GRAND MAGUS - Wolf God

70%

O švédských GRAND MAGUS už se léta dá říct, že si udržují svůj kvalitativní standard, ale také, že o čemkoliv dalším, nad rámec jejich stylu, moc nepřemýšlí. Jakoby nikdy neměli potřebu vyhoupnout se mezi nejlepší spolky heavy metalu, spokojeni se svým kladivounským soundem a neměnnou textovou náplní odvádějí zkrátka dobré řemeslo. Ale aby o nich kdy někdo řekl, že jsou autory nějaké naprosto fenomenální nahrávky, toho se pravděpodobně nedočkají. Nevím, zdali jim opravdu stačí být ve svém ranku tak trochu popřední a dál si to nedělat složité? Omýlat, co je jim souzené. V dunivě posazeném metalu opěvovat hrdinství, sem tam předhodit nějaký mytologický příběh, máchat nad ním mečem nebo sekerou a ukázat všem okolo neholenou hubu, čímž to pro ně hasne! Je tohle opravdu ten pozoruhodný způsob sebeprezentace? Ne, nechci z těchhle docela sympatických chlápků dělat omezence, ale docela mě zaráží, při oné časté frekvenci stále nových alb, při muzikantské kvalitě jejich lídra a zkušenostech všech tří hudebníků, to neměnné provedení vlastní hudby. Tak jako tomu bylo u mnoha předešlých děl, je však i „Wolf God“ velice obstojnou porcí metalového retra, které těží ze severské podstaty svých autorů, ale také z válečných předobrazů mezi old-school klasikami – z nejznámějších např. MANOWAR.

Novinka to s vysokým tempem opravdu nepřehání, a tak songy burácí v siláckých středních rychlostech a vyznávají riffovou podsaditost. JB Christofersson znovu poutá pozornost svým sytým hlasem a potvrzuje, že je vokální stálicí mezi bojovnými Švédy. Oba jeho spoluhráči Fox Skinner u baskytary a bubeník Ludwig Witt mu zde, jako vždy, sekundují, ale to hlavní do hudby GRAND MAGUS dostává především JB. Titulní skladba a další tři položky, jmenovitě „A Hall Clad In Gold“, „Brother Of the Storm“ a „Dawn Of Fire“, platí za bytelné pečeti tvorby tohoto kovodělného skandinávského umělce a vztahuje se k nim onen výše uvedený přívlastek, týkající se nepříliš rychlých, ale zatraceně bytelných hymen.

Následná „Spear Thrower“ však je vystavěná ojediněle ve svižnějším hurá-tempu a svou starosvětskostí dokonale připomene nadšené časy hnutí NWOBHM z počátku osmdesátých let. V druhé polovině nahrávky dominanci této bojovné hudby umocní „Glory To The Brave“, která se leckomu bude zdát rozmáchlá, famózní a majestátní, a někomu jinému, postavenému s chutí vnímat pouze hudbu poněkud méně patetickou, naopak hodně nudná. Za asi nejlepší hymnu téhle desky však považuji song „He Sent Them All To Hel“, který vynikne krátkým, ale chlapácky vyřvávaným refrénem na podkladě opravdu puritánských metalových riffů. Stejně jako mnoho předchozích nahrávrek GRAND MAGUS je i tohle prostě dobrá metalová deska, ovšem nic víc.

01.05.2019	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz