FLOOR JANSEN - Paragon

70%

Víc jak dvě dekády strávené zpíváním s metalisty v prostředí metalových manýr prostě muselo skončit natočením popového alba.:-) Holandská pěvecká hvězda Floor Jansen svou covidovou „dovolenou“ pojala de facto terapeuticky. Asi by nebyl problém oslovit pár zkušených „symfoniků“ a připravit úspěšnou desku, která by ve tvářích fanoušků NIGHTWISH vyvolala spokojené úsměvy, zatímco v případě Tuomase ten křivý.:-) Floor však měla evidentně jinou ambici. Natočit smysluplný sólový počin, na kterém by zúročila svůj, po dlouhou dobu jen pronajímaný, pěvecký potenciál a představila sebe samu jako silnou zralou ženu. Inteligentní poprockové schéma tedy znamenalo jasnou volbu. Rekvizity spjaté s domovskou kapelou skončily dočasně na půdě.:-)

Popravdě, netuším, jaká poloha by jí slušela ještě lépe, možná country pop/rock, možná melodičtější folk. Alternativa? Některé prchavé momenty ze sólového debutu „Paragon“ naznačují, že by nemusela šlápnout vedle ani v této oblasti. Jen by se musel najít ten správný producent, který by mocně vyklenutý oblouk jejího hlasu přetransformoval v odlišnou kvalitu. Uvedenou cestou se ovšem nešlo. Zvítězil přístup spíše konzervativnější, přestože ve druhé polovině alba lze narazit i na progresivnější chvíle. Hlas se neohýbal neznámými směry, pouze se nechal ve svých tradičních polohách vykvést. Sama Floor k tomu pro webovou mutaci Metal Hammeru uvedla následující: „Od začátku jsem toužila najít zvuk, který mi přesně sedí, nikoli něco utkaného kolem mě. Nemálo času během pandemie mě tudíž stálo samotné hledání onoho ideálního zvuku metodou pokus-omyl. Deset let jsem nic takového nezkoušela, a navíc vedle někoho jako Tuomas ztrácí člověk sebevědomí. Říkám si, co mohu nabídnout? Musela jsem si zvolit vlastní cestu, přijmout fakt, že jsem limitována a že mám odlišnou představu.“ V osobě producenta a zároveň spoluautora Gordona Groothedde získala zdatného pomocníka. Nejde přitom o žádného nováčka. Dotyčný se popem zabývá dlouhodobě a jako producent pomáhal s jeho zakomponováním též na poslední desku AFTER FOREVER, se kterými si Floor svého času vydobyla renomé, které po REVAMP vyústilo až k jejímu nástupu do enormně populárních NIGHTWISH.

Na „Paragon“ se proto hledají nedokonalosti jen velmi těžce. Vycizelovaný, byť syntetický zvuk, bohaté aranžmá, stoprocentní instrumentální výkony, dominantní hlas a vkusné, nepřeslazené texty. V podstatě jde o příjemný popový oldschool s přesahem do AOR bez nadměrného koketování s produkcí Frontiers a dalších. K ní se po většinu příjemně krátké hrací doby příliš nesklouzavá, čemuž pomáhají i některé moderněji pojaté vokální linky či podkresy. Vše působí chytře a vychytaně. Úvod zní dokonce velkolepě. Bohužel po čtvrté, páté skladbě pomalu docházejí hity a Floor začíná být tak nějak příliš. Perfektní technika a nasazení nedokáží tlumit vkrádající se úvahy o tom, že produkčně protežovanému a bezpochyby krásnému hlasu chybí v některých písních více střídmosti a také zajímavější barva nebo charisma, které by při absenci hitů mířících přímo „na komoru“ byly schopné podobnou hudbu více zatraktivnit. Gordon pomohl s komponováním, nahrál většinu nástrojů, vše náležitě zaranžoval a smíchal, nicméně v tom hlavním nepatrně selhal. Nedokázal totiž materiál posunout na úroveň, která by ho činila něčím výjimečným či alespoň od začátku do konce vyrovnaným. Přesto lze hovořit o zdařilé kolekci, na které sdílí skutečně silná osobnost (žena) příjemné, občas i dojímavé melodie.

První dvě skladby, „My Paragon“, „Daydream“, jsou výborné. Strhující úvod s ukázkově rozpracovanými melodickým motivy bavícími po celou stopáž. Předčasný vrchol přichází s „Invincible“ a na ni chytře navazující baladou „Hope“. „Invincible“, skladba věnovaná zraněným válečným veteránům, chytá mocně za srdce. Úžasné, nicméně stále navýsost funkční rockové klišé. Do necelých třech minut se vešlo naprosto vše. Ani zručnému skladateli typu Tobiase Sammeta se na poslední desce nic takového nepovedlo. „Už jsi prošel peklem, teď jsi na cestě zpět, jsi neporazitelný,“ vzkazuje veteránům Floor, když popisuje leitmotiv zmíněné písně a dle mého názoru i celé desky. Tím se jeví být vnitřní síla a vůle žít navzdory všem možným protivenstvím. Jímavá krása s nenápadným ostnem smutku nejen pro boomery.:-) V obdobném duchu se pokračuje i na akustické „Hope“. Využité prostředky zde naprosto korespondují s křehkostí zvoleného tématu. Krátké rozjímání ukončuje další rockovější pecka „Come Full Circle“. Zadumaná „Storm“ působí již trochu přepáleně. Stejně jako v následující „Me Without You“ je zde až do krajnosti přepínán kontrast decentních popových partií, dokreslených občasnými samply, s enormně vypjatým hlasem, mohutně podporovaným kdečím, včetně navrstvených sborů a symfo podmazů. V případě „Calm“ mi takový přístup už začíná vadit, přestože se stále jedná o víc než slušný písňový standard. Situace se příliš nelepší ani v závěru. Před mocně gradující „Fire“ měl prostě explodovat jeden pořádný hit.

Teď nevím, možná by Floor zmíněný Frontiers sound na peterikovské bázi nakonec slušel o chlup více. Experimentálněji laděný materiál a subtilnější práce s hlasem by však mohly přinést ještě zajímavější výsledek. Posledně uvedená cesta každopádně v plánu nebyla. Žádný z uvedených postřehů ovšem nic nemění na faktu, že „Paragon“ je velmi dobrá písničková deska „od srdce“, na které Floor adekvátně, byť trochu předvídatelně září. Tak se to dělá, Tuomasi!:-)

P. S. Držím Ti palce, Floor!

08.05.2023	Diskuse (6)	Pekárek hackl@volny.cz