GAMMA RAY - Power Plant

90%

Šestá studiovka GAMMA RAY – „Power Plant“ (1999) má v diskografii této heavymetalové bandy zvláštní postavení. Poprvé v historii totiž zůstalo složení kapely mezi nahráváním dvou řadovek stejné a konsolidovaná sestava v té nejlepší možné formě tak nahrála desku, kterou interně nazývám „Somewhere Out In Space II“, a to je, přiznávám hned na začátku, velká pochvala. Jde totiž o doposud jedinou nahrávku Hansenovců, na které nenalezneme slabou skladbu. A co víc, i ty „slabší“ jsou stále nejméně vysoce nadprůměrné. Na druhou stranu zde sice nenalezneme nic tak ultimátního jako byly na minulém počinu „Beyond The Black Hole“ nebo „Valley Of The Kings“, přesto se i zde pochopitelně najde množství skvělých refrénů, kvalitního kytarového hoblování i dvoukopákových jízd.

Úvodní „Anywhere In The Galaxy“ i následující „Razorblade Sigh“ to do nás nekompromisně naperou ve slušném tempu a samozřejmě dosti melodicky. Obě jdou ve stopách těch nejlepších gamma klasik, a přesto, že nedosahují kvalit otvíráku z minulé fošny, jsou obě natolik zajímavé a v rámci možností originální, že určitě neudělají ostudu, takže rozjezd alba lze tedy hodnotit pozitivně. Jen malý červíček vzadu v hlavě hlodá a snaží se nám namluvit, že k dokonalosti této zahajovací formaci něco chybí. Třetí v pořadí „Send Me A Sign“ je prvoplánovitě popová záležitost. Ano, je to opravdu popík, pochopitelně kytarový. Kdo má tyhle měkounké metalové hity rád, jistě si přijde na své a nalezne zde vše, co má každá správná rádiovka mít, včetně vlezlého refrénu. Pocitově mi přijde podobná s vynikajícím coverem od PET SHOP BOYS – „It’s A Sin“, který na albu nalezneme na pozici šťastné sedmičky. Čtete dobře, Gammáci opravdu předělali tenhle osmdesátkový megahit a je to práce zdařilá. Troufám si říct, že přesně takhle má vypadat metalové provedení elektro popových písní. Osobně mám tyhle předělávky rád, takže za mně určitě trefa do černého. 

Čtvrtou a pátou skladbu napsal bubeník Dan Zimmermann - „Strangers In The Night“ a především „Gardens Of The Sinner“ snesou ta nejpřísnější měřítka pro totální speedmetalové šlehy. Mojí favoritkou mezi těmito dvěma klenoty je druhá zmiňovaná, která doslova žije náladou alba „Land Of The Free“ a její refrén budí ze spaní. „Short As Hell“ se řadí k typu jednoduchých tvrdších vyřvávaček, které většinou nevyhledávám. To, co tuto skladbu odlišuje od mnohých jiných, je velkolepé finále, které následuje po sólu, a když zazní sborové „All is lost. Into the underworld, we fade.“, dodnes skáču blahem. Silácká „Heavy Metal Universe“ je zábavným heavymetalovým tradicionálem, povedená veselá a uvolněná skladba se všemi pozitivními metalovými klišé, která si své místo jistě odůvodní. 

Ultramelodická chuťovka od Henjo Richtera a pro mě volné pokračování skladby „The Winged Horse“ z minulého alba nese název „Wings Of Destiny“ a má vše, pro co miluji GAMMA RAY. Rychlost, sílu, melodii. Nádherný refrén, „pidlikavé“ sólo, sbory a důkaz, že Daniel Zimmermann je jeden z nejlepších metalových bicmenů. Jedna z mých deseti nejoblíbenějších skladeb od GAMMA RAY pyšnící se vskutku krásnou, zvláštně posmutnělou náladou. Závěrečná dvojice „Hand Of Fate“ a „Armageddon“ se s námi rozloučí pohledem na vážnější tvář kapely. Obě jsou dlouhé, mnohovrstevné a neustále gradující. Obě jsou výborným a určitě důstojným završením, ale ani jedna se nemůže rovnat s monumenty z předchozích desek, kde mým favoritem mezi metalovými mini operami, kterými nás GAMMA RAY během své kariéry pravidelně zásobuje, zůstává song „Heal Me“ z alba „Insanity and Genius“.

Hodnocení pro mě bylo výzvou, ono popravdě není moc důvodů, proč nesáhnout k nejvyššímu bodování. Dokonalý zvuk, naprostá vyrovnanost všech skladeb, mezi kterými není žádná jen do počtu a kde rozhodně žádná nenudí, několik z nich dokonce velmi příjemně vyčnívá, dále pak zdařilý cover PET SHOP BOYS, krásný obal, v prvé řadě však dokonalá muzikantská sehranost. Výčet kvalit a důvodů pro „stovku“ je téměř nekonečný, stejně jako muzika s energií z jaderné elektrárny, kterou máme to štěstí poslouchat. Nemohu si ale pomoct. To, co mi na „Power Plant“ vždy vadilo a výsledné hodnocení sráží, je jistý pocit sterility. Jako by snad album nevznikalo v nahrávacím studiu, ale v laboratoři a tento pocit mě neopustil ani po mnoha letech a posleších. Deska je natolik dokonalá a vyleštěná do nejvyššího jasu, že jí schází jakýkoli moment překvapení a kromě „Wings Of Destiny“ a možná „Gardens Of The Sinner“ si dokážu představit repertoár GAMMA RAY bez jakékoliv skladby z nahrávky. 

Rozhodně nechci pány obviňovat z kalkulu, ale na „Power Plant“ předvedli až moc velkou sázkou na jistotu. Je to zřejmě nejdokonalejší speedmetalová deska nejen v historii GAMMA RAY, podle jejíž šablony vznikly tisíce dalších, které se jejím kvalitám ani nepřiblížily, album, které se skvěle poslouchá a kde opravdu každý z jedenácti kusů obstojí před zkouškou času. Dokonalé ale vždy nemusí znamenat nejlepší.

05.06.2023	Diskuse (30)	posejdon