GEORGE EZRA - Staying At Tamara´s
Rok stará deska „Staying At Tamara´s“ mi stále vrtá hlavou. Rozhodně se nejedná o převratný milník v pop/rockové hudbě, nicméně ve své nesložitosti a ryzím písničkářském vyznění pořád ještě nepřestává bavit. Přestože nejsem žádným fanouškem Elvise Presleyho, tak mě z nějakých záhadných důvodů hodně přitahují reinkarnace barev jeho barytonu u stále žijících bytostí. První takovou byl, před dlouhými lety, zpěvák Michael Poulsen od dánských rockových superstars VOLBEAT a minulé jaro jsem natrefil na mladíka Georgea Ezru, o jehož druhém albu zde hodlám sepsat pár řádků. Chtěl bych ještě zmínit jednu souvislost naznačenou výše, a to přenos hudebního odkazu mezi generacemi.
Na jméno George Ezra jsem totiž narazil při debatě se svými vrstevníky, jež byla o tom, jakou hudbu poslouchají naše téměř plnoleté děti. Došli jsme k závěru, že, až na vyložené extrémy, si s nimi jako posluchači hudby docela rozumíme a řada jejich současných hudebních hrdinů nepohoršuje ani nás a naopak. Je to opravdu zvláštně hřejivý pocit, když vaší ratolesti představíte nějakou tu svojí oblíbenou hudební veličinu, ona se stane jejím fanouškem a potom vás sama vytáhne na návštěvu jejího koncertu. Hmm… pozor, zde to asi bude i trošku kvůli tomu, že nechce honit veřejnou dopravu a vy jí můžete odřídit zpět domů. Zkrátka hudba pětadvacetiletého Ezry umí zaujmout i starší a pokročilé, legendární Husákovi děti.
Ve své popularitě (v Praze mu věří na Tipsport arénu) se Ezra zatím nebere příliš vážně. Jeho mimohudební prezentace vykazuje zdravou pokoru a dávku sympatického humoru. Například skeč ve klipu „Listen To The Man“ s téměř osmdesátiletým hercem Sirem Ianem McKellenem. Podobně vyznívá i Ezrovo folk-rockové výrazivo, srozumitelně, střídmě, upřímně a hitově. George si v podstatě vystačí jenom s kytarou a svým uhrančivým hlasem. Oba prvky zcela přirozeně uzmou vaši pozornost. Všechny ostatní instrumenty mají čistě doprovodnou funkci k doostření aroma písní a valnou většinu si Ezra nahrál i sám (basová kytara, klávesy, perkuse, syntetizátory). Sem tam se ve skladbách objeví jemná dochucovadla v podobě piana, čela, saxofonů, trubek, trombonu, či doprovodných ženských vokálů ve snad nejvýpravnější položce „Saviour“.
Jedenáct skladeb okupuje velmi vhodně zvolených sedmatřicet minut a nedává šanci pocitům nudy. Novinka odsýpá daleko více než veleúspěšný a po hudební stránce i trošku temnější debut „Wanted On Voyage“, jenž možná oslovil fanoušky i svým kosmopolitním duchem ve vedlejší roli, kdy po hudební stránce album vznikalo během Georgeových cest po Evropě a inspirací pro název kolekce mu byla nálepka na cestovním kufru Medvídka Paddingtona, jeho oblíbené postavičky z dětství. To titul „Staying At Tamara´s“ pro změnu odkazuje na apartmán ve španělské Barceloně, jehož jeden pokoj byl poskytnut Ezrovi k pronájmu, přičemž vyšinutá majitelka byla vytížena častými návštěvami umělců všeho druhu. A tam George nalezl i podněty pro sepsání aktuálního opusu. Oba příběhy působí celkem obyčejně vedle masivního programového přísunu bizarních senzací nejen na poli šoubyznysu. No a právě ta nestrojenost a přirozenost by mohla být i příčinou Ezrova úspěchu, který mi svou bezprostředností a smělou ironií připomíná dalšího muzikantského velikána PAULA SIMONA.
Ezrovy skladby mají jediné poslání, a to abyste je chtěli zpívat, nebo přinejmenším abyste se s nimi cítili dobře. Uvolněte se prosím. No a musím uznat, že oboje se Ezrovi daří na výtečnou. Co skladba to zhudebněná variace radosti. V „Only A Human“ se zpívá: „Můžeš běhat, můžeš skákat a možná úplně všechno podělat, nemůžeš se z toho vinit, vždyť jsi jenom člověk.” To písně „The Beautiful Dream“ nebo „Hold My Girl“ bez starostí přehrajte své dlouholeté přítelkyni nebo dokonce manželce a vsadím si na to, že vám ze záznamů hodnocení vaší činnosti vymažou několik černých puntíků. Video k „Hold My Girl“ navíc musí mít výchovně devastující účinky pro občany ze zemí, kde se karaoke považuje za jeden z hlavních zdrojů zábavy. „Pretty Shining People“ a „Paradise“ nahoďte na kterémkoliv totálně zasekaném silničním přivaděči do hlavního města a hned se vám bude zdát svět veselejší, k údivu těch stejně postižených a nasraných ksichtů v autech kolem vás si budete téměř jistě vesele prozpěvovat.
Sice nevím, kam hudební život George Ezru zavane, ale to teď není zas až tak podstatné. Jeho hudební přítomnost je pro mě, co by posluchače, nesmírně osvěžující, a to mi musí pro začátek stačit, stejně jako konstatování, že „Staying At Tamara´s“ bylo jedno z největších překvapení minulé hudební sezóny.
| 08.04.2019 | Diskuse (0) | Subeer jirikubis1975@gmail.com |
 |
