HADÍ MORD - Death metal ve volných variacích na zvolené téma (rozhovor)

Občas se zadaří ještě víc, než měl člověk původně v plánu. Domnívám se, že se něco podobného stalo i v případě debutního alba kapely HADÍ MORD. Svérázný a opravdu pádný příspěvek do pokladnice tuzemského death metalu dorazil tentokrát z Brna. Co se zdálo být pouhou zábavou, získává díky perfektnímu provedení stále ještě životného metalového subžánru další rozměr. Přestože se parta kolem Jakuba Fritsche alias Spititele death metalem dobře baví, závažnost zvoleného tématu tím nedegraduje, spíše naopak. Brutální hudba, její ponurost a naléhavost, nám na pozadí kultovních filmových snímků připomíná fakt, že za epochou nacistické a komunistické totality nelze dělat definitivní tečku, neboť každou dobu utváří lidé; lidé, které dnes a denně potkáváte na ulici. Naštěstí pro čtenáře jsem se však s Jakubem bavil hlavně o muzice.:-) I tady bylo o čem. Posuďte sami.

První otázka je jasná, proč zrovna HADÍ MORD – zelenina, magie, zabíjení, smrt...?:-)

Zpěvák Babihněv mi z jednoho svého toulání lesem poslal fotku lesní naučné tabule, na které se nacházelo i jméno oné zmíněné byliny, načež jsem mu opáčil, že Hadí Mord by bylo skvělé jméno pro kapelu, takhle jednoduché to bylo.:-)

Je HADÍ MORD regulérní kapela, nebo spíš projekt? Jak, resp. z čího popudu se vlastně zrodil?

Já ani nevím, za co to považuju. Začalo to jako projekt, s vydáním desky už na nás nahlížím spíše jako na kapelu, navíc jsme přibrali kytarovou posilu, takže už je nás pět.:-) Asi uvidíme časem, jak se to doopravdy rozvine. Prvotní impuls jsem zmínil již v odpovědi na první otázku, víceméně jsme to dali dohromady společně se zpěvákem Babihněvem, načež jsme oslovili kamaráda Kantörra. Postupně vše krystalizovalo a definitivní podobu celá vize dostala, když se k nám přidal basák Conan.

Proč old school death metal a proč zrovna spojení s kultovními filmy šedesátých let? Byla zde vize podobné fúze hned na začátku, nebo se zrodila, vyvíjela a měnila až v průběhu příprav prvních skladeb?

Textová náplň nám byla jasná v podstatě od začátku. S hudebním stylem to byla větší legrace, protože původně jsme to situovali do thrash metalu, dvě až tři skladby v tomto duchu dokonce vznikly, Babihněv má ještě někde nahraná dema ze zkušebny. Při prvních seancích začalo vycházet najevo že Babihněv a Kantörr milují především death metal (v 90. letech spolu měli i death metalovou kapelu). Já mám death metal rád taky, ale více jsem inklinoval k tomu thrash metalu, postupně mě však ta death metalová vize učarovávala víc a víc, až jsem nakonec hotové skladby překopal, dal jim death metalový kabátek a pak už jsem tvořil riffy zaměřené spíše na death metalové kolbiště.

Jak by měl posluchač k vašemu netradičnímu spojení přistupovat? Mimochodem, doporučuješ nejprve zhlédnout příslušné snímky, resp. předpokládáte jejich znalost?

No jak, dát si pořádnýho jointa a osolit si to do sluchátek.:-)

Celkově je náš přístup takovej, že to děláme hlavně pro sebe, a pokud se to bude někomu zvenčí líbit, tak jedině dobře. Znalost zmíněných filmů je určitě výhodou, protože to člověku usnadní proniknutí do atmosféry a sdělení jednotlivých skladeb. Někomu texty asi nedávají moc smysl, když nezná děj filmu, a už jsme na toto téma nějakou kritiku schytali. Leč já si myslím, že i bez toho to jde. Na druhou stranu, pokud má člověk rád death metal, trezorové filmy a fakuje komouše, mohl by si album fakt užít.

Jaký ze zakomponovaných filmů máš osobně nejradši?

Jako filmy zbožňuju především Smuteční slavnost a Adelheid. To jsou jedinečné depresivní atmosférické kusy, ale rozhodně tím nechci říct, že by ostatní filmy byly slabší. Třeba film Čest a sláva jsem viděl vlastně až těsně předtím, než jsem začal dávat motivy dohromady, takže hudba je přímo ovlivněná filmem.

Osobně mě nejvíc bere zpracování televizní inscenace Podezření. Pěkně koresponduje s tlakem vaší hudby. Můžeš prozradit něco konkrétnějšího o jejím výběru, využití a svému vztahu k uvedenému tématu? Také vás občas obtěžují neodbytné otázky, které jsou zde nastoleny?:-)

Upřímně zrovna za zpracováním Podezření není z mé strany nějaká hlubší myšlenka. Když jsme stejnojmennou skladbu zkoušeli instrumentálně, Babihněv seděl na zkušebně a poslouchal (velice často pomáhá se strukturováním skladby atd.), a pak z něj prostě vypadlo, že tohle je jasné Podezření. A bylo vymalováno.:-) Tuto televizní inscenaci mi už před pár lety doporučoval právě Babihněv, kvůli námětu i kvůli hereckým výkonům všech zúčastněných. Inscenace mě absolutně rozsekala svou dusivou atmosférou (i přes groteskní momenty, v podstatě je to taková černočerná groteska) i tím, (a to je moje interpretace), že se vlastně odehrává za nacistické okupace, ale krásně přitom podtrhuje i atmosféru jiné totality, té, která byla v té době současná. Z nějakého důvodu mě tohle celé hrozně oslovilo a fakt bych si podobné otázky v běžném životě nechtěl klást.:-) Shodou okolností je „Podezření“ asi moje nejoblíbenější skladba, prostě to šlape jak mašina.:-)

Souhlasíš s tím, že dnes už tak myšlenkově našláplé filmy vzniknout snad ani nemohou? Třeba celkem respektovaný Sekal už mi připadá jako odvar... Zaujalo vás vůbec něco z posledních pár dekád, resp. něco co volá po podobném využití?

Těžko říct. Česká kinematografie je v troskách. Když se podívám na program kin, tak bych blil. Zlatej Sekal, ti povím, já ten film mám teda hrozně rád. Problém je v tom, že dneska se točí spousta filmů spektakulárním stylem, takže je hltáš jak ten popcorn v klimatizovaným Cinema City, ale nadstavba je „0“, hlavně že se prodává a peníze se točí. Ono asi ani není moc žádoucí tam silnou myšlenku dávat. Těžko říct. Když si mám vybrat novější filmy, tak sáhnu více do undergroundu, nezávislé tvorby. Držím se období, které má pro mě cenu, primárně tudíž sleduju filmy z let 1960 – 2010. Ale je to různé, navíc se snažím pochytit kinematografii nejen českou, americkou ale i evropskou, a těch filmů je nepočítaně, takže vstříc novým filmům už tolik nehledím. V době, kdy se točí hlavně komiksové vyprázdněné bijáky (kurvící komiksovou kulturu), remaky a klišovité filmy, to asi ani jinak nejde.

Já teda ne že bych nějak nadšeně předjímal apokalypsu, ale když pozoruju vývoj globálního dění za poslední roky, tak si už občas říkám, že ty osmdesátkový béčkový scifíčka (a nejenom ty), zas nebyly tak daleko od pravdy. Pustit si v současných geopolitických podmínkách Vlákna (Threads) by mě možná dokázalo uvrhnout do hluboké deprese.:-)

Nevím, zda bych něco dokázal označit, jako že to „volá po podobném využití“. Přece jenom trezorové filmy jsou pro nás hodně specifické, ať už tím, jak jsou natočeny, jak jsou kvalitní a co znamenaly pro rudochy, když si je mocipáni přáli nechat uschované. Z mého pohledu vykreslovaly realitu bez příkras, a jejich užití jako myšlenkového rámce dává poměrně jasně najevo, co si myslíme o kolektivizaci, totalitních režimech a omezování svobody.

Budete příslušné schéma využívat i nadále, nebo se dočkáme i jiných inspirací a zpracování, případně tradičnějšího dílka? Jinak řečeno, máte už jasno v tom, kam se vydáte příště?

Zatím je v plánu pokračovat ve větrání trezorových archivů, leč těžko říct, jak to vlastně ve výsledku bude. Hudebně se nový materiál teprve začíná pomaličku rodit.

Topiho projev je vynikající a dost variabilní. Měl nějaké zadání a nechali jste mu v něčem „volnou ruku“?

Topi je už zkušený a protřelý vokalista, tudíž jsme jeho vokální linky a texty nechávali v podstatě čistě na něm. Topi ušel od dob PIGSTY pěknej kus cesty a patří k jedněm z nejlepších a nejosobitějších zpěváků staré školy, a to neříkám proto, že s ním hraju ve dvou kapelách. Pravda, lidi občas říkají, že jim chybí jeho klasický kvikot z raných dob, ale doprčic, každej se v životě nějak posouvá, koho by bavilo furt dokola omílat tu samou písničku.:-) Proběhla akorát nějaká korektura textů, sem tam se ujasňovalo nějaké slovíčko nebo tak. Zbytek se korigoval jen minimálně.

Můžeš něco prozradit o bubeníku Kantorovi? Jednak se mi jeho hra dost pozdává a jednak jsem o něm vůbec nic nezjistil...:-)

Kantör hraje ještě na bicí v brněnské kapele HIGH PURITY, v 90. letech hrál na kytaru a měli s Topim death metalovou kapelu. Je to moc milý chlapík, na scéně asi příliš známý není a má rád své soukromí.:-)

Silní jste na všech postech, skvělou práci odvádí i Petr; základem jsou však riffy. V tvé kytarové hře se toho slévá opravdu hodně. Kde nalézáš své kořeny? A mohu mezi ně řadit i ROOT:-), resp. něco jako Blackoshovu dark kytaru?

Prosím tě, já absorbuju úplně všechno, co mě oslovuje.:-) Mým dětskými kytarovými hrdiny byli Brian May a Ace Frehley, pak jsem objevil IRON MAIDEN, takže mými hrdiny se stali Dave Murray a Adrian Smith. A takhle se to se mnou táhne celej život, v podstatě by se dalo říct, že miluju elektrickou kytaru a každého dobrého hráče. Tedy, v mém pojetí dobrý hráč nemusí umět hrát rychle a zběsile a umět tisíc technik, spíš mě baví kytaristi s ksichtem.:-) Dnes už nemůžu říct že bych měl vysloveně kytarové oblíbence, a když bych po nějakém sáhl, tak se nedostaneme přes rok 1990.:-) Třeba Tony Abassi je skvělej kytarista, ale nějak jsem do té generace už nedorostl, i když jeho hru uznávám a ANIMALS AS LEADERS jsou skvělá kapela, jen v tom nemám tolik to srdíčko.:-) Já jsem ROOT resp. Blackoshe začal vnímat až hodně pozdě, protože do Brna jsem se přestěhoval někdy v roce 2010, a to už ROOT byli spíš za zenitem a navíc jsem je nebral moc vážně. Ale postupem času jsem si začal jejich tvorbu trochu najíždět. Ovšem pak, před pár lety jsem propadl především deskám „Temple of the Underworld“, „Kärgeräs“ a především „The Book“. Blackieho hra na mě přímý vliv ale neměla, i když tím nemíním nijak srážet fakt, že ten člověk zní jak z jiné planety. Největší vliv na mě Blackosh začal mít ve chvíli, kdy jsem začal hrát v kapele PAČESS, protože Pačess jakožto do té doby mastermind z jeho hry hodně vycházel/vychází, což jsem částečně od něj přejal hlavně proto, abych zapadl do tvorby jeho kapely, takže je možné, že si nějaké ty moresy s sebou vláčím i dál.:-)

Petr je pak jeden z nejlepších basáků, naprostý srdcař, který vše rychle pochopí a dokáže zahrát. Pořád doufám, že na další desku přinese i nějaké zajímavé riffy. Podílí se samozřejmě na aranžích věcí, které nosím já a taky dává zkouškám brutální šťávu svým chropotem, aka sekundárním vokálem. O tom chlapci se třeba ještě bude mluvit.:-) A taky spolu sdílíme lásku k upištěnýmu hevíku!!

Myslíš, že se na zdařilém výsledku odráží i fakt, že jste dosud orientovaní na old school death vlastně ani moc nebyli a někde to ve vás všechno dřímalo? Z materiálu cítím určitou hladovost...

Na zdařilém výsledku se především odráží fakt, že si spolu dáme rádi do trumpety, pokouříme kouzelný tabáček a na zkouškách se vždycky nehorázně bavíme.:-) Jako kdybychom se všichni vrátili do časů před dospělostí, a z toho podle mě ta hladovost sálá nejvíc.

V recenzi už sem něco zmiňoval, jaké vlivy se na „Smuteční slavnosti“ projevují podle vás samotných? Přemýšleli jste nad vyzněním v modu Skandinávie nebo Amerika, apod., nebo jste ke všemu přistupovali spontánně?

Zvukové vyznění jsem vůbec neřešil. Teda, svůj zvuk jsem řešil hodně a trvalo, než se to na něčem ustálilo.:-) Ale podobat jsem se vysloveně zvukově ničemu nechtěl. Prostě jsem přinesl to, co jsem si v tu chvíli představoval pod pojmem death metal. Z hlediska mého vývoje jsem měl dříve radši evropskou podobu death metalu, ale teď už v tom nedělám rozdíl. V době skládání první desky jsem byl hodně závislý na tvorbě MORBID ANGEL (model 1989 – 2000), a ty tam možná nikdo ani neslyší.:-) První death metalová deska, kterou jsem kdy slyšel, byli američtí DEATH a jejich „Spiritual Healing“. Takže, jak vidíš, je to takové dost nejednoznačné.

Ano, hodně se mi tudíž líbí samotný zvuk, který si z old schoolu bere hlavně syrovost, přitom však nevykrádá ikonické „školy“ či kapely. Jaký byl vlastně v tomto směru váš záměr? Někde mezi MY DYING BRIDE, EDGE OF SANITY a CARCASS....?

Díky, jsem moc rád, že zvuk funguje přesně tak, jak jsme si to představovali. Já jsem totiž hrozně nechtěl, abychom zněli na první poslech jako kopírka amerických nebo švédských kapel nebo tak něco. Popravdě, všechno vznikalo tak nějak bez záměru, v podstatě to, co slyšíš, to jsou prostě volné variace na téma uchopení death metalu. Já jsem třeba hodně zatíženej i na doom metal a stoner, a i tyhle prvky se nám tam vkrádají. Zároveň bych tuto fúzi do budoucna rád prohloubil. V současné době třeba zbožňuju death/doomové spolky typu MORTIFERUM nebo INNUMERABLE FORMS. Bylo pro mě celkem přirozené do toho bordelu vsunout i pomalé atmosférické pasáže, aniž bych se nad tím nějak hlouběji zamýšlel. Nicméně kapely MY DYING BRIDE a EDGE OF SANITY na mě měly obrovský vliv. MY DYING BRIDE byli zároveň jedna z prvních extrémnějších kapel, které jsem kdy poslouchal. Někdy v roce 2003, když mi bylo třináct, se ke mně dostaly alba „The Dreadful Hours“ a „Songs of Darkness, Words of Light“ a beznadějně jsme tomu propadl. CARCASS mám trochu najeté taky, hlavně „Symphonies of Sickness“, „Necroticism“ a „Heartwork“, a byť jsou to bez pardonu klasici žánru, přišli ke mně až o dost později.

Proč zrovna cover od EDGE OF SANITY?

Je to kult, na kterém jsme se všichni shodli. Jejich vliv na každého z nás byl a je naprosto neoddiskutovatelný.:-) „Unorthodox“ a „The Spectral Sorrows“ jsem v té době točil každý den.

Jak se vyvedl křest? Brněnský Kabinet múz mi nepřipadá jako typický metalový stánek. Kouzlo lehce intelektuálního konceptu, změnili dramaturga, nebo mi uniklo něco jiného?:-)

Křest byl perfektní, návštěva cca 90 hlav, což jsem při zvoleném termínu rozhodně neočekával. Povedl se zvuk i koncert samotný, byl jsem opravdu nadšený. Kabinet Múz jako klub máme velice rádi, Topi si tam navíc pravidelně chodí pro dávku vinylů, takže už je tam tak trochu inventářem.:-) Na Kabinetu Múz je dobré to, že se tam nebojí ničeho, od death metalů až po elektronické koncerty, až po úlety typu Emma Smetana & Jordan Haj. Občas přijde měsíc, kdy jsem tam i třikrát čtyřikrát do týdne, protože se tam zkrátka dějí zajímavé věci. Co na tom, že to není typický metalový stánek, takové už prakticky neexistují, aspoň ne v Brně. Hodně metalových koncertů se dělávalo/dělá na Melodce, ale to je taky extrémně vytížený klub. Za podmínek, které nám byly poskytnuty ze strany Kabinetu nebyl důvod dělat křest někde jinde.:-) Během pár dnů bude venku i koncertní video, které pro nás natočil a připravil šikovný Samuel Láska, také šéfík distra DIY FACTÖRY. Určitě stojí za to ten merch zčeknout.

Jak to bude s koncerty dál?

Tak to je otázka, na kterou momentálně nezná odpověď asi nikdo z nás. Necháváme tomu volný průběh. Když nás někam pozvou a bude to pro nás reálné, tak rádi zahrajeme, ale model „kejvnem na všechno“ se konat asi nebude.:-) Borci už jsou staří.:-D

Jak si vůbec aktuálně stojí brněnská scéna? Existuje i nějaký „dorost“?

Já tohle už moc nesleduju, nějak se nevnímám jako součást nějaké scény, takže o tom nemám moc přehled. Vím, že když hráli v Brně SAMAEL, tak tam příliš mladších zástupců nebylo, případně když byli nedávno MOONSPELL v brněnském Sonu, tak si téměř čtyřicetiletý kamarád povzdechl, že tam byl pomalu nejmladší.:-) Řekl bych ale, že to dost záleží na stylu, na grindových, thrashových a stoner akcích zas vnímám větší příliv mladších ročníků. Asi to ale nedokážu ze své pozice teď úplně zhodnotit. Ze zástupců mladších můžu jmenovat kapelu MÖRGHUUL, kteří zatím vydali demonahrávku „Possesed by Demo“, a je to black/thrash/speed těleso s věkovým průměrem zhruba 18 – 19 let? Při svém mládí jsou hoši vyhraní, a pokud se na to nevyserou, čeká je plodná budoucnost myslím si.

Na čem teď aktuálně pracuješ(te)? Dočkáme se i nových FORGOTTEN SILENCE, jejichž řady si měl aktuálně rozšířit?

Začátkem prosince jsem natočil kytary pro nové EP kapely PAČESS, které by mělo vyjít v průběhu roku 2023. S kapelou SOMNUS AETERNUS nazkušujeme nový koncertní setlist a taky velice doomovým tempem dokončujeme novou nahrávku, kterou snad taky během roku 2023 doladíme. 20.1. hrajeme společně s MALLEPHYR a MŮRA v Brně na Melodce a 21.1. v plzeňském Parlamentu (libová sestava, pozn. Pek.). Na jaře budeme natáčet novou fošnu s kapelou KANDAR, na které se tematicky věnujeme tvorbě velikána Jana Švankmajera.

S FORGOTTEN SILENCE hraju už nějakou dobu, konkrétně od roku 2018, kdy jsem doplnil koncertní sestavu k výročí 25 let kapely, u příležitosti koncertního provedení kompletní debutové desku „Thots“. Pak jsem absolvoval koncerty k desce „Kras“, opět jsem doplnil koncertní sestavu. Postupně jsem se z posily stal členem kapely a nová deska je již nahraná a je ve stadiu kdy se finišuje mix nahrávky (Bomba! pozn. Pek.). Stylově bych ji popsal jako takové „kanadské album“, protože mám pocit, že se tam střetávají naše dvě velice oblíbené kapely, RUSH a VOIVOD. Tedy progresivní rock se potkává s progresivním metalem a do toho občas přistane thrashová tečka na solar.:-) Brzy se dočkáte!

Dokázal bys na závěr vyjmenovat pět death metalových alb, které vedly k tvé náklonnosti k danému žánru?

DEATH – „Spiritual Healing“

MORBID ANGEL – „Formulas Fatal to the Flesh“

GOREFEST – „False“

EDGE OF SANITY – „Unorthodox“

ENTOMBED – „Left Hand Path“

09.01.2023	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz