GAMMA RAY - Empire Of The Undead

60%

Tápání pokračuje? Spíše ano. I když jak se to vezme? Pokud ano, tak je méně nápadné než u několika posledních nahrávek. Vlastně se jedná o téměř totožnou situaci, jako je tomu u amerických prog-metalových králů z DREAM THEATER, kteří na podzim loňského roku přišli s deskou, o které celá řada kritiků rovněž tvrdila, že kapelu sebejistě vrací zpět do hry. Nic takového však album nepředstavovalo a jen svým rekapitulačním charakterem stvrzovalo, že se žádné invenční hody opět nekonají. Němci GAMMA RAY, stejně jako DREAM THEATER, rovněž přichází po několika slabších deskách, které je absolutně nikam neposunuly, s o něco lepší, propracovanější a celkově říznější sadou skladeb, ovšem těm co tvrdí, že je jejich nejnovější zápis „Empire Of The Undead“ stejně svěží jako jejich alba z devadesátých let, bych rád vzkázal – nenechte se vysmát.

Jsou to prostě zkrátka další klasičtí Hansenovci a naprosto nic na albu nenasvědčuje vyjetí ze zaběhlých kolejí, naopak, hamburská úderka se vyloženě rochní ve vlastních osvědčených (někdy až notně vyčpělých) strukturách a bez ustání vrství klišé na klišé. Opět se zdárně čerpá  jak z vlastní minulosti, tak z bohaté truhlice heavy metalového žánru (IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, ACCEPT), opět dobře poznáte všechny ty party, které vás sice budou ve skrytu duše bavit, ale zároveň si budete jistí, že to nebude na dlouho, protože jste je už mnohokrát a mnoho let před touto deskou slyšeli. Jde o to, zdali je možné v tomto ranku vůbec ještě přijít s něčím odlehčeným, jiskrným a plným entuziasmu? Osobně mám pocit, že stále ještě lze, protože loňské, na jednu stranu klasické, na stranu druhou poměrně moderní a ostré album HELLOWEEN, to byla zkrátka jiná slavnost.

Předně je třeba zdůraznit, že se Kai Hansen nezpronevěřil svým zásadám a udržel praporec jeho kapely nad laťkou stanovenou několika méně zdařilými záseky, které této novince přímo předcházely. Ano, v porovnání s dvojkou „Land To The Free“, a rovněž následujícím „To The Metal“, je Říše nemrtvých silnou deskou, jenže pak si po ní pusťte třeba takové „Power Plant“ a zjistíte, že jde o rutinní a v rámci tvorby GAMMA RAY dosti průměrnou záležitost. Tohle dílo bych zkrátka označil jako velmi typické a nepřekvapivé, což by vlastně nemuselo být vůbec špatně. Nepochybuji o tom, že valná většina fanoušků, kteří jejich hudbu po celé ty roky doslova milují, bude opět nadšená. Naopak, jsem o jejich pokračující přízni přesvědčen.

Celé tohle černotou a záhrobní aurou ověnčené album (viz.jednoduchý a vcelku povedený obal) nezačne vůbec špatně. Pomalý rozjezd skladby „Avalon“, která se během chvíle vyvine v devítiminutový epický kus s mnoha zvraty, změnami temp a čarovnou atmosférou, mne rozhodně navnadil. Jenže pak už se to všechno ustaluje na zaběhlém. Jidášská „Hellbent“ a velmi důrazný titulní song „Empire Of the Undead“ zas nedají dopustit na vysokorychlostní tempa a pořádně robustní vyznění. Zajímavá je rovněž riffová „Pale Rider“ (mající podobu párty songu), stejně jako pilotní singl „Master Of Confusion“, což je jasný adept na hit, nejen kvůli tomu, že jde o velmi podobnou skladbu k helloweenské „I Want Out“. Naopak za provar považuji nudné kolovrátky typu „Born To Fly“ a „Demonseed“ (jedna z vůbec nejslabších věcí), speed metalovou veselici „Seven“, nebo patetickou baladu „Time For Deliverance“. Myslím si, že by z podobných věcí jako balady mohl padesátník Hansen již dávno vyrůst. Jinak je to samozřejmě album plné výtečných hráčských výkonů, v čele se stále skvělým kytarovým dvojzápřahem Hansen/Richter, a rovněž album různé skladatelské nápaditosti. Závěrečný hymnus „Built A World“ budiž skladbou, do které je vetkáno vše základní, co dnes GAMMA RAY tolik charakterizuje. Je ostatně na každém, zdali to vezme jako „good“ nebo ne. Na mne je tohle album strašně předvídatelné a tím pádem, při kritickém pohledu na věc, i vcelku nudné, ale zas je tu pár věcí, které vnímám jako povedené.

30.03.2014	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz