GRIDE - Hluboká temná modř
V relativně krátké době se mi opět dostalo do ruky album, které bylo nahráváno jako poslední manifest prakticky rozpadlé kapely. Těžko se vžívat do takové role, sáhněme si všichni do svědomí, jakou pracovní morálkou oplýváme poslední dny před vypršením výpovědní lhůty. V hudební branži je situace samozřejmě poněkud jiná a odcházející muzikanti se můžou vybičovat k poslednímu společnému vzepětí, které úspěšně završí celou kariéru nebo dlouhodobou etapu. Pokusím se rozklíčovat, jestli to platí i o prachatických GRIDE.
Název GRIDE nebude pro většinu metalheads asi úplně neznámý, pozorný posluchač nebo návštěvník festivalů tuhle ostrou partu určitě zaznamenal. Na druhou stranu, kapela svým přesvědčením a aktivitami nikdy do metalové komunity příliš nezapadala, její pevné místo je totiž v hardcore/punkové scéně, kde má statut protřelých veteránů. Převážně tuto část publika tedy musela zaskočit zpráva, že z původních členů GRIDE zůstává pouze bubeník Čert, zatímco ostatní muzikanti se nechají poroučet a v kapele končí, a to včetně zakládajícího člena, zpěváka a výhradního textaře Inyho. Menší útěchou bylo, že borci neskončili ve zlém, ale naopak se rozhodli natočit ještě jednu nahrávku, na které by zazněly poslední společně napsané skladby. K tomu nakonec opravdu došlo a v Hellsoudu u Honzy Kapáka (AVENGER, MASTERS HAMMER, aj.) vzniklo album „Hluboká temná modř“, finální dílo klasické sestavy. To pak vyšlo nejdřív u Barvákových Insine Society Records na vinylu a následně, u L’inphantile Collective, i na CD. Na stříbrný disk se jako bonusy přihodily songy ze dvou starších splitek, kterých mají GRIDE na svém kontě úctyhodné množství; ostatně jako každá správná grindcore úderka.
Výše zmíněné sepětí kapely s HC/punk scénou se samozřejmě odráží i v jejich hudební produkci. Zapomeňte na growling a na gutturální exhibice, stejně tak na hopsavé pasáže známé od některých goregrindových vtipálků. V textech se to nehemží zástupy hladových zombie ani vyhřezlými střevy s jejich vytékajícím obsahem. Kdo čeká od grindcoru podobné lahůdky, musí se poohlédnout jinde. Co tedy ti GRIDE vůbec hrají? Grindcore, fastcore, hardcore nebo power violence? Čert:-) vem škatulky. Správná odpověď zní – technicky precizní intenzivní nářez s originálními českými texty. Na první poslech chaotické písně v délce kolem minuty a půl, u kterých při opakovaném poslechu probleskuje striktní pevný řád a struktura. Vražedná rytmika stíhá během krátkých skladeb tolik změn a breakdownů, že je mozek nezvládá na první dojem pobrat. Nemilosrdné kytary drtí zběsilé riffy, doplněné ultrarychlými vyhrávkami, do kterých Iny vyřvává introvertní postmoderní verše. Temná poetika mi svým stylem připomíná avantgardní tvorbu jiných extrémních básníků, GNU nebo MEAT HOUSE CHICAGO I.R.A. Texty by jak svým obsahem, tak formou, rozhodně obstály samostatně, ale teprve hudební doprovod řítící se rychlostí TGV jim dodává tu správnou naléhavost a kousavost. Pro mě osobně je česká inteligentní lyrika obrovské plus, jaký to příjemný rozdíl oproti současnému standardu anglických klišovitých textů. Ne nadarmo se na jednom z přiložených splitek nachází cover „Žiletky“ od legendárních PSÍCH VOJÁKŮ; inspirace postoji a texty Filipa Topola je jasně patrná.
Využít formát aktuálního CD k představení části starší produkce byl určitě dobrý nápad. Jde si udělat poměrně přesnou představu, jak se kapela během let vyvíjela, aniž by nějak výrazně uhnula z daného směru. Nahrávky z roku 2009, respektive 2014, představují GRIDE ve skvělé kondici. Songy jsou razantní, plné emocí a vášně, někdy až neuroticky nestálé a překvapující. Je v nich o něco víc punkové živelnosti a spontánnosti než v „Hluboké temné modři“, která se vyznačuje větší vyzrálostí, přesností použitých postupů a celkově jakousi vyšší matematikou. Přesto ale nepůsobí chladně nebo nepřístupně, stále jde o životem pulzující hudební organismus, žádný strojový výlisek. Během jedenácti minut udeří sedm bleskových zářezů, které posluchače provedou skrze paradoxy dnešního odosobnělého světa, a to až ke zdánlivě nihilistickému konci v podobě písně „Nesem si v sobě smrt“. Tahle nejdelší a nejpromakanější věc představuje symbolickou poslední tečku, nebo spíš vykřičník za velkým kusem života GRIDE. Za érou, která kromě bezpočtu koncertů, kupy vydaných alb a dvou turné po USA nabízela hlavně radost z obyčejného společného hraní party kluků a posléze i chlapů. Bez velké slávy a nekonečné řady „posledních“ koncertů v původní sestavě nechali GRIDE naposledy promluvit to, co umí nejlépe. Svou muziku.
….neseme si v sobě smrt
zbývá jenom smíření
uzel začátků a konců
zastávka na znamení
a možná těch 21 gramů…
P. S. Abychom nekončili tak smutně a pateticky, nutno podotknout, že Čert se nevzdává a přes neúspěch s první novou sestavou křísí GRIDE znovu. Aktuálně se basy zhostil sám Honza Kapák, šest strun trápí dávný člen David a intenzivně se hledá zpěvák. Budeš to právě ty?
| 12.12.2020 | Diskuse (0) | Hivris |
 |
