GAMMA RAY - Heading For Tomorrow

90%

Kai Hansen opouští HELLOWEEN! Na přelomu let 1988/89 nastává u stále ještě mladé, přesto už světoznámé německé kapely bouře obřích rozměrů. Po nahrání živáku „Live In The U. K.“ odchází její zakladatel, centrální mozek a vynálezce absolutního speed metalu. Co se na první pohled zdálo jako velká tragédie, se nakonec ukáže jako jedna z nejlepších událostí, které se v metalové muzice kdy staly. HELLOWEEN se totiž po několikaletém experimentálním období vrátili v roce 1994 ke svým kořenům a nasledně také dostali zpět na vrchol melodického metalu, no a nová Hansenova formace hned od začátku svého fungování ukázala světu, že se s ní do budoucna musí počítat. Po odchodu z jedné z nejzásadnějších kapel celé historie heavy metalu se kytarista a zpěvák Kai Hansen spojil s baskytaristou Uwe Wesselem, bubeníkem Mathiasem Burchardtem a především vokalistou Ralfem Scheepersem. S nimi se pak pustil do nahrávání materiálu, který měl napsat první řádky nové kapitoly jeho života a dokázat fanouškům kovových melodií, že jeho, pro Dýně však bolestivý, odchod mohou přestat oplakávat.

Když v roce 1990 vyšel debut GAMMA RAY „Heading For Tomorrow“, tehdejší posluchač hned věděl, že vše „směřuje k lepším zítřkům“. Hned po kolosálním intru „Welcome“ totiž Němci nastoupili s prvotřídním nášupem. „Lust For Life“ byl krystalický speed. Nejpozději od jeho druhé sekundy bylo totiž jasné, že svět je v pořádku, kola se točí, motory jedou a pěkně dlouho se nezastaví. Následovala singlovka „Heaven Can Wait“, která Hansenovi prostě musela zbýt z nahrávání „Keeper Of The Seven Keys“, jinak si neumím vysvětlit, že je vystavěna na tom nejlepším z pecek „I Want Out“ nebo třeba „Don’t Run For Cover“. Z celé prvotiny právě tahle věc nejvíce připomíná legendární dvojalbum předchozí Hansenovy skupiny. Veselá melodická hitovka, která zasáhne na první dobrou. Zvuk alba je šťavnatý, plný a vzhledem k charakteru jednotlivých kusů trefil přesnou hranici tvrdosti. 

Bohaté aranže a skvělá produkce nejvíce vyniknou v rozmáchlé baladické suitě „The Silence“, nabízející i tendence jít naproti klasické hudbě, dále pak již výše zmíněné hitovce „Heaven Can Wait“ a rovněž v epochálním titulním opusu. V každé skladbě se ale najde něco, co vás přiměje si ji pustit znovu. Ať už jde o kovbojské sólo v „Money“, totálně uvolněnou „Free Time“, kterou jako jedinou skladbu na desce nenapsal Kai Hansen, nýbrž zpěvák Ralf Scheepers, nebo vlastně celý průběh songu „Space Eater“. Právě ten se mi na první poslech zdál jako jediná méně výrazná položka. Pravdou ovšem bylo, že přes svojí počáteční nepřístupnost, se díky opakovaným poslechům i on stal čímsi, bez čeho si tento silný albový debut nedokážu představit. Právě díky „vesmírnému požírači“, který se nakonec rozjede solidní rychlostí a jeho refrén vás bude bolet opravdu dlouho, se již na prvotině ukázala Kaiova záliba v textech s vesmírnou tematikou („Oh, we fly away on supersonic dreams, we ride on universal star shine, through space.“), která se stane novému uskupení o několik let později osudovou. Z dalších písní bych vyzdvihl ještě „Hold Your Ground“, která platí za speedmetalový klenot, který by se na Keeperech rozhodně neztratil. Rovněž jde na albu o song nejtvrdší.

Album vedle očekávaných kvapíků částečně provází dřevně pojatý sound, inklinující spíše k hardrockovému prostředí, který se plnohodnotně rozdunil o více než rok později na následující řadovce „Sigh No More“. Tyto tendence v podání GAMMA RAY však nepůsobily archaicky, ale naopak vyznívaly moderně a na počátku devadesátých let k věci, a to i díky skvělým klávesám. O ty se postarali Mischa Gerlach a Piet Sielck (ten se znal s Hansenem už řadu let ještě z kapely GENTRY a později působil v průměrné metalové bandě IRON SAVIOR). Právě klávesy jinak syrovou metalovou desku neskutečně zpestřují a přidávají na atmosféře a výživnosti materiálu. 

