GAMMA RAY - Insanity And Genius

80%

Do třetice všeho dobrého? Ano i ne, možná, a od všeho trochu. Vznik třetí studiovky GAMMA RAY „Insanity & Genius“ (1993) se především neodehrál bez dalších rošád v sestavě. Uli Kusch po povedené práci na předchozí desce posílil řady HELLOWEEN a stál tak na začátku jejich návratu k tradičnějším hodnotám na výborném albu „Master Of The Rings“ (1994), a tak byla rovnou poskládána zcela nová rytmická sekce ve složení Thomas Nack (bicí) a Jan Rubach (basa), kteří kvůli lasu od kytarového mága Hansena opustili thrashmetalovou ANESTHESII. A přesto, že Uli i Uwe Wessel byli o třídu lepšími hráči, noví členové samozřejmě také nepůsobili jako úplní mizerové a desce tak ve finále změna zvlášť neublížila (i když mně osobně výrazná Wesselova basa chybí). Startovní pozice GAMMA RAY nebyla tehdy ideální. Světu vévodily jiné hudební vlivy a metalová muzika se mohla zdát na okraji zájmu. Fanoušci sice zůstávali hansenovcům věrní, ale po výborném, přesto ne úplně metalovém debutu „Heading For Tomorrow“ a vyloženě rockově rozladěném albu „Sigh No More“ nutně žádali své.

Úvodní skladba „Tribute To The Past“ nás tak pro jistotu hned na začátek a se vší dvoušlapkovou parádou zatloukla do země a platila za vskutku výstavní kousek, který ukazoval kapelu v té nejlepší formě. Navíc obsahoval vše, co dělalo rychlý melodický metal rychlým melodickým metalem. Pochopitelně včetně výborného a především originálního sóla, na která měl Kai Hansen vždy patent. Rozjezd jak se patří rozhodně nezbrzdí dvě následující položky. V uvolněném refrénu „No Return“ byl Ralf Scheepers vyloženě k sežrání a třetí do party bezva otvíráků „Last Before The Storm“ si komentář jistě zaslouží, ale nepotřebuje. Spokojme se tedy s tím, že je to jednoznačně největší hit desky a naprostá klasika, kterou známe mnozí zpaměti a přesto se nám nikdy neomrzí. Ani jeden z rychlíků sice nemá nakažlivou a přehnaně veselou náladu, což ale vůbec nevadí, protože na nás všechny jdou pěkně zostra, rychle i melodicky. Prostě parádní výkop.

Nebyli by to ale tehdejší GAMMA RAY, aby se nám nepokusili ztížit poslech nemetalovými post-hippie kusy a tak po slibném rozjezdu zařadili zpátečku. „The Cave Principle“ byla přesně taková a zůstala na půli cesty mezi bezostyšnou rubačkou a naleštěnou nudou. Sólo v půli bylo však v pravém smyslu slova natolik neuvěřitelné (jako by sem ani nepatřilo), že svým nádherným kontrastem vytvořilo z téměř sedmiminutového kolosu přinejmenším dobrou skladbu. Možná si z ní kromě zmíněného sóla nic nezapamatujete, to jí však na důležitosti neubírá. „Future Madhouse“ je šílená a víc vám k ní neřeknu, zešilte si při jejím poslechu sami. „Gamma Ray“ je předělávka, které chybí cokoli navíc oproti originálu a kluci si ji prostě jen zahráli pro radost. Jako bonus na CD bych nebyl proti, ale uprostřed desky na mně působí spíše rušivě. Pamatuju, že jsem jako kluk podle jejího názvu snad logicky čekal něco ve stylu „Halloween“ a tak pro mě tenkrát byla spíš zklamáním. Nevěda, že píseň je nepůvodní mně alespoň refrén „gamma ray gamma ray, gamma gamma gamma ray“ docela pobavil a nadzdvihl, ale náplast to byla slabá. 

K uzoufání nudná se pak bohužel ukázala zrovna titulní píseň „Insanity & Genius“, která působí nevýrazně a až bolavě nijace. U ní stojí za zmínku snad jen rychle valící se bicí. Od následující písně je ale vše zpět v pořádku. „18 Years“ je druhým pokusem oblíbeného multiinstumentalisty, zpěváka a showmana Dirka Schlächtera o srdceryvnou baladu a já se dodnes nemohu rozhodnout, zda mám raději „Father And The Son“ z předchozího „Sigh No More“ nebo tuto perlu. Za oba důkazy toho, že i v metalu lze projevit velké srdce a neudělat si ostudu, patří Dirkovi můj velký dík. A zatímco nestačíme utírat slzy z dojemného příběhu otce a syna, tak se nám náš milý vysměje do ksichtu a vytasí se s brutálním punkovým nářezem „Your Torn Is Over“, který si dokonce sám odřve. Výborný dramaturgický fór a především bezva vypalovačka. Ohromnou „Heal Me“ bych si dokázal lépe představit jako závěr nahrávky. Její postupná stavba a gradace až k monumentálnímu refrénu je jistě dávno v učebnici dramatických metalových opusů. Operetní vsuvka je za mně nejvýraznější moment celého alba a její závěr („Imagine you are superstar you gonna fly, you gonna go far. Far, so far.“) jsem si tehdy přetáčel ve walkmanu do zašmodrchání pásky. Od příští desky již skvělý hlas Ralfa Scheeperse neuslyšíme a tak se s námi loučí poslední „Brothers“, která je rozloučením velmi pohodovým, přesto je po předešlé velkoskladbě tak nějak méně výrazná a zůstává v jejím stínu. Pokud byl ale záměr udělat konec nenáročný a zábavný, pak se ale vše povedlo na výbornou a mnozí se jistě dle návodu skladby „spojili se svými rockovými sestrami v touze užívat si naplno života a společné snaze rozpohybovat a změnit svět“.

Ve výsledku nám GAMMA RAY nabídli o trochu více klasického metalu než na prvních dvou albech, na druhou stranu se drželi víceméně svého stylu, kdy se nás mezi speedovými vypalovačkami pokoušeli unudit zbytečnými kusy se zbytečnými změnami temp a zvukem, který sázel na jiné kvality než přímočarý melodický metal. Debut „Heading For Tomorrow“ mně nadchl svou nadčasovostí a tvůrčím uvolněním. „Sigh No More“ nijak neohromilo. „Insanity & Genius“ pro mě zůstává někde mezi nimi. Na první pohled tvrdé rychlé melodické album, na pohled druhý nalezneme kusy nejvýše průměrné („Insanity & Genius“, „Gamma Ray“, „Brothers“ nebo i rozmáchlá „Cave Principle“ či „Future Madhouse“). Přesto, že na některých z nich jsem v předešlých řádcích našel po mnohém poslechu i dobré věci, faktem zůstává, že kdyby je GAMMA RAY nenahráli, můj domeček z metalových kazet by se nezbořil. A pravdou je, že jde o polovinu nahrávky, což je sakra hodně. Ta lepší půlka je ale natolik silná, že můj pohled je jinak velmi pozitivní. Jen to chce od posluchače notnou dávku trpělivosti a mnohé poslechy navíc a rovněž důvěru v Hansena, že to všechno myslel vážně a upřímně, a že lépe to tehdy neuměl. A také respekt k tomu, že to, co nám mistr Kai tehdy hrál, bylo to, co má rád a hrát chtěl. Berte nebo nechte být. Za sebe musím říct, že je dobře, že „Insanity & Genius“ je.

18.04.2023	Diskuse (3)	posejdon