FORGOTTEN SILENCE - Ani nahoru, ani dolů, ale jinam (rozhovor)

Tak dlouho se člověk ptá jiných, až se nakonec dozví něco o sobě. Třeba fakt, že v něm stále ještě přežívá nějaký ten stereotyp. Vlastně ani nemohu být překvapen. Otázky jsem totiž kladl kapele, která sice s posluchačem počítá, ale zároveň na něj klade nemalé nároky. Není tedy divu, když se člověk při hledání cestiček vedoucích k pochopení její tvorby ocitne tak trochu v pasti, a navíc vlastní. Ale co už, někdo se obětovat prostě musí, aby to ostatní měli zas o něco snazší.:-) Doufám tedy, že díky mé „oběti“:-), a především pak ochotě všech zúčastněných bude váš další poslech (nejen) alba „Vemork Konstrukt“ ještě větším zážitkem.

Pokud se jedná o domácí underground, dá se říci, že jste ohledně novinky měli něco jako maximální mediální pokrytí.:-) Vše kolem ní se navíc probíralo horem dolem. Co vám uvedená rozprava přinesla?

KRUSTY: Je pravda, že našeho nového alba bylo všude relativně dost. Spousta webzinů se pustila do recenzování velice zodpovědně a velice brzy. A často byly recenze hodně hloubavé a logicky argumentující. Z pozitivního vyznění recenzí jsme byli potěšeni a rádi, že vše secvaknulo asi tak, jak bylo zamýšleno. Toť vše. Recenze nás v plánech a záměrech nijak neovlivňují….

MARTY: Mimo jiné přinesla mnohonásobný nárůst posluchačů na streamovacích platformách. Pravda, nezlobil bych se, kdyby se onen nárůst ještě znásobil. Ale to se neděje jednoduše a už vůbec ne samo.

Byli jste nějakými názory či postřehy jako tvůrci překvapeni a zbývá vůbec něco, co dosud nebylo vysloveno a třeba být mohlo či mělo?

KRUSTY: Myslím, že bylo vysloveno snad vše podstatné, anebo mám slabou fantazii.:-) A co nás překvapilo? Mě osobně překvapil názor, že náš vemorkovský ženský zpěv znamená „mentální návrat kamsi do devadesátek“ – čemuž nerozumím. Ale ne ve smyslu, že bych byl dotčen nebo uražen. To vůbec! Jenom nechápu, v čem je to krok zpět – pokud tím měl být krok zpět nějak myšlen. Ale to je jenom drobný otazníček.

Určitě jste si všimli ankety uspořádané Berrym, která se věnovala hodnocení vaší diskografie. Nějaký komentář k výsledku by nebyl?:-) Předpokládám, že něco ve stylu, že „Kras“ skončil moc vysoko a „Kro Ni Ka“ moc nízko, mi asi neřeknete, nebo přeci?:-)

MARTY: Já jsem byl překvapen už jen tím, že Berry takovouto anketu uspořádal. Hmmm... a její výsledky mě vlastně nějak nepřekvapily.

KRUSTY: Tato SKLIZEŇ nás zaskočila na zkušebně, kde jsme se chystali na květnové koncerty, a byl to v pozitivním slova smyslu šok, že k takto monotematické anketě vůbec došlo. Je to pro nás pocta. Komentář? Asi bych nečekal „Kras“ tak vysoko, rozhodně bych tak vysoko nečekal „KaBaAch“ (který na mě působí, nevím proč, jako takové ošklivé káčátko naší diskografie) a „KroNiKu“ bych nečekal tak dole. A moc potěšil úspěch aktuálního alba.

Schválně, které Vaše album z éry před „Vemork Konstrukt“ jste poslouchali naposled a celé?:-)

MARTY: „Kras“

ANDREA: „La Grande Bouffe“ ze zájmu a předtím studijně nesčetněkrát „Kras“ a stejně tak „Thots“.

KRUSTY: Naposledy a celé? Problémem u mě bude to „celé“, protože studijně jsem naposlouchával víc věcí, ale vždy jen jednotlivé skladby. Kompletně celé album? To už bude nějaký ten půlrok a myslím, že to byl „Senyaan“.

Co Andrea s Kubýkem, troufnou si na top 3 FORGOTTEN SILENCE?:-) Poslední album mohou pochopitelně vynechat…:-)

ANDREA: Když nebudu komentovat poslední desku, tak pro mě se všechny ostatní alba tísní na prvním místě. „KroNiKa“ možná trochu vyčnívá.:-) V každém si ale najdu něco, co mě ohromí a zválcuje.

KUBÝK: To je pro mě docela těžké, protože všechna alba kapely pro mě mají status kultu. Mojí velice oblíbenou deskou je například „KroNiKa“, bylo to mé první setkání s kapelou. Bavil mě „Thots“, svým staroškolským feelingem, výpravný „Senyaan“ nebo tvrdé „La Grande Bouffe“. :-) Takže nějaké TOP 3 je pro mě asi těžké poskládat. Miluju všechny desky.

Každopádně máte na kontě další desku, která pěkně doplňuje stávající pestrou mozaiku. Přes shodnou pečeť zní totiž opět jinak. Předpokládám, že východiskem nebyla jen snaha natočit něco jiného než „Kras“, ale že záměr byl komplexnější, jaký? Nakolik lze považovat výsledek – zejména jeho sci-fi dystopickou náladu – za promyšlený „konstrukt“ a nakolik za bezprostřední odraz vašeho aktuálního rozpoložení?

MARTY: Když si v hlavě proberu x desek nazpět, jeví se mi to tak, že prakticky každá nejméně od „KroNiKy“ je odrazem Krustyho aktuálního rozpoložení. To, že je schopen do příslušného rozpoložení dostat zbytek kapely, si nejméně já uvědomím, až když jsem taky "nadšeně v tom". U „Vemorku“ bylo za mě jasné, že bude tvrdší než „Kras“. Chvíli se laborovalo s konceptem jiným než sci-fi dystopickým (a já doufám, že ho někdy v budoucnu ještě využijeme...), ale jakmile se Krusty zhlédl v Blade Runner 2049, bylo vyřešeno. S vyjasněným konceptem se lépe skládá hudba i zvuková paleta.

ANDREA: Co si pamatuju z doby, kdy jsme ještě pro koncerty na zkouškách i s Medvědem oprašovali materiál z „Thots“ a jiných desek, tehdy sám Medvěd ještě prorokoval, jak „to nové“ bude znít. Krusty vždy naše výkřiky suše komentoval něco ve stylu „uvidíme…“ Jako když děcka řeší, co dostanou od Ježíška a otec je utře hláškou „…se uvidí, jestli vůbec něco dostanete!“:-) Hodně vody v řece uteklo…, najednou mi přišly podklady a já se snažila nemít pro svůj vklad a výsledek limit. Smazat to mohli kdykoliv. Nemít limit, nemít záměr být jako něco nebo neznít jako něco. Za sebe jsem dělala, co se mi líbí, a chtěla jsem z toho zpěvem vymodelovat aspoň trochu „písničky“:-) Rozpoložení celku bylo geniální, tvůrčí náladou nasycený vzduch i maily, strašně ráda na to vzpomínám. A často si to připomínám.

KRUSTY: Je to bezprostřední odraz. Vlastně jak uvedl Marty, původní koncept – záměr – byl trochu jiný, ale vše se nějak emočně zvrhnulo a já věděl, že pokračovat na sílu v tom předchozím konceptu by nebylo upřímné, a právě to by bylo uměle vykonstruované. Hudebně jsme se chtěli posunout jinam. Zárukou byl už jiný kytarista a jiný vokál. Přesto jsme si vytýčili i jisté zvukové a kompoziční hranice, jejichž dodržení by nám mohlo pomoci dosáhnout toho kýženého výsledku. Basa logicky dole, kytara spíše ve středech, klávesy spíše industriálnější a méně „jazzové“ než v minulosti, tempa naoko přímočařejší…

Cítíte krom Andreina vokálu nějaké další paralely mezi „Vemorkem“ a vaší devadesátkovou tvorbou?

MARTY: Vůbec. Ani v tom ženském zpěvu. K němu bych rád za sebe dodal: ženský zpěv model FS 90ky je v dobrém poplatný dané době a stylu muziky co FS tehdy hráli. Andrein zpěv i jiné hrdelní projevy vč. imitace „delfína“ a démonického zaříkávání jsou pro mě úplně jiný svět, pestřejší a rafinovanější. A hudebně mi FS 90ky přijdou taky dost jinde než „Vemork“.

ANDREA: Počkej a fakt někoho taková paralela napadá? Není to příliš povrchní postřeh (ženská tehdy – ženská dnes)? Já mám pocit, že je tam tolik věcí jinak, že nějaká souvislost ani člověka nemůže napadnout.:-) Vidíš, to je vlastně věc, co mě zaskočila, když ses na to ptal v druhé otázce. Devadesátky… bylo to tehdy pro kapelu zářné období(?), že to vypadá, že se chtějí vracet? A jo, promiň, otázky tady kladeš ty.:-) Ne, já mám pocit, že tahle kapela se vracet neumí, i kdyby chtěla.:-)

KRUSTY: Vůbec žádnou paralelu tam nevidím, neslyším. Tu dobu pamatuju v kapele už pouze já a Marty + Medvěd. Byla to jiná éra. FS měli naposledy ženský vokál na sedmipalci „YarimAy“ v roce 2002. To je strašná doba. Ne, paralela mne vůbec nenapadala… navíc Andrea je blond.:-)

Kdy padlo (pokud už) rozhodnutí natočit album v klasičtějším (prog)metalovém stylu? Až ve spojitosti s „retro“ koncerty, nebo tu určitá nostalgie po „zlatém období s ženským vokálem ve studiu“ byla už dříve? Cítili jste, že vás tento krok zpět dokáže opět posunout, že má takový potenciál?

MARTY: Já žádnou nostalgii nevnímal. Já si přál už na předchozích albech více melodického zpěvu a ideálně i vícehlasých sborů. A Andrea tohle naplnila dokonale.

KRUSTY: Průšvih je, že my to jako „krok zpět“ vůbec nevnímali. Ostatně, nebylo by od věci nazývat krokem zpět spíše znovupoužití mého vokálu? Ta doba, kterou zmiňuješ je dávno pryč a mnohem intenzivněji si pamatuji třeba „kronikovské“ období. V devadesátkách jsme se mentálně vůbec nebabrali. To je historie, kterou máme rádi, stojíme si za ní, ale je to minulost. Navíc si nemyslím, že bychom natočili „Vemork“ jako (prog)metalové album. Jediné, čeho si lze snad všimnout a s čím mohu souhlasit je sinusoida, po které se pohybuje míra tvrdosti našich alb. „KaBaAch“ bylo tvrdší, „KroNiKa“ měkčí, „La Grande Bouffe“ tvrdší, „Kras“ měkčí…atd Ale i tohle kulhá, protože třeba na „KaBaAch“ najdeš naši největší popinu – a to „As Suwais“, na „La Grande Bouffe“ najdeš čistě akustickou věc… Rozhodnutí natočit album v tom a tom stylu prostě nefunguje. Nelze vše naplánovat…

Bez Andrey a Kubýka by nová deska asi zněla dost jinak. Čeho bychom se bez jejich zapojení neměli absolutně žádnou šanci dočkat?

MARTY: Bez Andrey by na 99 % nebyl melodický zpěv a sbory. Deska by vyzněla tvrději a byla by myslím posluchačsky náročnější a mimoidní. Andrea zcela ignorovala naši snahu udělat další FS úchylnost a do jakékoliv instrumentálně hotové pasáže dokázala vymyslet pro mě zpěvné a chytlavé linky a vícehlasy. A taky by na desce nebyl zmiňovaný „delfín“ (skladba „Tether: Lapsus“). S Kubýkem Fritschem je úžasné dělat cokoliv. Přijde mi, že má jednak svůj vlastní rukopis, ale kromě toho je tvárný a ochotný naslouchat přáním zbytku kapely a hrát dle potřeby v různém stylu. Technicky zvládne cokoliv. Bez něj by kytary na „Vemorku“ byly .... jiné :-) Tipnu si, že jednodušší a méně pestré. A méně voivodovské.

KRUSTY: Souhlasím s Martym. Minimálně Andreiny vokály celé album hodily někam úplně jinam. Její role je moc důležitá. Ona je tím prvním, koho se posluchač chytí a celé album mu tak nějak zprostředkuje. A teprve až se posluchač probere všemi vrstvami vokálů, začne objevovat, co že se to děje dole v podpalubí… Zpěvačka v kapele bývala v tebou zmiňovaných devadesátkách celkem povinným doplňkem. Byla to éra doomu a gothic metalu. Často stačilo, aby se k mikrofonu postavila nějaká pipina a sem tam kníknula a zavlnila se. Ale tento směr my nikdy nerazili.

Jaké měli vlastně očekávání sami nováčci? Předpokládám, že si nechtěli jen zahrát s FORGOTTEN SILENCE něco z „Thots“ apod.?

ANDREA: Očekávání z čeho myslíš? Já nikdy nic neplánuju, tedy nějaké větší plány, co bude. Pro mě se to naše spojení zrodilo v čase, aktivovala se skvělá chemie v komunikaci, tvorbě, humoru. To vše v prvotním záměru koncertů „Thots“ a vidíš, jak to dopadlo. Asi to tak mělo být a já jsem ráda. A už je nedám! Novou desku jsme určitě společně udělat chtěli a mě moc těší, že se povedla.

KUBÝK: Práce na albu byla především výzvou, ze které jsem měl velký respekt. Zároveň tvorba nového materiálu, to byl pro mě takový vrchol a završení spolupráce s FS, protože jak správně říkáš, několik let jsme se věnovali převážně provětrávání katalogu při příležitostech živého hraní, což ale bylo skvělé, protože člověk znal celou historii jako svoje boty ve chvíli, kdy měl začít přispívat umělecky. Ale ať už se tvoří nebo hraje a cvičí starší repertoár, miluju každou vteřinu! V kapele jsou úžasní lidé a muzikanti, se kterými je radost tvořit a hrát, takže to víceméně šlo všechno hladce. Nejproblematičtější bylo asi najít jazyk, kterým se budeme tentokrát vyjadřovat, a co si budeme povídat: nastoupil jsem na místo lidí, jako je Medvěd, Biggles nebo Hyenik, takže sem měl krapet staženou prdel, abych dostál očekáváním. Myslím ale, že výsledek mluví za sebe a nemáme se za co stydět.:-)

Vklad každého z členů je každopádně hmatatelný a v dnešní době spíše nevšední. Měli jste nějaké dvouměsíční intenzivní soustředění:-), nebo se šlo cestou mravenčí práce, provázené masivní internetovou komunikací, popř. obojí? Kdo z vás určoval osu? Skoro mi připadá, jakoby se Marty pro své metalové parťáky obětoval a zároveň si vše dost užil…:-)

MARTY: Mravenčí práce, mailová komunikace, osobní návštěvy, schůzky torz nástrojových sekcí, na nich probírání nápadů toho či onoho člena/členky sestavy, rychlé nástřely a zaznamenání nápadů na zkoušce, přičemž nezřídka některé takové záznamy zůstaly i na desce... Osu a kurz určoval, určuje a určovat bude Krusty. Za sebe žádnou oběť nevnímám. Ale v tom, že jsem si to užil se nemýlíš :-) I tvorbu svých partů i studiovou práci. Nahrávat postupně party velikánů – lidí jako je: Krusty, Kubýk, Andrea, Chymus... pak to vše míchat... To se jen tak jednomu nepoštěstí.:-)

Jak vlastně Marty nazírá na metalovou formu z hlediska vyžití, jaké poskytuje invenčnímu klávesistovi? Co ho na hře s metalisty baví nejvíc a co ho nejvíc svazuje?:-)

MARTY: Zkusím záškodnicky tvrdit, že právě metalová forma poskytuje klávesám velký prostor k vyžití. A jedním dechem dodávám – metalová forma "FS style". Na hře s FS mě baví nejvíc naprostá svoboda tvorby. Nejvíc se svazuju sám, aspoň myslím. Snažím se nyní ke stáru vědomě necpat někam, kde už je aranžmá plné. Na „Vemork“ jsem měl ještě nějaké hudební ideje. Žel Andrea dodala prvotní podklady dříve, než jsem zhmotnil ty svoje zamýšlené. A tak tam, kde nebyly klávesy, se zčistajasna zhmotnil ženský zpěv, kulišácky podkreslený monumentálními sbory. Ne, tam již nebylo místo. Svázal jsem se a hrál pauzu.

Panovala kolem zařazení experimentální skladby „VERDIKT22_neplatí nic“ na album a jeho závěr nějaká větší diskuse? Kdy jste si uvědomili, že tam perfektně pasuje? Vznikla vůbec jako poslední?

KRUSTY: Skladba je naopak jedna z nejstarších. Její demo pochází snad už z roku 2011, kdy jsme s Martym plánovali boční projekt, který by se měl pohybovat v teritoriu ambientu a industriálu. Osobně jsem byl vždy přesvědčený o kvalitách těchto demáčů a nakonec se povedlo tuhle vykopávku dostat na album, aniž by to bylo na sílu. Nutno podotknout, že významnou měrou ji zprofesionalizoval vklad Onehalpha, což je mimo jiné náš dvorní grafik. Jeho samply a loopy skladbu zvednuly o levely výš. Na vteřinu mě napadnulo, co asi řekne jejímu zařazení na albu posluchačstvo a později na koncertech i fans. A všechny nás zarazily 100% pozitivní odezvy. Přiznám se: nečekali jsme to…

ANDREA: Zpěvy jsem vymýšlela až po tom, co jsme už naostro nahráli otextované vokální linky do předchozích třech skladeb. Věřila jsem Krustymu, že ví, co dělá, když tam tu skladbu chce. A to ještě byla tou dobou v podstatě instrumentální. Ale stejně jsem se jí trochu s obavami vyhýbala. Po pár dnech, když byl prázdný dům, jsem během asi jednoho večera dala dohromady základ toho mluvení v ruštině a následnou češtinu. Když jsme si to ještě v noci s Krustym posílali, myslím, že jsme z toho oba byli trochu v prdeli. Pozitivně. A zjistili jsme, že nám to samo o sobě evokuje nějaký nejasný filmový mikropříběh a velké napětí. Přišlo mi, že jsme na dobré cestě a zřejmě se podařilo.

MARTY: Jakmile dodala Andrea vokály a srdceryvné mluvené pasáže, byl jsem po krátkém čase potřebném pro strávení některých prvků regulérně v prdeli. Protože to bylo skvělé. Já měl strach, že si Krusty konečně na desku opravdu prosadí "ambient", kašírovanou nudu, či tak něco. Ale Andrea z toho udělala naštěstí tak nějak....píseň. Výjimečnou.

ONEHALPH: Vlastně ta historie skladby je docela staršího data. Krusty měl dlouho v plánu udělat čistě ambientně-elektronickou desku – byla otázka, jestli by to vyšlo pod značkou FS, nebo jako extra projekt. Nakonec mi Krusty před dlouhou dobou poslal takový jam, který byl vystavený na takovém „vtipném“ loopu. Na to jsem Krustymu řekl, že to je po pravdě dost hrozný:-), a že pokud tam chce elektroniku, že mu s tím rád pomůžu. Následně jsem udělal črtu, naposílal jsem jim nějaké smyčky a oni už pak společně s Martym jamovali s nově navrhnutými linkami. Dlouho se pak nic nedělo a pak to najednou strašně spěchalo, jak jinak.:-) Poslal jsem trošku víc rozpracovanou instrumentální verzi, kterou pak vzala za svou Andrea, a podle její aranže jsem pak dal do kupy finální verzi k mixu. Nakonec to dopadlo asi k oboustranné spokojenosti.

Když si v naznačené spojitosti vzpomenu na obal nové desky s podivně osvětlenými schody, zajímalo by mě, kam podle vás kráčí posluchač, když ji poslouchá. Nahoru ke světlu nebo dolů do temnoty?

MARTY: Jsem optimista, byť plný melancholie a patosu, a tak bez ohledu na cokoliv tvrdím, že kráčí rozhodným krokem ke světlu, ať už ho nalezne dole či nahoře. Když s námi dokráčí do svého cíle na konci desky, bude mu zaručeně skvěle.

ANDREA: Vždy dopředu.

KRUSTY: Ani nahoru, ani dolů, ale jinam…

ONEGHALPH: Schody obecně propojují body v prostoru – a nevšiml jsem si tam po pravdě nikde žádné značky „jednosměrka“.:-)

Hned první skladba však představuje jasnou sázku na metalovou notu, i když v absolutně nekomerčním pojetí, které navzdory určitým retro prvkům z popularity retra absolutně netěží. Chtěli jste odstřelit všechny pozéry hned na začátku?:-) Přemýšlíte vůbec někdy o nějakém kompromisu směřujícímu navenek či ve vztahu k respektované „značce“ FORGOTTEN SILENCE, tedy ve stylu „tohle už by mohlo být příliš“?

MARTY: Já o tom občas přemýšlím. Zda neudělat někdy i věci ne kompromisní, ale aspoň teoreticky komerčnější. Jakože....kratší skladby s přehlednější strukturou, méně fenoménu "FS zlom kdekoliv ve skladbě". Víc bych si nedovolil. Během tvorby „Vemorku“ to v jeden moment vypadalo chvíli slibně. Ve složení klávesy/kytara/bicí (za Krustyho nemoc či jaký byl důvod nepřítomnosti jsme nemohli) jsme přearanžovali rozdělanou skladbu. Dál bych to nerozváděl, jen uzavřu... Krusty je pán :-) A co rozhodne, dobře rozhodne. Jinak – nejsem si úplně jistý, co myslíš pod „retro prvky“, ale pokud jde o rejstřík kláves (Ano, šlo mi i o ten, pozn. Pekárek.), tak ano je to vangelisoidní, bladerunnerovské. Na vytěžení popularity retra moc málo pop a příliš teatrální.

ANDREA: Pokud by to už mohlo být příliš a někdo by se mohl bát či pohoršit, tak do toho jdu.:-) Což neznamená, že nejsou dány nějaké instrukce nebo představy a tvůrčí inteligence.

KRUSTY: Nesázeli jsme na jistotu a nechtěli jsme odstřelit žádné pozéry! Opravdu takto nepřemýšlíme. Bude to asi nehezké, ale my skládáme hudbu sami pro sebe a pro nikoho jiného. Naše tvorba je takové sebeukájení. Skládáme hudbu, kterou by nás bavilo poslouchat a hrát. My máme ohromnou výhodu, že se hudbou nemusíme živit. Pokud bychom se živili, museli bychom poslouchat posluchače a trefovat se jim do vkusu. Nikdy jsme neřešili kompromisy ve stylu „co by tomu posluchači řekli“. Pamatuji si, že jen jednou jedinkrát jsem vyjádřil pochyby. Bylo to v dobách „Kras“, kdy jsem uprostřed kompozičních prací navrhnul vydat tento, v tehdejší fázi poloakusticky znějící materiál pod jiným názvem. Byla to vteřinová úvaha, naštěstí Marty mě srovnal do latě fakty: hrají tam lidi spojení s FS, proč to nevydat logicky jako FS? Osobně bych moc rád jednou zkusil složit něco stylově čistšího, bez odboček. Ale jsem si jistý, že by to nebylo dobré, ba bylo by to blbé. Už jsme to kdysi zkoušeli a z té „jednoduché“ pop písničky bylo najednou 8 minut a tři změny tempa.:-)

Posluchače na začátku doslova zavalí vychytaná riffová smršť. O kolik Kubýk v průběhu svého hraní pro FORGOTTEN SILENCE hráčsky vyrostl?:-) Pochopitelně vím, že kdyby nebyl tak dobrý, asi nebyl ani pozván na palubu, na druhou stranu, ten výkon působí opravdu dost sebevědomě…

KRUSTY: Kubýk roste stále. Vezmi si, že v kolika kapelách hraje – tolik tváří má. Death metal v HADÍm MORDu, grind v KADAR, heavy metal v PAČESSu a THE BOOK, doom v SOMNUS AETURNUS… Vlastně nevím, která tvář je typicky „jeho“ (Sám postupně dospívám k závěru, že právě tahle univerzální, pozn. Pekárek.). On je vlastně dokonalý „balíček služeb“: je technicky schopný, nebojí se žádného stylu, neustále na sobě pracuje a je s ním nechutná zábava. Jeho výkony působily vždy sebevědomě, a proto nebyl důvod ho nepozvat na palubu. Na albu odvedl výtečnou práci!

Jaká je v současnosti vůbec role Medvěda – přihlížející, insider, personalista, patron, mentor, poslední instance apod.?:-) Probírali jste s ním při tvorbě nového alba nějaké koncepční či technické otázky?

KRUSTY: Medvěd se stal jakýmsi nehrajícím kapitánem a tichým společníkem někdy od roku 2016. Tehdy u něj převládnula únava a touha po thrash metalu, který byl pro něj vždy vším. Postavil si kapelu GÖTTERDÄMMERUNG a ta ho naplňuje jak textově, tak hudebně i koncertně. Tvorbu s ním nekonzultujeme a na tvorbě se nepodílí. Na albech „Kras“ a „Vemork Konstrukt“ má vždy symbolickou hvězdnou chvilku v podobě nekolikavteřinového featu. On kapelu zakládal a vždy s ní bude propojen.

Pokud se tedy ještě vrátím k první skladbě a k jejímu úvodnímu thrashovému odpichu, až později jsem si všiml, že tam v riffech zazní i METALLICA. Kdo vůbec přišel s tím transparentním suchým power-thrash zvukem a byla kolem toho nějaká diskuse? Ovlivnila vás nekončící retro vlna?

KUBÝK: No, kytarový zvuk jsme dávali dohromady s Martym, víceméně nebylo moc o čem diskutovat, instinktivně jsme cítili, kam zvukově tu kytaru směřovat. Marty, jako velký sluchař, má ohromnou zásluhu na celém zvuku desky. O nějakém přímém vlivu retrovlny se asi mluvit nedá, při tvorbě desky nám v přehrávačích vydatně rezonovali RUSH, VOIVOD a TESTAMENT :-) Ta láska k „archaickému“ vyznění se u nás ale asi zapřít nedá. Další deska bude nejspíše znít zase úplně jinak.

MARTY: S Kubýkem jsme vedli občasné průběžné debaty, jak zvuk kytary pojmout. Hraje ve středních a vyšších polohách a k tomu nám dost seděl právě takový zvuk, který je na „Vemorku“ slyšet. A dost málo gainu, je to čitelnější. A žádný reverb, pěkně do ksichtu. Takže diskuse byla a myslím, že jsme se na výsledku shodli.

Na „Vemork“ se nachází spousta výborných momentů o funkčním celku nemluvě. Jako starého progera mě ovšem vždy spolehlivě vydrtí jeden moment v „TETHER_lapsus“, konkrétně v rozmezí 1:32 – 2:40. Můžete prozradit, jak vznikl a kdo se o něj nejvíc zasloužil?

MARTY: Co si pamatuju, tak vznikal převážně postupně při schůzkách ve třech basa, kytara, klávesy. Já zkusil do Kubýkova riffu vyhrávky na vcelku disco rejstřík a nečekal jsem, že to vyvolá potěšené reakce, natož že to projde. A pak si to tak zasněně ujíždí krajinou, k tomu krásné Kubajzovo sólo a blond anděl. Celá pasáž je podle mě typické FS kolektivní dílo.

KUBÝK: Myslím, že tahle pasáž vznikala v podstatě tak, že se nabrala basa a přidělaly se provizorní bicí a posléze jsem doma do celé té pasáže vymýšlel kytary víceméně stylem volné asociace, vzhledem k výraznosti Krustyho stylu jsem se – než abych se držel schématu „basa s kytarou unisono“ – snažil spíš o nějaký nástrojový dialog. Vymyšlenou kytaru jsem pak posléze předvedl klukům u Martyho ve zkušebně, kde jsme jednotlivé party doladili a zasadili do kontextu. Klávesy se přidělávaly na základě našich nápadů i Martyho vkladu. Nazval bych to kolektivní prací.

Bohatství novinky však netkví jen v moři na x způsobů procítěných vokálů, tunách hravých riffů, skvělých bicích a jednotících klávesách, ale i v masivním zvuku a enormně účelné hře baskytary. Krusty, můžeš být trochu sdílnější k tvorbě jejího zvuku a přihodit pár slov o tom, jak se vyvíjíš jako hráč?

KRUSTY: Baskytara mě prostě baví. Ona bývala často odsunuta do pozadí, kde měla tak nějak brumlat a nezavazet. Ale všichni víme, že je to nebetyčná blbost.:-) To, že mě baskytara baví a i esteticky mi přijde jako nejkrásnější nástroj na světě, ze mne ale nedělá baskytaristu. Nemám žádné klasické baskytarové vzdělání a vše, co zní z našich alb, je pouze moje snaha vyloudit z basy zvuk. Naštěstí jsem měl vždy štěstí na spoluhráče, kteří mi moje úlety a ne-úplně-tradiční-basování akceptovali. Pokud ti přijde moje hra jako fajn, mohou za to moje inspirace ze sedmdesátek/osmdesátek. Baskytara v YES, RUSH, MERCYFUL FATE, URIAH HEEP nebo IRON MAIDEN byla vždy úžasná a odvážná.

Co se týče zvuku, mívali jsme s ním problém a kvalita kolísala. Na novém albu jsem díky Martymu se zvukem velmi spokojen, což je otázka jak zvuku samotného, tak aranží, které zajišťují, že basa vyleze v momentě, ve kterém vylézt má (Ano, nelze si nevšimnout, pozn. Pekárek). Já osobně nijak neholduju vrtání se ve zvuku a milionech efektů. Nejsem technický nerd a dodnes nechápu, jak je možné, že basa hraje a televize přenáší obraz. Rozlišuji maximálně hru prsty (90 %) a trsátkem (10 %). Zvuk na „Vemork“ je povedený mimo jiné i proto, že mne Marty donutil oprášit trsátko, které zajišťuje průraznost a přiměřenou agresivitu, které jsme potřebovali dosáhnout. Takže pokud je zvuk fajn, viníkem je na nahrávce Marty a na koncertech třeba i Čepa (kterýžto jako studiový zvukař ví co a jak).

Kapela evidentně šlape. Jak jste spokojeni s koncertní odezvou? Měli lidé novinku už naposlouchanou?

MARTY: Já jsem s koncertní odezvou moc spokojený, je to lepší, než bych čekal. Myslím, že s naposloucháním nového alba ze strany posluchačů to je tak půl napůl.

ANDREA: Myslím, že k nové desce se asi dostali, ale nevím, zda ji na jaře stihli naposlouchat. Já naposlouchávám ještě dnes.:-) Na Brutalu a na podzim bude další šance pro ty, co nás ještě nestihli.

Předpokládám, že koncertní činnost neutichne ani po prvotní propagaci nové desky? Budete nějak proměňovat setlist? Co věci z desek bez ženského vokálu, pauza?:-)

KRUSTY: Minimálně v roce 2023 budeme hrát snad nejvíc v naší historii. Čeká nás, myslím 13 koncertů, což je pro nás něco jako „světové turné“.:-) Na podzim se podíváme hlavně na Slovensko, kde odehrajeme koncerty s ABSTRACT a uvidíme se i s DEPRESY a ET MORIEMUR. Změny playlistu jsou na stole k prodebatování, ale uvidíme. Hlavním nepřítelem je vytíženost kytaristy Kubýka a bubeníka Čepy, kteří hrají ještě v PAČESS, potom jednotlivě i v KANDAR, HADÍ MORD, THE BOOK, JEDEN KMEN a třeba THE SPLIT. Nejde o křížení koncertů, ale o nedostatek času na zkoušení…

Co se týče výběru nových skladeb pro nadcházející koncerty, bylo by fajn, kdyby se v nich jakkoli zpívalo, protože mít na podiu skvělou zpěvačku a přehrávat „KroNiKu“, by byl asi nesmysl. Spíš vyhrabeme něco ze skladeb vydaných pouze na sedmipalcích…

Na YouTube se nedávno objevil záznam vašeho prvního koncertu. Dost jsem si ho užil, protože jsem tam tenkrát byl a měl jsem na něj skvělé vzpomínky. Zní autenticky, syrově a dost dobře. Co se vám honilo hlavou, když jste na něj podívali s takovým odstupem?

ANDREA: Viděla jsem to taky a říkala jsem si, jak skvělí hudebníci se to sešli.

KRUSTY: No je to pořádný kus historie. Rok 1999…to je strašně dávno. Já se na celý záznam nedíval, ale to, co jsem zahlédnul, neznělo vůbec blbě ani po stránce zvukové, ani po stránce instrumentální. Myslím, že je to skousnutelné. My tehdy hodně cvičili a byli pochopitelně nervózní. Velice nám záleželo, abychom si neutrhnuli ostudu. A k tomu nedošlo. Ten koncert byl tehdy mega. Sešly se tam mraky fanoušků doslova z celé republiky…

Jak jste na tom aktuálně s chutí do nového komponování. Bude opět následovat delší pauza a tříbení nebo se co nejdřív začne těžit ze stávající chemie, která nejen podle mě vykazuje slušný potenciál?

MARTY: Já bych chtěl, abychom začali tvořit co nejdřív, a to ještě letos. Byť nemám tuchu, co a v jakém stylu. Kéž stále spíše tvrdším, živějším. Tvořit co nejdřív, abychom mohli začít co nejdřív vyhazovat a dostali se ke skládání toho, co skončí na příští desce.

ANDREA: Já doufám, že se začne už brzy. Čas strašně rychle letí a stejně, než bude hotovo, bude to ještě dlouho trvat.

KRUSTY: Nějaké hudební nápady se honí hlavou, ale zatím tomu osobně nepřikládám zas takovou váhu. Tento rok bude hlavně o propagaci nového alba a jeho pomyslném „vyhnívání“ v našich hlavách. Nechceme přece složit „Vemork 2“. Ale jsem si jist, že na podzim už bude na světě nějaký ten demáč a prvotní nástřely toho, kam se plánujeme po „Vemorku“ vydat…

09.08.2023	Diskuse (12)	Pekárek hackl@volny.cz