Není to sice hudba ani v nejmenším tak agresivní jako byl pět let zpátky debut od HELLOWEEN – „Walls Of Jericho“, album však vyznívá o dost tvrději než oba díly Strážce sedmi klíčů. Na síle materiálu má velký podíl zpěvák Ralf Scheepers, který táhne celé album a jeho drsnější hlas je ozdobou celé desky. Dalším velkým plusem všech zdejších skladeb jsou výtečná kytarová sóla a samozřejmě Hansenova špičková kytarová práce obecně. Na prostoru pětapadesáti minut navíc dostáváme vrchovatou porci zábavy a skvělou metalovou muziku, okořeněnou nášupem rock´n´rollové energie. Basák Dirk Schlächter, který jako host zahutnil čtvrtou a pátou skladbu, se v dalších několika letech stal stálým kytaristou GAMMA RAY, ale o tom třeba až příště.

S talentem, který Kai Hansen dostal z nebe, jež na něj snad ještě několik desítek let počká, a rovněž s nevyčerpatelnou zásobou nápadů, které mu mohli tehdejší HELLOWEEN doufejme jen přátelsky přát, nemohla prvotina GAMMA RAY dopadnout jinak než na velkou jedničku. Přes svou údernost, skvělý zvuk a fakt, že každá z písní je přinejmenším výborná, jsme si ale na ten pravý GAMMA RAY ultrarychlý a ultramelodický speed metal museli ještě několik let a pár desek počkat. Od nejvyššího hodnocení debut dělí právě jen to, že až v budoucích letech skupina dokázala najít svou vlastní jedinečnou tvář a nahrála díla ještě lepší.

autor: posejdon

Tak já jen stručně. Jakmile zkraje roku 1990 nová Hansenova formace vletěla do dění rychlými kytarovými rejdy a frenetickým nastavením vypalovačky „Lust For Life“, muselo být všem příznivcům HELLOWEEN z osmdesátých let jasné, že je lišák Kai i po svém odchodu opravdu nehodlá nechat na holičkách. Zvlášť pak když se brzy ukázalo, že opuštěné Dýně zkraje devadesátých let touží po zcela něčem jiném a namlsáni velkým komerčním úspěchem se heavymetalovému prostředí hodlají v letech 1990-1993 spíše vzdalovat. Jestli totiž vypalovačka „Lust For Life“ něco signalizovala, tak to byla čistá radost a euforie z rychlého a melodického heavy metalu.

Angažování Ralfa Scheeperse na post frontmana bylo další trefou do černého, neboť tomuto vokalistovi nejenže nescházel rozsah, živelnost a patřičný vokální náboj, ale vlastnil i velmi poutavou a nezaměnitelnou barvu hlasu. „Heading For Tomorrow“ však může být považované také za velmi různorodé album, kde se skladatelský potenciál hamburského kytarového nezmara dařilo transformovat k umělečtějším formám metalové muziky. Jinak by totiž s naprostou lehkostí vedle sebe nemohly fungovat chytlavé stadiónové vyřvávačky typu „Heaven Can Wait“ a dramatické suity po vzoru takřka pohádkového requiem „The Silence“, kde se potenciál GAMMA RAY dotýkal nejen baladických poloh (krásný pomalý rozjezd s nosným partem piána), ale i takřka barokně atmosférických hájemství se spoustou vokálního zdobení.

Příklon k odvazovějšímu hard rocku reprezentovala třeba „Space Eaters“, či rock´n ´rollová běsnivost „Money“, kdežto velkolepá titulka „Heading For Tomorrow“ nabídla na ploše osmnácti minut dokonalé progresivní hody a svou epickou stavbou navázala na dlouhé a barvité kompozice z obou dílů „Strážce“. Celek pak byl na řadě pozdějších vydání doveden do finále naprosto parádně vystřiženým bonusem v podobě coveru URIAH HEEP „Look At Yourself“, zde samosebou citlivě zmodernizovaným a produkčně uzpůsobeným Hard N´Heavy raných devadesátých let.

Ve výsledku je tak debut GAMMA RAY ještě dnes opěvovanou klasikou metalové hudby z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hodnocení 90% tak i já velmi rád stvrzuji. Na otázku, zdali jde pro mne o jejich nejlepší nahrávku, odpovím lakonicky - „Možná.“ Ono totiž dost záleží na tom, kdy se člověk k hudbě GAMMA RAY dostal a co od ní očekával. 

autor: Stray

04.04.2023	Diskuse (13)	posejdon/Stray