FRAGILE ANIMALS - Slow Motion Burial

80%

Australská hudební scéna mě poslední roky baví. A to hodně. Je pestrá, je zajímavá a přijde mi hodně autentická. Asi je to pohodou, která obecně v Austrálii a u jejich obyvatel vládne, což vám určitě potvrdí každý, kdo tam strávil nějaký čas. Berou si to nejlepší z americké i ostrovní hudební tradice, a dávají tomu vlastní, specifickou tvář. Od moderního punku, přes new grunge, psychedelii, alternativní i indie rock, ale i alternativní a progresivní metal. Ve všech těchto stylech jsem našel skvělé zástupce, kteří se pravidelně dostávají do mého osobního seznamu nejlepších nahrávek roku. A teď tam konečně mám i kapelu, u které jsem dva roky netrpělivě čekal na jejich plnohodnotný debut.

Před dvěma lety jsem využil jedno volnější pracovní odpoledne v Bratislavě k procházce městem, podívat se na místa, kde jsem dlouho nebyl. Mrknul jsem i do jednoho vyhlášeného nezávislého knihkupectví a prohlížel si novinky, když se najednou v proudu příjemných písniček pouštěných jako podmaz ozval téměř andělský hlas na podkladu pohodové kytarové písničky. Zasáhlo mě to až tak, že jsem zašel za slečnou na pokladně a zeptal se jí, co za krásnou hudbu to pouští. Nevěděla, byl to nějaký playlist ze Spotify, ale byla té dobroty a vyhledala mi to. FRAGILE ANIMALS. Nikdy jsem o nich neslyšel, ale rychle jsem si je vygooglil, a doma pak prolustroval net a hledal jejich písničky. Měli jen dvě EP-čka plus pár samostatných singlů. A všechno to bylo skvělý. Jak to, že tak skvělá kapela ještě nemá venku plnohodnotný album?

Ten těsně před koncem loňského roku konečně uzřel světlo světa. A čekání se rozhodně vyplatilo. Trojka z Brisbane ve složení zpívající basačka Victoria Jenkins, kytarista Daniel Parkinson a bubeník Kyle Shipton připravila 11 silných skladeb, které nám na ploše 41 minut představí, o čem aktuálně je moderní indie dream pop. Ano, ctí velikány žánru z 80-tých a 90-tých let jako COCTEAU TWINS nebo MAZZY STAR, ale zvuk obohacují a dělají plastičtějším i díky výrazové paletě moderního alternativního a indie rocku nebo shoegazeu. A to je jen dobře, protože old school dream pop mi vždy přišel trochu zvukově plochý, až lehce nevýrazný. Tady je krásně hluboký, prostorový, pestřejší. A zároveň mají písničky větší drive, nebojí se do toho pořádně hrábnout a udělat trochu krásného hluku. Umístil bych je zhruba někde mezi kanadské ALVVAYS, kteří jsou jemnější a popovější, a britské DAUGHTER, kteří zase naopak víc koketují s alternativním rockem a nejsou zdaleka tak popový.

FRAGILE ANIMALS mají několik poznávacích znamení, kterých se drží celou dobu. Jemný, někdy až jakoby pološeptaný zpěv, specifické vybrnkávané riffy, na které Daniel často používá kytary značky Rickenbacker, které sami osobě mají velice výrazný zvuk, a zajímavou melodiku. Popová a nepopová zároveň. Nejsou to tuctové hitovky, spíš krásné, táhlé, rozvíjející se melodické linky, které jsou ale zároveň velice výrazné a zpěvné. Slyším tam inspiraci třeba u THE CURE, THE STONE ROSES nebo ECHO AND THE BUNNYMAN. Celek je pak lehce dochucen buď klávesami nebo elektronickým podmazem. Nevím, musel by to nejspíš analyzovat sám Rick Beato, protože v mixu je to umně schované, aby to jen někde v podvědomí vytvářelo požadovanou náladu, ale jinak si bicí-basa-kytara nenechají vzít svojí slávu. A tak je to úplně správně, protože jejich zvuk je vynikající. Moderní, šťavnatý a specificky australský.

Album otevírá klidnější „Overthinking“, která buduje tu správnou pohodovou atmosféru, a ta nás pak bude provázet celým albem. Hned druhý song „Lonely In The Sun“ ale ukáže hitovou a indie rockovější tvář kapely. Vybrnkávaný riff, menší shoegaze zvuková stěna a nad tím vším se vznáší Victoriin úžasný hlas. Balancování mezi britským a americkým zvukem názorně demonstruje další dvojice skladeb. Zatímco „December“ by mohla klidně znít v britských klubech na začátku devadesátek, „K.T.M.“ přichází naopak s moderním americkým indie rockovým zvukem ve stylu SILVERSUN PICKUPS. Správně náladové intro, drive, jednoduchý, ale silný refrén. Můj favorit. Zajímavá je „Qwk“ kde exceluje rytmická sekce na pozadí tentokrát trochu špinavějších kytar. Zvuk bicích, hlavně při přechodech je parádní, a k tomu basa, která hraje jen velice jednoduchý motiv, aby se po druhém refrénu proměnila v driftujících divošku. 

„Watching The Clock“ je postavená na lehce nervózním riffu, který šikovně vybuduje napětí, v kterém se pak nese celý song. Hned následující „Glass“ zase změní náladu od základu. Pozitivní melodická věc, která se postupně rozvine do závěrečného finále po vzoru britských TRAVIS. A ještě chvíli zůstaňme na ostrovech, ale posuňme se znovu v čase. Začátek devadesátek, THE CURE, výrazná basová linka. Tenhle muster ctí „Everybody Wants The Luck“. A pak nám zůstává už jen závěrečná „Breathe Out And In“. Finále má být grandiózní. Je to stokrát obehrané schéma, ale funguje. Takže balada. Takže náhlý vstup bicích, nejdřív jemně ale pak naplno. Takže pořádný zvukový bordel, shoegaze, indie rock, všechno. Fajné.

Skvělý debut, nic jiného jsem ani nečekal. Zůstává jen doufat, že se FRAGILE ANIMALS někdy vydají i do Evropy a nevynechají ani Prahu.

04.06.2024	Diskuse (2)	Tomáš