GOJIRA, MUNICIPAL WASTE, URNE - Praha, Malá sportovní hala, 13.června 2023

Když jsem se dozvěděl, že se koncert francouzských hvězd GOJIRA bude konal v Malé sportovní hale na Výstavišti, řekl jsem si, že to tu už dlouho nebylo a letmo zavzpomínal na časy, kdy se metalové akce zahraničních kapel v tomto prostoru konaly běžně. Z mého pohledu Malá sportovní hala znamená devadesátá léta, respektive úsek od jara 1995 do podzimu 1998, kdy jsem zde zažil hned sedm vcelku vydařených akcí ...(první byli v květnu 1995 MEGADETH, propagující tehdy svou aktuální desku „Youthanasia“, následovali v říjnu 1996 SOUNDGARDEN s programem „Down On the Up Side“, v březnu následujícího roku si zde vystřihli svůj koncertní debut na našem území siláci MANOWAR a někdy v té době pak proběhl skvělý dvojkoncert MERCYFUL FATE+KING DIAMOND. Na podzim 1997 jsem zde z první řady sledoval Davida Coverdalea, jak ze sebe v horečkách ždímal songy WHITESNAKE, navíc mu zde předskakoval Bruce Dickinson s programem „Accident Of Birth“. Jaro 1998 se neslo ve znamení prvního koncertu JUDAS PRIEST, kdy legenda s Ripperem u mikrofonu a s předskakujícími Nizozemci GOREFEST předvedla opravdu jugulátorsky hlasitý set, no a nakonec také SLAYER na podzim 1998, kdy jsem byl rád, že jsem v prvních řadách vůbec přežil) ..., abych se sem právě od poslední z nich už nikdy nevrátil, až nyní, takřka po dvaceti pěti letech.

GOJIRA samozřejmě v současnosti patří mezi nejoblíběnější tvrdě metalové kapely vůbec. Za těch dvacet let existence si Francouzi vybudovali opravdu početnou základnu fans, tedy početnou vzhledem k současnému nezájmu mladých lidí o trvanlivou hudbu v časech sociálních sítí a celkového internetového zrychlování. Kapelu navíc provází background bojovníků za životní prostředí, kdy se jednoznačně staví proti kácení deštných pralesů v Brazílii, či lovu velryb. Možná i tohle nahání u současných dvacátníků a třicátníků Francouzům body. Nicméně je poznat, že se Duplantierovci poctivou mnohaletou prací vyprofilovali mezi nejvýraznější metalové instituce dneška. Jen málo metalových kapel je dnes podobným způsobem v kursu a zároveň má určitou trvanlivou kvalitu a uměleckou nadstavbu. Úterní koncert byl ve všech směrech profi. GOJIRA však zaplnila Malou sportovní halu zhruba z poloviny (odhadem se počet příchozích mohl blížit dvěma tisícovkám fans), což ve srovnání s koncertem MEGADETH roku 1995 mohl být počet takřka o polovinu nižší. Na rozdíl od velkých kapel s kořeny v osmdesátých letech však chodí na koncerty GOJIRY především třicátníci a čtyřicátníci, nikoliv čtyřicátníci, padesátníci a starší. Ta rozdílná skladba publika byla poznat okamžitě, z mého pohledu známých tváří výrazně ubylo, jen tu a tam zůstal nějaký ten ojedinělý držák, ... na rovinu, třeba já.:-)

Koncert zahájila trojice anglických brousků URNE, která do lidí naprala svůj poměrně robusní sludge metal. Většina songů sice vykazovala potřebnou hutnost a sázela na valivá tempa, ale přišlo mi, že se URNE prezentují s určitým žánrovým přesahem, mají skladatelskou i muzikantskou kvalitu, a tak rozhodně nenudili a jejich písně (během půl hodiny zazněly zhruba čtyři) nepůsobily vlastně ani příliš monotónně. Docela zajímavý set od kapely, které možná bude patřit budoucnost. Američané MUNICIPAL WASTE už dávno patří k stálicím post-mileniálního thrashového boomu. Svým energií překypujícím setem vždy dokáží spolehlivě rozproudit krev v žilách, a tak jen krátce po zahájení jejich setu se pod pódiem utvořil obrovský circle pit, zatímco frontman cosi hulákal do mikrofonu, kroužíc rukou nad hlavou, a neúnavně u toho pobíhal po pódiu v mikině EXODUS. Kapela samozřejmě sází na neoblomný thrashový riffing, rychlost a tempa, mnohdy určovaná skoro až hardcoreovým groovem. Není divu, že se často s hudbou MUNICIPAL WASTE spojují jména z osmdesátých let jako NUCLEAR ASSAULT, D.R.I. a další. Američané v Praze předvedli výborný, agresivní a zábavný set, kterým zároveň naladili na výstup hlavní hvězd večera.

S nástupem GOJIRY se interakce ještě navýšila. Z počátku se sice zvukař trochu pral s prostorem staré haly, ale již se závěrem v úvodu setu netradičně umístěné písně „Ocean Planet“ bylo možné pozorovat zlepšení. Šlo především o zpěv, který se v kytarové mase ztrácel. Že kapela dnes patří mezi hybatele dění, dokumentovala i scéna, ať už šlo o rozměrnou obrazovku nad stagí, na které byly promítány atmosférické obrazy – např. z podmořského světa (jako při „Flying Whales“), přírodní scenérie, symboly či abstraktní výjevy, a do toho všeho pak také pozoruhodná hra světel, jenž zde neměla chybu a kombinací s občasnými ohňovými efekty utvářela vizuální složku koncertu. Z poslední desky „Fortitude“ sice skladby převládaly, ale těch pět songů nebylo v rámci setu zas až tak dominantních. Nechyběly samozřejmě věci jako „Born For One Thing“, „Another World“, „Grind“ a v závěru základní hrací doby rovněž nudná esoteričtina „The Chant“, na kterou navázala ještě „Amazonia“.

Jako příznivec alba „Magma“ jsem ocenil zařazení namakaných „Stranded“ a „The Cell“ v základní hrací době a ještě hitovku plnou exotických kytarových vyhrávek a běhů „Silvera“, která se zde hrála jako první z přídavků. Zaznělo i několik starších věcí - „L´Enfant Sauvage“, „Backbone“ či „The Art Of Dying“. Velmi zajímavě a poměrně netradičně se mi jevil nový singl „Our Time Is Now“ se silným ekologickým podtextem, který především burcoval. Tento song však měl v sobě i určitou nepatrnou dávku melodiky, se kterou jsem se dosud v repertoáru GOJIRY nestřetl. A proto jej zde řadím k nejlepším věcem koncertu. Zvuk byl po celou dobu vystoupení hodně slušný, tedy pokud jste stáli dole na ploše (čím dál od pódia, tím lépe), naopak ti co zůstali na balkóně u vchodu příliš nadšení být nemohli (objevil jsem se tam během poslední skladby z přídavků a zaznamenal jen matnou kouli). Koncert GOJIRY byl jinak velmi obstojnou ukázkou současného tvrdého metalu, který má na to získat si větší počet příznivců. Jestliže jsem vloni ve Fóru Karlín musel účast vynechat, pak letos už jsem toužil po tom shlédnout jiný než festivalový výstup Francouzů. Asi bych uvítal víc skladeb z mého oblíbeného alba „Magma“, ale i tak jsem vlastně spokojen.

17.06.2023	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz