FLOTSAM AND JETSAM - Cuatro

100%

Sílící invenční rozkvět thrashmetalové scény, sídlící na západní straně naší polokoule na začátku devadesátých let, byl jedním z neimpozantnějších úkazů na poli s tvrdě rockovou hudbou. Sofistikované větry, které ošlehaly tváře většiny známých a uznávaných hudebníků této stylové škatule, způsobily, že alespoň jedna jejich nahrávka, vydaná mezi lety 1991 - 1994, v sobě nesla obrovský punc jedinečnosti a výsostné kreativity. Rychlou odpověď na změnu klimatu provedla vzápětí i Evropa, která rozhodně nechtěla zůstat pozadu. KREATOR a jejich „Renewal“ stál hrdě v čele boje za objevováním nových směrů v tvrdé muzice. Vše ale začalo pro nás tam kdesi daleko, za nedozírným oceánem. Dodnes se šušká, že tento strmý obrat k melodickým progresivním břehům má na svědomí matička METALLICA, jež vždy stála tak nějak v čele celého hnutí a svou hudbou pevně udávala směr i dalším v řadě.

Když James Hetfield a spol. vydali své černé album, byl tímto dne povýšen metal do „šlechtického rodu“ a ona nahrávka se stala masovou mainstreamovou záležitostí. Dovedu si docela živě představit debaty v táborech TESTAMENT, OVERKILL, EXODUS nebo právě FLOTSAM AND JETSAM. Když to dokázala METALLICA, proč bychom to nezkusili také? A třeba se potážeme s podobným úspěchem. Dnes už všichni dávno víme, jak tyto tužby, přání, spekulace a nakonec i samotné nahrávky oněch kapel dopadly. Ani jedna příze z toho obrovského thrashmetalového klubka nakonec nezabodovala ani zdaleka tolik, jako slovutná METALLICA a přesto..., řada z nich vydala mimořádně kvalitní alba, která je představila v docela jiném, novém světle. Už to nebyl jen rámus a spurterské závody kdo z koho. Kompoziční a aranžérský ponor řady z nich byl rázem na neuvěřitelně vysokém stupni. A ten dal, ve spojitosti s tvořivou chutí, nápaditostí a hlavně nebojácností, podnět k vzniknu celé řady impozantních děl.

Jestliže kupříkladu TESTAMENT vsadili vše na svou divokou kartu Alexe Skolnicka, jehož vyhrávky a především sóla se staly ozdobou jejich odpovědi na černé album, tehdy aplikované prostřednictvím melodicky přístupné desky „The Ritual“, a třeba OVERKILL s výměnou a posilou na kytarovém/kytarových postech vnořili na desce „Horrorscope“ do svého repertoáru širší škálu přístupnějších a zapamatovatelnějších prostředků, domnívám se, že právě parta sdružená okolo pěvecké extra třídy Erica A. K. Knutsona, dokázala namíchat koktejl chuťově v oné době nejlahodnější a nejopojnější.

FLOTSAM AND JETSAM byli v osmdesátých letech jednou z mála skutečně nadějných skupin, jež praktikovali thrashmetalovou fúzi originálním způsobem. První dvě desky se nesmazatelně zapsaly do srdcí tvrdě rockových fans, aby se arizonský kvintet na desce třetí přiklonil na stranu jemnější melodičnosti. To ale pořád byl jen slabý odvar toho, co mělo přijít posléze. V roce 1992 uhodilo kladivo jejich značky nejtvrději, aby dalo vzniknout jejich dodnes nejměkčímu, avšak skladatelsky nejvypulírovanějšímu dílu. Deska převyšující už tak pestrou konkurenci, artefakt své doby pojmenovaný „Cuatro“ se stal podobně jako „The Ritual“ od TESTAMENT, „Something Wicked“ od NUCLEAR ASSAULT, „Sound of White Noise“ od ANTHRAX, „Act III“ od DEATH ANGEL, nebo „Kin“ od XENTRIX (pokud nakoukneme i do Evropy), jen stěží napodobitelným zdrojem invence a vlastní velikosti.

Nahrávka „Cuatro“ reagovala nejen na vývoj vlastního žánrového hnutí, ale i v daleko širší míře na změny klimatu v celé rockové muzice počátku devadesátých let, když tou dobou sílící grungeová vlna, přicházející samozřejmě ze Seattlu, hbitě přetvářela celkový pohled na těžce zkažený hudební průmysl. Mnohé z prvků příznačných právě pro grunge se zrcadlí i v této nahrávce. Medově táhlé, sošně tesané, či akusticky dunící kytarové stěny přetransformovaly Edward Carlson a Michael Gilbert pro potřeby své tvorby, pro tehdy aktuální potřeby FLOTSAM AND JETSAM. Deska disponuje výborně zvolenou scenáristickou dramaturgií, kde každá z příchozích položek první půle alba je silnější než její předchůdkyně. A to všechno za předpokladu, že už úvodní energicky šmakózní opener „Natural Enemies“ patří mezi extrémně povedená čísla, zasluhující bodování v horním sektoru takto postavené stupnice. Další příchozí songy jsou pak nejlepšími poctami stylu, jaký si každý z posluchačů dle vlastní libosti sám dosadí. Občas je to více rock než metal, někdy se ten který song kloní na stranu prog-metalu, power metalu, heavy metalu, i zmiňovaného směru grunge. Především jsou to velmi silné písně jako kupříkladu houpavá „Swatting At Flies“, na nádherně vytažené baskytaře aranžérsky dokonalá „The Message“, podmanivá, epochálně vystavěná „Cradle Me Now“, naprosto vrcholný hymnus „Wading Through The Darkness“ (který po grunge šilhá asi nejvíce), či brilantní „Double Zero“, s božskými akustickými kytarami, všechno naprosto dokonalé kusy, jejichž bezbřehá kompoziční škála zasluhuje obdiv i uznání. Strana druhá je bojovnější, útočnější a pestřejší. To, co ztrácí na hitovosti, nahrazuje velkou variabilitou a nekonvenčností. „Never To Reveal“, „Forget About Heaven“, oblíbená a v několika hudebních dimenzích se pohybující „Secret Square“, či malinko upozaděná trojice „Hypodermic Midnight Snack“, energická pumpa „Are You Willing“ a „(Ain´t Nothing Gonna) Save This World“, neoddělitelně přispívají k jedné z nejsofistikovanějších desek, jaké tehdejší trh dokázal nabídnout.

Obrovskou devízou skupiny byl zpěvák Eric Knutson, který v té době patřil mezi naprostou vokální elitu a svými schopnosti ladně překračoval mantinely svého stylu. Mnohé ze slavnějších kolegů právě tímto výkonem rázem postavil do role pouhých vokálních statistů. Velký díl na úspěchu desky nese jistě i koordinátor kapely Eric Braverman a samozřejmě ostřílený producent Neil Kernon, který nahrávce nalepil naprosto originální zvuk. Velká škoda, že si podobnou fazónu neudrželi FLOTSAM AND JETSAM i na svých dalších albových pokusech. Jediným, alespoň trochu srovnatelným dílem pak zůstává nahrávka následující, stále velmi novátorská deska „Drift“. Přibývající díla v diskografii kapely trpí vážnou nevyrovnaností a často pokleslou kvalitou. Něco takového pro „Cuatro“ naštěstí neplatí a to zůstává osamoceným drahokamem jejich širokého skladatelského portfólia.

10.09.2020	Diskuse (8)	Horyna marekdt@seznam.cz