GAIA MESIAH - Vlnobytí

70%

Kapelu GAIA MESIAH jsem zaregistroval již dva roky před jejich albovým debutem, kdy v roce 2003 hráli poprvé v Plzni v Music baru Anděl. Tehdy předskakovali, tuším že, VYPSANÉ FIXE a vedli si docela slušně. Od té doby jsem spíše v rámci festů zažil asi dalších pět vystoupení. Naposledy jsem byl svědkem jejich povedeného koncertu vloni ve Spáleném Poříčí na Basinfirefestu. Člověk by to nečekal, ale svou energickou sadou tam GAIA MESIAH postavili do latě některé mnohem zkušenější a tvrdší zahraniční metalové kapely. Počínaje GRAVE DIGGER, konče třeba u BELPHEGOR. Naživo má projev tří divoženek a jednoho australského chlápka opravdové grády a může se měřit s kdekým světovějším. Bohužel jsem léta věděl, že něco podobného se jim až tak přesvědčivě nedaří dostat na jejich nahrávky. Ne že by mne to nějak zvlášť drásalo. Vlastně jsem nikdy dřív ani nebyl moc příznivcem jejich crossoveru. Je mi však sympatické, že na to letos šla kapela trochu odlišným způsobem než skrze tlak. Novinka je, řekl bych, klasicky rockovější, aranžérsky propracovanější, co do typů písní hodně proměnlivá, a především se skrze ní táhne zvláštní snová aura. Ano, „Vlnobytí“ to je trochu jiná kapitola.

Pět let po comebackové desce „Excellent Mistake“ jsme logicky konfrontováni s o něco zkušenější tváří GAIA MESIAH. Čtveřice si najednou dokáže vyhrát s detaily, vokálky, náladami songů, zkrátka s mnoha aranžemi a po zvukové stránce předkládá výtečně zmáknutou sadu dvanácti bigbítových skladeb. Ty sice nepůsobí oráchle a natlakovaně jako určité písně z minulosti, ale na druhou stranu před skupinou otevírají nové možnosti. Přijde mne, že čím jsou GAIA MESIAH starší, tím se lépe zžívají s platformou klasického rocku (viz motorkářská vyřvávačka „Follow Me“). Jasně, je zde pořád onen přesah ke groovy muzice, zejména k funku a tu a tam k reggae, ale nic se neděje na sílu. Songy se zkrátka pohodově poslouchají a přirozeně plynou. Onu vyklidněnost potvrzuje třeba píseň „Beautiful Life“. Kapela na mne dnes působí vlastně pozitivním dojmem, neboť instrumentace velmi dobře šlape a v písních dochází k jejich častému prosvětlování, ať už je to způsobeno nastavením atmosféry, proměnami mezi akustikou a nabušenějšími groovy momenty, případně příjemně poslouchatelným hlasem Marky Rybin, která v rámci současného barvitějšího projevu okouzluje empatickým pěveckým nastavením.

Pozoruhodným se jeví být především desperátský kousek („Hangmans Rope“), vyvolávající u mne obrazy Divokého západu a amerického venkova. Forma příznačná spíše pro kapely z ranku jižanského rocku však Gaie sluší. Vysílá ke mne totiž informaci, týkající se nejen nadhledu a vyhranosti, ale i zlepšené skladatelské práce. Ani o další písni „In-Sight“ se nedá říct, že v ní nastane obrat k ohnivějšímu pojetí, a tak si posluchač užije slušný a pohodový kytarový kousek a není rozptylován nadměrným přívalem excentrismu. O poklidnosti novinky svědčí třeba hned úvodní „River (Letters From Mama)“, jinak samovolně vzývající ducha nezávislých devadesátek. Kouzlo má „Secret Wars“ coby snová věcička s přesahy k funky a taneční scéně, ovšem ani méně nápadná „Shining“ nepatří zrovna k divočinám.

Jestliže se kapela pokouší jít naproti i českým textům, tvrdím, že je to správné rozhodnutí. Česky nazpívané songy totiž odhalují další možnosti vývoje. Bonusové „Království“, jež se v nabušenější podobě objevilo již v rámci minulého alba a samotná GAIA MESIAH song často prezentuje i živě, je v akustické verzi ještě pozoruhodnější písní než její původní verze. Nastřeluje do hry sice trochu té národní pospolitosti, ale ve výsledku zajímavě provazuje lyriku protkanou místními splíny, s folklórními motivy a kytarovými ornamenty, které sebou nesou spíše atmosféru středověkých tržisť a jarmarků. Je zjevné, že ve vztahu k tématu písně na době vůbec nezáleží, neboť fungování české společnosti prochází prakticky kdykoliv obdobnými mechanismy.

Příjemně zasněná se jeví „LaLula“, byť odhaduji, že asi nebudu zásadní cílovkou. Hodně se mi líbí halucinační song s výraznou stopou reggae a exotickými aranžemi - „Plán“, což je z mého pohledu jeden z absolutních vrcholů alba. Novinka od GAIA MESIAH je vlastně sympatickou nahrávkou, která je sice mírnější, o to však pestřejší a rafinovanější než předchozí práce kapely. Ještě sice nepatří k těm, které má člověk chuť si pouštět stále dokola, ale jistý příslib v skladatelské rovině v rámci této kapely určitě reprezentuje. Zatím se však Gaia nerozhodla, zdali pokračovat v angličtině a nebo překlopit novou tvorbu na stranu českých textů. Budoucnost ukáže víc.

22.05.2023	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz