GODTHRYMM - Distortions

70%

Už od počátku devadesátých let anglický sever uctívá osudovost v rámci metalu. Současní opěvovatelé nevlídnosti GODTHRYMM z Halifaxu, vedeni někdejším kytarákem od MY DYING BRIDE a VALLENFYRE Hamishem Glencrossem, mají sice do melancholie a nekonečného zmaru legend doom metalu poněkud daleko, ale z mého pohledu je to pouze dobře. Epický doom od této kapely totiž reprezentuje spíše nadýchanou majestátnost tohoto stylu (a zároveň i jeho někdejší pevnost). Zračí se u nich touha tvořit prostě silné rock/metalové věci s únosnou mírou temnoty, ale zároveň i s energickou zpěvností. Songy tak působí spíše hrdě, než aby se díky jejich poslechu člověk dostával do depresí.

Albová dvojka „Distortions“ vysílá do světa, že za ní stojí parta, která svou podstatou vychází z metalové kultury devadesátých let. Hodinový materiál se totiž vykazuje poctivostí a bytelným prožitkem, jaký je dán zejména kapelám z této etapy metalové historie. Valivé riffy rozhodně nepůsobí stylem, že by chtěly posluchače unudit, naopak nabízejí kolikrát sabbathovský potenciál songy pohánět a působit nosným dojmem. Zpěv Hamische Glencrosse působí spíše chlapácky a v jeho výrazu se střetává svět MY DYING BRIDE s hymničností finských SENTENCED a rockovým feelingem Američanů ALICE IN CHAINS. Co se týče kytarové práce, pozoruji zde nesporné ovlivnění hudbou BLACK SABBATH, a tak je možné GODTHRYMM řadit nejen ke škatulce doom metalu, ale také nalézt spřízněnost i se stoner-rockem. „Distortions“ svou bytelností a rozmáchlým naturelem působí stylem, jakým se vykazovala v devadesátých letech kupříkladu alba newyorských TYPE O NEGATIVE. Do jejichž originality a skladatelské štědrosti mají Angličané sice ještě pořád daleko, ale i tak je „Distortions“ nezanedbatelným manifestem osudovosti.

Lídr kapely je občasně vokálně podporován manželkou Catherine, jež zde poprvé v roli čtvrtého stálého člena obsluhuje v únosné míře také klávesy. Tři roky stará debutová deska „Reflections“ byla totiž nahrána pouze ve tříčlenné sestavě. Konkrétně s dalším bývalým členem MY DYING BRIDE bubeníkem Shaunem Taylor–Steelsem a konečně také s nejstarším muzikantem v kapele baskytaristou Sasquatchem Bobem. Navzdory faktu, že GODTHRYMM maji na svém kontě teprve druhou desku, jedná se vesměs o sestavu velmi zkušených borců. Spřízněnost s velikány doom-metalové minulosti potvrzuje i hostování Aarona Stainthorpea v nejtrudnější suitě alba, dvanáctiminutové skladbě „Follow Me“. Ta, hned vedle úvodní duchny „As Titans“ platí za nejrozmáchlejší seanci.

Skladby jsou více méně definovány okázalými riffy a pochmurným kvílením, ale jakmile se dostávají do tempa, můžeme v nich vysledovat stopy živelnosti, povznášející atmosféru, i skutečnost, že tahle kapela prostě má na to udávat směr. Ve srovnání s debutem „Reflections“ je novinka pestřejší, ne až tolik zachumlaná do zmaru, naopak vše dýchá volněji a každý nástrojový part je zde pečlivě vycizelován. Nejchytlavějším songem je zjevně úderná tryzna „Devils“. Přínosnou složkou zvuku GODTHRYMM je vokál Catherine Glencross, který konkrétním songům („Obsess And Regress“ a „Pictures Remain“) dodá na větší rozmanitosti a hlubší atmosféře. Ono zjemnění v jistých okamžicích tvorbě této kapely prospívá.

GODTHRYMM se tedy oproti první desce nápadně zlepšili a za jejich kroky je cítit touha dělat komplexnější a vrstevnatější songy, které by měly na to kapelu vyvézt z území metalového undergroundu. Je zde obstojný potenciál vývoje, poctivé muzikantství překračující hranice doom metalu, ale také tušená potřeba posunu k mnohotvárnosti a větším produkcím. Je však otázkou, zdali tento vývoj kapela skutečně chce, nebo zdali by jejich aktivitu někdo ještě docenil, když lidí, kteří v hudbě touží hledat cosi navíc, rozhodně nepřibývá a ti stávající prostě stárnou.

29.11.2023	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz