GIRLSCHOOL - Guilty As Sin
Holky z GIRLSCHOOL patřily na počátku osmdesátých let k základním formacím, tvořícím tou dobou na Ostrovech hnutí NWOBHM a jejich první dvě alba „Demolition“ (1980) a „Hit And Run“ (1981) mají stále v souvislosti s tímto děním kultovní status, o čemž svědčí i fakt, že třicetileté výročí vydání druhého jmenovaného alba v roce 2011 oslavily sbírkou přepracovaných verzí starých klasik s nutným dovětkem „Revisited“. Kapelu GIRLSCHOOL už od těch dávných dob pojily velmi přátelské vztahy s kámoši z MOTÖRHEAD a nejednou se tehdy stalo, že jejich hudební aktivity skončily společným projektem, ať už koncertním turné nebo nějakým tím singlem či splitkovou nahrávkou. S Lemmyho bratrstvem však GIRLSCHOOL pojila i stylová spřízněnost a náklonnost k hrubému rock´n´rollu hranému bez pozlátek. Přestože jejich popularita postupem let vcelku uvadala, nebylo důvodu hodit kytary do žita, takže lze říci, že až na vcelku neaktivní devadesátá léta můžeme Britky počítat mezi dlouhověké veteránky rockových pódií. Současnost má název „Guilty As Sin“ a svědčí o vcelku dobré kondici. GIRLSCHOOL však byly vždy hlavně koncertní kapelou, takže opravdu nečekejte žádné nepředloženosti, jde o další sbírku vypalovaček hraných na hranici rock´n´rollu a heavy metalu, o sbírku velmi staromilskou, dělanou v klasickém pojetí, ale i dobře poslouchatelnou a plnící očekávání do letité kapely vkládaná. Vlastně jen kytaristka Jackie Chambers nepamatuje staré časy, protože naskočila do sestavy v roce 2000, aby zacelila místo po Kelly Johnson. Zbylé tři členky pamatují úsvit britského heavy metalu. Jmenovitě jde o front-woman Kim McAuliffe, která kromě zpěvu obsluhuje rovněž kytaru a rytmickou dvojici Denise Dufort/ Enid Williams. Nová deska byla vypuštěna po mnoha koncertních aktivitách a pokud nebudeme počítat ono výše zmíněné přepracování klasik, tak po nějakých sedmi letech pauzírování. Určitě však nový materiál málokoho zaskočí, protože ten kdo kapelu sleduje dlouhodobě, dobře ví, že pojetí jejich rocku je velmi tradiční a v určitých mírných obměnách odpovídá době, ze které čtveřice vzešla. Své kořeny v hektických sedmdesátých letech GIRLSCHOOL nezapřou ani nyní, ale na rozdíl od svých prvních alb dnes působí o dost méně dravě, nebo chcete-li podstatně vyzráleji a dospěleji. Posun je to úplně logický a je jen na posluchači, zdali se mu menší dravost a větší náklonnost k uvolněnějším a rozepjatějším strukturám skladeb bude pozdávat. Mě osobně více seděly přísné songy z jejich začátků a ona punková nespoutanost a rozjívenost. Holky to tenkrát drhly nadoraz a bez ohlížení, ale na druhou stranu na tom ještě ani zdaleka muzikantsky nebyly tak dobře. Na současnosti mne zaujalo větší procento pomalejších a ne ani moc rychlých songů. Riffovačky jako „Come The Revolution“ a „Guilty As Sin“ jsou sice vcelku hutné, stejně jako hitovka „Paintful“, ale jen stěží je lze počítat mezi rychlé výplachy. Onen očekávaný motörheadovský nátěr zde reprezentuje nejlépe skladba „Take It Like A Band“, po ní však přichází několik volnějších věcí jako třeba „Treasure“ a „Awkward Position“, které mají mnohem blíže k hudbě L7 a 4 NON BLONDES než k metalové muzice vycházející zkraje osmdesátek. Třešničkou na dortu veškeré nepřekvapivosti a mulletí spokojenosti je pak boogie verze jinak taneční klasiky „Stayin A Life“ od BEE GEES. Celkově jde o vcelku povedenou desku určenou věrným. Spíše zábavová než zábavná věc.
| 20.02.2016 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
