GHOST - Impera

70%

Po maximálně dotaženém a posluchačsky vstřícném konceptu „Prequelle“, jehož téma volně souviselo s obdobími středověkých morových ran, přichází na řadu nadýchaná „Impera“, jejíž ústřední téma souvisí se vzestupem i pádem kapitalistických impérií. Prostřednictvím ambiciózně nastylizovaného materiálu se GHOST snaží potvrdit oprávnění svého úspěchu. Za posledních deset let se z kapely stal artikl zaplňující velké haly, neboť jejich skladby kloubí přímočarost a líbivost s vkusnými aranžemi, a ty budí zdání velkoleposti. GHOST se zkrátka jejich plány daří a nadále žijí svou pohádku. Rozeberme si její podstatu v několika bodech...

Tobias Forge (dnes už znovu coby Papa Emeritus IV) se těší velké popularitě - vzhledem k jeho talentu pro napsání chytlavých skladeb, originální koncepci své kapely a znalosti historie rocku či terénu hudebního byznysu, tahle věc není překvapením. GHOST ve své tvorbě šikovným způsobem kloubí vlivy hard n´heavy a AOR osmdesátých let s pop/rockovou retro orchestrací a dělají to efektním stylem, tedy, že cesta v náznacích je víc než plné zabřednutí. Jak to myslím? Jeho Cardinal Copia tančí právě jen na těch ledových krách, u kterých si je jistý neprolomením. On sám je jedním z těch, kdo dost možná dnes přesouvá metalovou hudbu k zábavě pro rodinky s dětmi, což myslím pouze v dobrém, neboť tak činí, aniž by to bylo laciné.

Osobně je pro mne image této kapely tou nejhorší složkou - vlastně se nedokážu identifikovat s anonymními postavami užívajícími náboženských propriet a zároveň potřebuji znát skutečné hudebníky. Netuším, co je na tomhle schovávání zajímavé či dokonce zábavné. Jsem z prostředí, kde náboženství vůbec žádným způsobem nepromlouvá do života jednotlivce. To téma je tak pro mne asi stejně emotivní jako procházka mezi regály v obchodě s dámskou parfumérií. Velmi se těším na okamžik, až všechny ty krámy a harampádí ze sebe GHOST prostě někam zahodí. Nápad se sestavou bezejmenných ghoulů je však dalším šikovným tahem protřelého eskamotéra Forgeho. Informace o vyhazovu toho či onoho člena se vlastně veřejnost ani nepotřebuje dozvídat a nešťastníka hned může nahradit další anonymní figura. Co k tomu dodat? Chválím, dobře to má vymyšlený tenhle Forge. :-) GHOST hodně pomáhá marketingová stránka věci, promo, které se objevuje v pravý čas a celková propagace na stránkách hudebních periodik. 

Pozitivní věcí však zůstává, že GHOST se nebrání aktivnímu koncertování - fakt, že byli od začátku dosazování do předprogramu těch největších hvězd metalové scény, je však trochu jiná, podezřelejší písnička. Statické anonymní masky pravda nejsou něčím, co u mne vzbuzuje touhu zažít jejich vystoupení, ale na druhou stranu oceňuji, že se GHOST napříč dekádou existence dokázali skladatelsky vyvíjet. Jejich skladby jsou dnes jemnější, jsou na nich melodičtější motivy a sound je více bohatý a propracovaný. Na těchto Švédech je znát postupné zdokonalování. Řekl bych, že nejpozději od alba „Meliora“ s výrazně rostoucím potenciálem.

Po pravdě, „Impera“ asi není stejně dobrou deskou jako minulá „Prequelle“, na druhou stranu s ní, i díky kvalitnímu songwritingu, chytlavému potenciálu a bohatým aranžím, úzce souvisí. I zde se dočkáme několika skvostných hymen, kde se Forge prezentuje jako talent na melodie oplývající příjemnou hlasovou výbavou, což je znát už po intru „Imperion“ v úvodní hymně „Kaissaron“, která rozstřelí show prostřednictvím euforické kytarové vyhrávky k celkovému optimismu, jenž je příznačný spíše pro někoho jako jsou THE DARKNESS. I k další 80´s AOR vypalovačce „Spillways“, co pro změnu upomene rukopis titánů žánru BOSTON, SURVIVOR a FOREIGNER, i když tak trochu v jednodušších a zrychlenějších prefabrikátových intencích dneška, lze přistoupit s pozitivní nákloností. Tahle hitůvka asi není úplně gruntovním řemeslem jako tvorba výše uvedených originálů, ale i tak song nabídne svěží a neotřelou melodii. Znovu mne tedy napadá, kde že jsou tedy ty křesťanské symboly a indicie? Opravdu je nutné, aby tahle kapela stále ještě vystupovala v maskách?

Znamenité skloubení posmutnělého rocku s retro-popovou patinou má v sobě v pořadí druhý singl „Call Me Little Sunshine“, nepříliš rychlý song s potenciálem ležérní uhrančivosti a niterného kouzla. Song, který přechází z pozvolného akustického úvodu ke své nejvygradovanější fázi, je prostě skvělý (druhý nejlepší na desce). Bohužel zde dochází i na slabší položky. Jsou to spíše ty tvrdší, přebujele orchestrální a metalově dramatické okamžiky. Zklamáním je z půlročním předstihem vypuštěný singl „Hunter´s Moon“, ale také třetí singl „Twenties“, což je jakési dramatické, temně muzikálové cosi, co by snad mělo reaktivovat horror rock v jeho sedmdesátkové podstatě. Na mne ta věc však působí spíše jako výběr toho křečovitého z orchestrálního období německých RAGE či floridských SAVATAGE. Otevřeně říkám, že nadále budu raději sahat po starých albech ALICE COOPERA ze sedmdesátých let.

Vrcholem jinak povedeného alba je pro mne melancholická balada „Darkness At The Heart Of My Love“, kde Forge bezezbytku využil potenciál svého skladatelského umění a prakticky velmi silnou melodii vtiskl do nitra uvolněné písničky s potenciálem nadčasovosti. Její motivy jsou zkrátka tak silné, že i kdyby byly prezentovány v jiné formě, jejich kouzlo by potenciální úpravu přežilo se ctí. Pravděpodobným vyvrcholením alba je rozmáchlá závěrečná overtura „Respite On The Spitalfields“, prostřednictvím které GHOST staví pomník svému nejúspěšnějšímu období, které stále pokračuje. Nejde ani omylem o bombu, ale čert ať vezme všechnu tu zbytečnou maškarádu, když jsou skladby dobré.

24.03.2022	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz