GRAVE DIGGER - Witch Hunter

60%

Říkáte, že jste v životě neviděli směšnější cover metalového alba? Máte pravdu. Tahle hrůza, co zdobí obálku alba „Witch Hunter“ od německých GRAVE DIGGER, se možná opravdu nachází na vrcholu pyramidy nevkusu. Je s podivem, že kresba vlkodlaka objímajícího krásku mohla někomu v osmdesátých letech připadat zatraceně potřebná pro zveřejnění. Holt ona pro heavy metal dost specifická doba vešla ve známost nejen spoustou skvělého, ale také prostřednictvím mimořádně trapného a kýčovitého. Přejděme tedy k okolnostem vzniku hudební složky druhého alba westfálských Hrobníků. Tohle dílo si pravděpodobně kladlo za cíl obstojně navázat na úspěšný heavymetalový debut „Heavy Metal Breakdown“, kterým se Chris Boltendahl a jeho družina v Německu proslavili v roce 1984.

Když tak přemýšlím nad tím, jak brzy se tehdy GRAVE DIGGER poprvé rozpadli (1987), napadá mne, že očekávání komerčního úspěchu musela být u tehdy mladé kapely opravdu velká. Vždyť přicházet s deskou natolik stabilní a neexperimentální jako „Witch Hunter“ a přesto další cestu poznamenat nespokojeností a postupným rozkladem, to ze současného pohledu jde zcela mimo logiku věci a fungování heavymetalové kapely. V osmdesátých letech se v kariéře nadějně rozjetých GRAVE DIGGER zkrátka pokazilo vše, co se pokazit mohlo. Však si to představte, hrajete tradiční podobu žánru, neexperimentujete, navazujete na předchozí materiál, přesto cítíte nespokojenost s ohlasem, tahle věc vás posléze navede na scestí komerčních zájmů a rychlejšího zabodování, které se, logicky, nikdy nedostaví. Jasně „Witch Hunter“ se nachází někde na půli cesty tohoto postupného, tři roky trvajícího procesu, jde tak nejspíše o trochu méně ambiciózního a méně bystrého albového bratříčka debutu „Heavy Metal Breakdown“, kde máme opět co do činění s pravověrným německým heavy metalem složeným bez příkras. 

Dvojka „Witch Hunter“ je nejen nedokonalejší verzí předchůdce, ale rovněž albem, na kterém GRAVE DIGGER odhalili absolutně nulovou touhu po vývoji. Dle mého si ukřičený frontman Chris Boltendahl a jeho kapela měli zkrátka vzít více času na přípravu, neboť to co vyvrhli na podzim 1985 do regálů, mělo, i díky jeho zaťatému projevu, hodně daleko k nadčasové hudbě. Tehdy zkrátka byla doba velmi hektická a mladá kapela chtěla co nejdřív znovu přijít s další várkou ostrého heavy metalu, ne každý však může alba chrlit s noblesou takhle rychle po sobě. Když krátce před nahráváním odešel ze sestavy baskytarista Willi Lackmann, musel se kytarista Peter Masson chopit i jeho nástroje a všechny party nahrát sám, tedy mimo dvou skladeb, jmenovitě šlo o rozmáchlou „Friends Of Mine“ a předělávku „School´s Out“ od ALICE COOPERA, ve kterých byly basové party dílem René Teichgräbera. Bohužel várka songů na „Witch Hunter“ působí naprosto nepřekvapivě a jen stěží inspiruje mladší nadšence a začínající metalové fanatiky k založení metalové kapely, a to sebou tehdejší produkce nesla všechny typické vlastnosti klasického metalu osmdesátých let s obligátními plusy a mínusy.

Zaměřme se na vlastnosti samotných skladeb. Už od titulní jízdy „Witch Hunter“ nabízí deska generický vzorek heavymetalových vypalovaček, kde se křiklavé refrény ve vší údernosti opakují jako mantry. Záleží tedy na vkusu a zaměření posluchače, protože co někomu může přijít energické a povzbudivé, je pro jiného zatuchlé a hloupé. Zvlášť pak v éře, kdy se o slovo začaly hlásit mnohem tvrdší party, co hrály thrash a fungovaly mimo model klasického hard n´heavy. Následující „Night Drifter“ působí docela prázdně a jalově a opravdu nenabízí nic navíc, co by zanechalo nějakou trvalejší hodnotu. Song s křiklavým refrénem „Get Ready for Power“ má spousty energie, ale po skladatelské stránce se nedokáže vymanit z klišovitého území. Byť následujícímu slaďáčku neschází schopnost emočního vzedmutí, zůstává dost možná největším kýčem. Balada „Love Is A Game“ tentokrát pojednává o zlomeném srdci a nese sebou všechny neduhy tohoto typu dobových ploužáků, z mého pohledu je však lepší než předešlý pomaláč „Yesterday“. Zřejmě „Friends of Mine“ je jedinou písní, která se vymyká obvyklé struktuře. Ukazuje slušnou variabilitu a špetku atmosféry, nicméně nemůže zachránit celé tohle, od základu kovotepecké album.

„Witch Hunter“ je metalovým albem, které mohlo dopadnout o dost lépe, kdyby GRAVE DIGGER v sobě nalezli alespoň nepatrnou dávku světáctví a muzikálního nadhledu. Řízné speedové výpady se tak na této albové dvojce střídají se skladbami do počtu, které do zblbnutí opakují refrénové nápěvy a generická metalová klišé. Deska se tak stala předzvěstí spíše špatného konce první etapy existence těchto Němců. Ti se posléze toužili obrátit o něco chytlavějším, komerčněji laděným směrem, viz vcelku špatné třetí album, a následně i jalový projekt DIGGER, ale brzy zjistili, že na něco podobného zkrátka nemají potenciál. Naštěstí si po comebacku v devadesátých letech znatelně vylepšili reputaci.

19.12.2022	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz