpěvák Ray Alder (u FATES WARNING je od roku 1988, tudíž nazpíval, krom prvních tří řadovek, všechna ta skvělá alba a vedle aktivit této kapely působí i u svých REDEMPTION), baskytarista Joey Vera (je znám zejména z řad ARMORED SAINT, ale působí i v řadě jiných projektů) a nakonec ještě bubeník Bobby Jarzombek (rovněž známý muzikantský žoldák a světoběžník).

Kdysi dávno FATES WARNING vydávali svá alba pod značkou Metal Blade a platili za jednu z kmenových kapel tohoto legendárního amerického vydavatelství, dnes už jsou však nějaký ten rok pod smlouvou s progresivně-metalovým labelem Inside Out, což jim myslím rovněž výborně svědčí a na všem souvisejícím s jejich aktuální tvorbou je ona pohoda znát. Troufám si říct, že nový materiál je dalece nejlepším albem od časů skvělého triumvirátu „Perfect Symmetry“ (1989), Parallels (1991) a „Inside Out“ (1994), to tvrdím schválně, protože řada lidí dnes považuje za nedostižný až následný koncept „Pleasant Shades Of Gray“ (1997).

Jak už jsem v úvodu článku naznačil, ony melancholické pasáže se rozhodně nevyhýbají ani letošní desce, o čemž svědčí hned vstup do úvodní skladby „From The Rooftrops“, který kapelu zastihuje přesně v tomto rozpoložení. Nepříliš rychlý part akustické kytary podkresluje dojemné sólování a FATES WARNING připravují půdu na svou novou výpravu, asi po dvou minutách se skladba láme do excentričtějších poloh a posluchač je rázem vržen do podstatně divočejšího metalového víru. Nemám rád srovnání mezi hudbou FATES WARNING a DREAM THEATER, ne ani tak kvůli jisté rozdílnosti v tvorbě mezi těmito dvěma subjekty, jako spíš díky rozdílnosti v pojetí, fungování a tažení svých kariér (méně znamená více a já opravdu nerad současnou cestu a obžérskou podobu DREAM THEATER, kteří produkují své nové výtvory absolutně bez sebereflexe a nutného filtru), ale právě první skladba „From The Rooftrops“, která vlastní asi nejvíc zasekávaček temp, chaotického blbnutí tolik typického pro prog-metal a zvratů, se dá přirovnat k Petrucciho družině, vždyť také jde z mého pohledu o jednu z těch méně zajímavých věcí, byť o ani jedné z oněch osmi nelze říct nic špatného.

Druhá „Seven Stars“ to už je jiná liga, zde FATES WARNING definitivně rozpínají křídla a svou odlehčenou melodiku nedeformují žádnou přílišnou složitostí, byť vynikající muzikantský vklad není za žádných okolností opuštěn. Skvěle vystavěný Hard´N´Heavy song, který graduje do nádherného refrénu je dozdobován vyváženými vstupy kytar, ať už se jedná o riffové laufy nebo zajímavé harmonie či vyhrávky. Při poslechu téhle skladby jsem si uvědomil, že hudba FATES WARNING byla většinou usazena blíže k britským THRESHOLD, kteří se ukázali býti schopní také zajímavého, odlehčeně písničkového a melodického pojetí v rámci umělečtějších forem metalu. Následná „SOS“, stejně jako „White Flag“, patří k nejdivočejším skladbám, které charakterizují bouřlivější kytarové party, moderní riffy, neotřelé harmonie a vypjatý Adlerův vokál, nicméně prochází rozmanitými krajinami temp a tak poslech těchto nabušeností zjevně dokáže zasytit celoroční poslechové seance všech fajnšmekrů. Druhá zmíněná (bouře „White Flag“) ukazuje ty nejtemnější a nejtvrdší polohy jaké byly dosud v případě těchto Američanů ke slyšení, bravurní je například kaskádový ústřední riff, rytmika, ale i bleskové sólíčko Franka Arestiho.

Desetiminutová suita „The Light And Shade Of Things“ reprezentuje zcela jiný pól jejich tvorby. Pomalu se odvíjející píseň se dlouho jeví tak, jakoby navození pošmourné uplakané nálady bylo jejím největším posláním, avšak někdy v průběhu její první poloviny se skladba ze svého pomalého tempa a abstraktních kytar vyšvihne a rozjasní se prostřednictvím všech těch následných vygradovanějších momentů až ke sborovému nebesko-pekelného refrénu a tak odhaluje daleko životodárnější podstatu. Bezesporu se tak jedná o další z absolutních vrcholů této desky. Právě zde mne na mysli přistál onen příměr k britským progresivistům THRESHOLD. Zkrátka překrásná melody-metalová výprava zhotovená s největší mírou zaujetí a vášnivého emotivního vkladu, Alder snad nikdy nezpíval lépe a Matheos doslova exceluje, přičemž jej stále podestýlá naprosto excelentní rytmické duo Vera/ Jarzombek. Srovnatelně dobrá je z mého pohledu i druhá desetiminutovka, která má přeci jen o něco méně „power“ melodiky, byť opět graduje do tvrdších momentů, a rovněž o něco více atmosférického zabarvení - The Ghosts Of Home“. Zkrátka hodně emotivní skladba, procházející dalšími pestrými krajinami hudební říše těchto Američanů. Srdnatě vyznívá „Like Stars Our Eyes Have Seen“, song svým vyzněním velmi hrdinsky a powermetalově naladěný, který potvrzuje v jak dobrém rozpoložení se v současnosti FATES WARNING nachází. Závěrečná titulní instrumentálka už je jenom takovým poklidným dojezdem celé té parády, kterou se nebojím označit za jedno z úplně nejlepších alb od této kapely. Opravdu vynikající počin, kterým se FATES WARNING po zhruba dvaceti letech dostávají opět do nejvyšší soutěže.

Album zakoupeno v obchodě Music Records.

18.07.2016	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz