FESTIVAL NA ULICI - Plzeň, 19.srpna 2023

V souvislosti s každoročním multižánrovým a více než týden trvajícím Festivalem na ulici jsem si vyhradil jeden večer na obhlídku scén, které jsou umístěny všude možně v rámci centra Plzně. Akce začala v pátek 18. srpna a byla zakončena o devět dní později. Právě druhý den konání hudebního maratónu jsem shledal pro účast nejvhodnějším. V sobotu se člověk nemusel moc ohlížet na čas a při své pochůzce městem si leckde vychutnal i nějakou tu tradiční Plzínku.

Svou procházku jsem začal na náměstí Republiky, kde na hlavní scéně okolo sedmé večerní vystupovala Tereza Balonová. Velmi mladá a talentovaná naděje se prezentovala příjemně poslouchatelným a zásadně nekonfliktním kytarovým popem, který na můj vkus působil až příliš konformně, ale po skladatelské stránce své vrcholky nabídl. Hlavním se však ukázalo, že stavěl na výborném hlasovém potenciálu této zpěvačky. Její hlas totiž dokázal vesměs civilním skladbám propůjčit takovou podobu, že se leckdo procházející velmi rád zastavil a zaposlouchal. Rozhodně se tak jedná o naději našeho mainstreamu, neb Tereza dokáže songům vtisknout vlastní nenásilnou emoci, má krásný hlas a sympatické vystupování. Naprosto v pohodě popík, kterému by slušel nejen producent méně mainstreamového naturelu a větší svéhlavost mladé interpretky. Čím dříve dojde u této hudebnice k vybudování vlastní skladatelské parkety (ať už sólové či ve spolupráci s někým), tím samosebou lépe. Věřím v pozitivní vývoj.

Na scéně v Proluce krátce na to zahajovali svůj koncert karlovarští STEVEN´S. Rovněž mladá a o něco svéhlavější formace, se kterou jsem měl již jednu jarní zkušenost, to když v klubu Anděl v únoru doslova převálcovali svou fúzí rocku, blues a funku mnohem známější band, jmenovitě toporné a nudné Hradečáky THE ATAVISTS. Šestičlenná karlovarská formace totiž nejen že dokáže skladby ze svého jediného a necelý rok starého alba „Runnin´Man“ (k poslechu zde) převést na pódia ve výborném provedení, ale naživo jim vdechuje ještě cosi navíc. Rozhodující je zde samozřejmě osoba frontmana Štěpána Kordíka, zpívajícího kytaristy, který se jeví nejen jako vynikající muzikant, ale i jako hudebník s velmi přesvědčivým skladatelským vkladem. Jestli máte rádi kytarovou hudbu amerického střihu, jakou se v posledních třech dekádách 20.století vykazovali takové slavné osobnosti zaoceánské scény jako Tom Petty, Bruce Springsteen, (snad kdysi i) Kanaďan Bryan Adams či Brit Mark Knopfler, tak pokud budete mít příležitost na koncert STEVEN´S zajít, neváhejte, dostanete velmi zkušeně podaný, přírodní a autentický blues rock s lehkými odbočkami ke kytarovému popu, funky, ale i country. Hodně na Ameriku konce 20.století cílící pop/rocková muzika využívající back-vokalistek, navíc podaná s obstojnými anglickými texty, mne přišla v podání této kapely velmi autentická, a to bylo rozhodující. Můj osobní tip dne!

Mířím na skok do Zacha, kde účinkuje kapela RADOSTA, fungující zhruba tak v posledních dvouch letech. Nyní, díky aktuální debutové nahrávce, vchází do širšího povědomí především tím, že ve svých traccích (úmyslně zde nemluvím o písničkách) využívá samplů obsahující hlášky, nacházející se ve vynikající komedii Kulový blesk z roku 1979. Obstojná instrumentace jede jakýsi univerzální a do každého hotelového výtahu použitelný groovy-rockový podklad, inklinující až kamsi k najazzlému hájemství, aby v souladu s ním byly slyšel věty vyřčené před čtyřiačtyřiceti lety pány Hrušínským, Smoliakem, Svěrákem, Abrhámem a dalšími. Tato souhra se ukazuje být na krátkou dobu vtipnou, ale jak dalece a jak dlouho tahle záležitost kapele umožní tvářit se zajímavě a úspěšně fungovat, je opravdu ve hvězdách. Já osobně si myslím, že tohle je zkrátka pouhý krátkodechý fórek, i když se samozřejmě mohu velmi mýlit. Vracím se tedy na náměstí republiky, kde své vtipné extempóre kočírují DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND. Kapelu jsem viděl kdysi dávno na přelomu milénia již několikrát (vesměs na Majálesech) a písničky Ivana Mládka, v podání západočechů aranžérsky předělané do hektičtější, zrychlené a energické fazónky, již přes dvě dekády znám. Jak je tedy vidět, i s něčím podobným se zde dá úspěšně působit po velmi dlouhé období. Dále no comment.

Večer zakončuji v klubu Anděl, kde řádí se svým vyrválem místní death-coreové komando NOTHING LEFT TO SAY. Zhruba pětadvacetiletí vlasáči si drží zajímavou image, jednotícím prvek které jsou bohaté kérky a různá drsňácká malování, i po stránce nadšení a energie se jim nedá nic vyčíst, ostatně vždyť do klubu za nimi ten večer dorazila minimálně stovka fans i fanynek. Trochu horší však je to s muzikantskou stránkou věci, kdy nápadů je zde vlastně poskromnu a jede se hodně na monotónní metalcoreový tlak a veškerá klišé spojená s muzikou vycházející z tohoto prostředí. Nadprodukce tomuto stylu už asi dekádu nesvědčí, nicméně těmto klukům je to zcela jedno. Své hudbě věří a prostě se snaží. Jakoby kapela hlásala, že hlavní je nosit dřevo do lesa, a ještě se tomuto svému přístupu naplno oddala. Tak třeba zpěvák si vystačí se svým deathcore vřeštěním a všechny jeho hlasové party jsou hozeny do jedné neurvalé polohy, kde není možno nalézt prakticky ani náznak proměnlivosti a vokální pestrosti. Rytmika i kytary jsou docela únosné, ale ještě je v rámci nich prostor na zlepšování. Neříkám, že to není možné. Záleží jen na míře vyhranosti a ta se dostavuje postupně. Zaujetí této pětici nechybí, takže si  myslím, že se mají šanci muzikantsky zvedat. Nejsympatičtější je mě tak energie a celková aura gangu, která tuhle partičku provází.

29.08.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz