FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

90%

„Why doesnt this band have more attention“? Citovanou otázkou je na The Metal Archives uvedena jediná recenze na řadovou desku FORGOTTEN SILENCE. Asi se jedná spíš o povzdech. Důvody jsou totiž nasnadě, pár jich ostatně vyplyne i z těchto řádků. Původně jsem chtěl v uvedeném tónu pokračovat a při tom se trochu navést do tuzemské scény. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že by taková cílenější kritika nebyla fér. Myslím, že jsme nezklamali. Považte sami, kapele pomohl nebo s ní alespoň kooperoval snad každý opravdový fajnšmekr či srdcař, který v našem undergroundu něco znamená či znamenal. Zmínit bych mohl Čurbyho (Obscene), Tomáše Preka (Redblack), Martina Brzobohatého (Shindy), Martina Čecha (Epidemie), Berryho (Magick Disk Musick) a vlastně i Lukáše Párala (resuscitovaní Doomentia).¨

Každý z nich se zasadil o nějaké, často velmi pěkně pojaté vydání korespondující s kvalitou, kterou naše prog/doom/rock/jazz metalová jednička nabízí. Každý z nich si totiž uvědomoval, že má v daném případě co do činění s hudbou, která si podporu zaslouží, která se v dobrém slova smyslu vymyká. A nejspíš se jim také dost líbila.:-) Uvedená sestava budí každopádně respekt. Uznání však náleží i zástupu dalších podporovatelů. Za velmi cenný lze například považovat seriál publikovaný na Fobii, o literárním počinu Syndrom zapomenutého ticha a perfektní grafice dolaďující umělecké směřování kapely nemluvě.

Od vzniku FORGOTTEN SILENCE uplynulo již 30 let. Oslava výročí byla pojata stylově, vydáním nového (celkově teprve sedmého) řadového alba s názvem „Vemork Konstrukt“. Jaké je? Opět jiné. Krusty a spol. patří už drahnou dobu mezi spolky, na jejichž nové dílko se může člověk bez obav těšit, aniž by věděl, jak bude znít, tudíž se může těšit ještě více. Naposled jsem se s podobnou předpovědí trefil před „Senyaan“, pak už nikdy a netrefil bych se ani tentokrát. Novinka zní úplně jinak než artrockově pojatý „Kras“, vlastně jinak než všechna alba předchozí. Tvůrce však identifikujete poměrně snadno..., když vám někdo decentně napoví, o koho se jedná.:-) Teprve pak vytane řada styčných prvků příznačných pro kompletní diskografii.

V prvé řadě si tedy znovu můžeme vychutnat hru skvělých muzikantů. Krustyho baskytara a Čepovy bicí nepotřebují komentář. Na podobných základech se dá stavět opravdu smělý „konstrukt“. Stejně jako v případě dalších nástrojů lze hovořit o angažovaném muzicírování. Ono angažování je však spojeno výhradně s jednotící ideou, od níž se charakter každé položky ze společné dílny odvíjí. Hrát s „Frgotny“ tedy přináší nejen respekt, ale především možnost uplatnit svou kreativitu na úplně jiném levelu a ve výjimečné tvůrčí konjunkci s ostatními. Podílet se na něčem takovém znamená hrát s maximálním nasazením, někdy i exhibičně, současně ovšem nikdy nevypadnout z role přisouzené režisérem, kterým se postupně může stát a také stává každý, kdo na hudbě aktuálně participuje, kdo kdy zarotoval kolem tvůrčího jádra. Jednoduše řečeno, tady se těží z nevšední chemie panující mezi výbornými muzikanty, kteří „chápou“ a kteří byli vybráni jak pro své schopnosti, tak proto, že chemii a magii FORGOTTEN SILENCE dokáží obsáhnout, uchopit i obohatit, neboť je pro ně inspirující a velmi přitažlivá. Jasně, někdo určuje a definuje první plán, ostatní ho však vždy dokáží bravurně a s vysokou přidanou hodnotou provést. Kapela se tak stále posouvá. Podotýkám, že po nepredikovatelné dráze a spíše skoky. Při tom za sebou zanechává hluboké otisky prodchnuté tvůrčím odkazem všech, kteří v kapele hráli.

Spolupráce s Krustym a Medvědem je výzvou a pro každého z oslovených by měla být i uměleckým cílem. Na novince se ho podařilo dosáhnout kytaristovi Kubýkovi (HADÍ MORD a další) a zpěvačce Andree Baslové (ex-MEMORIA). Z výše uvedeného vyplývá, že druhým pojítkem „světa“ FORGOTTEN SILENCE je svoboda, hloubka a opravdovost vyjádření, čerpajícího nejen z metalové báze, přestože metal hudbě přirozeně dominuje. Můžeme se bavit o různých žánrech, o fúzích, alternativě nebo avantgardě, přesto považuji posledně zmíněný – metalový aspekt za nejcennější. Na „Vemork Konstrukt“ byl navíc dvakrát sebevědomě podtržen. A teď se vrátím k úvodu. Dotyční natočili album, které je sice oslavou metalu, jeho obrovského absorpčního potenciálu, nicméně v dost progresivním – antiortodoxním, a stejně tak antitrendovém modu. Ve své podstatě jde o krystalicky tvrdou rockovou alternativu, realizovanou mimo její hlavní proud. Budu-li lehce návodný, opovážím se tři kompozice z celkových čtyř označit za alternativní mix VOIVOD, MEKONG DELTA, FATES WARNING (ARCH/MATHEOS), QUEENSRŸCHE a YES s českou jazz/art rockovou scénou (zmínka o Kainarově, resp. Prokopově „Městu ER“ asi nebude náhodná). O té čtvrté, experimentální „VERDIKT22_neplatí nic“, by se dalo lakonicky poznamenat, že dotváří koncept; jednak alba, jednak svobody, kterou jsem se pokusil charakterizovat výše. Kapela zde ve smyslu onoho „neplatí nic“ staví na hlavu kytarově metalové pojetí příznačné pro většinu hrací doby. Chtěli dystopii, chtěli v ní prožitek, chtěli rozloučení, nemilosrdné odpočítávání a definitivní konec, konec existence, tak je prostě dokreslili adekvátními prostředky. Že si zde sám Krusty zahrál jen minimalisticky a jen proto, aby přidal na důrazu, mám za dostatečně výmluvné.

„Vemork Konstrukt“ stojí mimo mainstream i z hlediska zvuku. Máme tu totiž strašně talentované a šikovné lidi.:-) Z desky se nevalí žádná kytarová stěna, jen čistý a adekvátně tvrdý přírodní sound, paradoxně, nebo vlastně logicky skvěle fungující s industriálními ruchy od RDKPL (NAPALMED). Nástroje zní překrásně. Pomalu jsem nevěřil, že něco takového ještě někdy uslyším. „Nazvučte jazz, hrajte thrash a nezapomínejte na rock!“ Přestože podobný pokyn asi nikdo nedostal, výsledný sound představuje alternativu sám o sobě. Mimo slitky od Bogrena a spol., mimo audiofilskou enklávu kolem PORCUPINE TREE. Ze začátku jsem tím byl mírně zaskočen. Příval nápadů z úvodní „STATUS neon“ navíc nebral konce. Až po několika posleších mi vše začalo pozvolna zapadat na ta správná místa. Kubýkovy variabilní riffy, Krustyho nádherná baskytara, Martyho invenční, retro-futuristické (Lem, Strugačtí) klávesy, Čepovy technické, avšak razantní bicí, a procítěný zpěv Andrey. Strašně rád bych zde psal něco ve stylu, že „zasloužilí“ členové jdou dokonce nad svůj pozoruhodný standard, a že dva nováčci září. Nejde to. Znovu se vracím k již řečenému. FORGOTTEN SILENCE představují na každé desce celistvý organismus, extaticky podléhající nosné myšlence a chemii mezi svými stavebními prvky. Řešit se nedají individuality, jen zasazení jejich příspěvků do jedinečného a hudebně nesmírně bohatého celku. Tak dobře, Andreu pochválím zvlášť, její studiová role byla bezpochyby nejtěžší. Poradila si s ní tak, že se dá ve výsledku naprosto vážně hovořit o misi ve stylu „Thots“ 2.0, nikoli o „Thots“ retru. A vás Kubýku, budeme sledovat...:-)

V necelých čtyřiceti minutách toho novinka nabízí opravdu moc. O hitech nelze hovořit z povahy věci, o mnoha výjimečných okamžicích permanentně se vkrádajících a vracejících do posluchačovy mysli, o jejich prokomponování a o závažnosti celku lze však hovořit stoprocentně. Když odhlédnu od přesvědčivosti neveselého konceptu, vnímám především neustále vířící oblak „atmo“ nápadů, který na jednu stranu skutečně baví, na druhou zvyšuje metalový tlak až do drtivého vypuštění v poslední skladbě. S nastoupivším tichem pak zjistíte, že ve vás něco ne nepodstatného zůstalo. Původně jsem z onoho muzikálního víru chtěl uvést několik časových úseků, ale právě pro ten finální pocit, stavící takovou snahu do absurdního světla, nejsem podobných, inženýrských citací schopen.

„Vemork Konstrukt“ není únikovou deskou, baví, bolí, dojímá, nutí k zamyšlení i přemýšlení. Snad až obtěžuje mírou invence či hudebními flashbacky. Přináší též neklid a pochybnosti, nikoli však lacinou relativizaci. Věřím, že právě tak to kapela chtěla. Proto se jí i nadále bude dostávat hlavně podpory, nikoli masovější pozornosti. Všichni víme, co je cennější. Zkusíme však kompromis. Nejenže tedy koupíme některý z krásně zpracovaných nosičů, ale právě i kvůli „podpůrné“ pozornosti nás co nejvíc vyrazí na koncert. Uděláme tím muzikantům obyčejnou lidskou radost a oni se nám pak odvděčí tím, že nás alespoň na chvilku provedou organismem a světem FORGOTTEN SILENCE. Zážitek zaručen!

P. S. Berry jede, po TRNECH, HEIDEN a APLAUSU další nevšední album plné vynikající hudby v dokonalém balení, gratuluji!

20.04.2023	Diskuse (12)	Pekárek hackl@volny.cz