FLOTSAM AND JETSAM - Doomsday For The Deceiver

80%

V souladu s velkým metalovým bujením osmdesátých let, kdy se ve Spojených státech počty kapel rozšiřovaly a žánr se vyvíjel překotným způsobem do stále tvrdších a rychlejších odnoží, došlo i k zformování arizonské kapely FLOTSAM AND JETSAM, která útočila se zdvojenými valy kytar a měla ve svém středu neobyčejně nadaného zpěváka Erica A.Knutsona, jehož ječák se stal památným.

K tomu, aby se tahle k melodiím vcelku svolná thrashmetalová úderka dala vůbec ve Phoenixu roku 1984 dohromady, se nejdřív musel mladík jménem Jason Newsted vydat na cestu z rodinné farmy Battle Creek ve státě Michigan a uskutečnit svůj sen stát se uznávaným metalovým hudebníkem. Zamířil tedy na jihozápad s touhou dobýt svět coby muzikant. Baskytarovými vzory mu vždy byli Geezer Butler, Steve Harris či Geddy Lee. V Arizoně se na jaře 1981 potkává s bubeníkem Kellym Davidem Smithem, a coby rytmická dvojice jsou oba postupně součástí tří krátkodechých kapel: PARADOX, DREADLOX a DOGZ v rozmezí tří sezón. V rámci nich Newsted zastává i roli zpívajícího basáka. Až když se k DOGZ připojuje Eric AK a krátce po něm i kytarista Edward Carlson, stahuje se Jason pouze k baskytaře a rovněž dochází na změnu jména souboru na poněkud zvláštní sousloví FLOTSAM AND JETSAM (značí předměty pohlcované a vyplavované mořem, Peter Gabriel má na své druhé sólovce skladbu totožného jména). Tou dobou již světem hýbe thrash metal a rychlost kapel jako METALLICA, SLAYER, EXODUS či MEGADETH připadá Arizoňanům velice inspirativní. Přibírají tedy záhy dalšího kytaristu Michaela Gilberta a znatelně přitvrzují. Píše se rok 1985.

Poté co o sobě FLOTSAM AND JETSAM dávají vědět prostřednictvím koncertů na západním pobřeží USA a jejich song „I Live You Die“ (pozn. byl v lepší verzi využit až na jejich druhé řadové album) je umístěn na sedmém pokračování kompilace Metal Massacre, následuje konečně smlouva s vydavatelstvím Metal Blade Records Briana Slagela. Debutová deska „Doomsday For The Deceiver“ sice v sobě nemá onu omračující bombastičnost nepřekonatelné dvojky „No Place For Disgrace“, ale značí poměrně sebejistý a zdařilý vstup mladého kvintetu na scénu. Nesporné jsou jak inspirace stylem rané METALLICY, tak určitá náklonnost k melodičtějším metalovým odnožím, tu a tam zaznamenatelné skrz kultivovanější pěvecký projev právě Erica AK, který vyznává spíše vysoké polohy než bůhvíjak velkou neotesanost. 

Na svou dobu šlo o velice slušné speed/thrash album, které dopomáhalo formovat scénu vysokorychlostního metalu, nicméně v porovnání s klasikami, jakými byly první tři alba METALLICY, první dvě desky od SLAYER nebo „Bonded by Blood“ od EXODUS se dílo nestalo nesmrtelným. Lze říci, že FLOTSAM AND JETSAM propojili divokost a zarputilost zakladatelů thrashe, s honosným přístupem JUDAS PRIEST. Ti rovněž byli jejich velkými vzory a členové arizonské kapely na ně léta přísahali. Za příbuzné kapely bych u nich možná odhadoval spíše kalifornské speedaře jako HELSTAR či AGENT STEEL, byť FLOTSAM AND JETSAM vysoká tempa tlačili k daleko větší agresi.

Vzhledem k tomu, že pouhé tři měsíce po červencovém vydání „Doomsday For The Deceiver“ z kapely odchází Jason Newsted vstříc své životní šanci u METALLICY, arizonští hned zkraje dobře nastartované dráhy řeší nepříliš komfortní situaci. Zvlášť když je třeba si uvědomit, že v časech vzniku debutové desky byl právě Jason z velké části autorem skladeb. Nicméně brzy je nahrazen Troyem Gregorym. Vzhledem k mnoha Newstedovým autorským kreditům, může být debutová deska FLOTSAM AND JETSAM považována za jeho reakci na hudbu velkých vzorů z METALLICY. Dostává se nám zde frenetického pojetí rychlé a tvrdé metalové hudby a přesvědčivých instrumentálních výkonů, nicméně deska v sobě v podstatě nemá nezapomenutelné charisma. Skladby zkrátka nejsou tak silné a zapamatovatelné. Mezi ty nejlepší patří třeba hned úvodní trojice „Hammerhead“, „Iron Tears“ a zejména úsečná „Desecrator“, dále pak devítiminutový titulní kolos „Doomsday For The Deceiver“, začínající sice dlouhou akustickou vybrnkávačkou, avšak gradující v mocnou jízdu, případně ještě anti-náckovská smršť „Der Führer“. Zaujme i závěrečná instrumentálka „Flotzilla“, nesoucí jméno po oné směšné obludě, která se nachází na obale debutu. Tohoto maskota se naštěstí kapela rozhodla dále nepoužívat.

Debut vlastně se svou hodinovou stopáží působí dost bezútěšně a rozhodně by mu prospělo mírné zkrácení. Hlas Erica AK se tehdy teprve formoval a s jistotou tak mohu tvrdit, že na každé další desce působil o velký kus jistěji. Vlastně se zde ani nedá mluvit o promyšlené dramaturgii, neboť deska upaluje pod nánosem agresivních kytarových ataků a drží tím své posluchače pevně v kleštích. Ti jsou rádi, že onen naspeedovaný thrashing udýchávají. I když „Doomsday For The Deceiver“ patří stále k nejúspěšnějším albům této kapely, je v kontextu dalších děl jasně poznat, že pětice patřila mezi soubory bažící po vývoji a svůj debut mnohokráte překonala. Brian Slagel a Bill Metoyer odvedli dobrou práci, když se jim podařilo zachytit hmatatelnou energii svěží kapely, navíc bažící po dlouhé kariéře, a to teprve na úsvitě jejich dráhy.

26.02.2023	Diskuse (13)	Stray janpibal@crazydiamond.cz