HARAKIRI FOR THE SKY, DÖDSRIT, E-L-R - Praha, Futurum, 6.dubna 2025

V Praze tenhle víkend přituhlo a končící zima si to ještě na chvíli vzala od jara zpátky. Možná i to bylo tak trochu důvodem, že bylo smíchovské Futurum (v poslední době můj oblíbený prostor) pěkně zaplněné, jak si vystupující blacková trojice zasloužila. Ale hlavně to bylo asi tím, že u nás mají HARAKIRI FOR THE SKY už celkem početný fandom. Na melancholický žánr přišlo i více žen, než je na klasickém blackmetalu zvykem a publikum také tvořily spíš mladší ročníky mezi dvacítkou a čtyřicítkou.

Hlavním lákadlem pro mě byl na poslední chvíli oznámený speciální host DÖDSRIT, jehož loňská deska „Nocturnal Will“ se mi dost líbila. A já se víceméně také na poslední chvíli rozhodl, že tenhle nedělní večer strávím ve společnosti kapelového trojlístku atmosférického post-blacku, blackgaze a doomgaze, nebo jak se všechny tyto současné modernější a experimentálnější odnože černého metalu zvou. Nelitoval jsem. Byl to zvláštní a celkově povedený trojkoncert žánrů, které zas tolik neposlouchám, ale v podání zmíněných skupin byly natolik zajímavě podané, takže jsem si potvrdil, že jim i v budoucnu část své pozornosti věnovat budu.

Jako první vyběhli na maličké pódium trojice E-L-R, o které jsem nikdy dříve neslyšel a jejíž hudbu jsem začal naposlouchávat až v souvislosti s tímto koncertem. Těleso je tvořeno dvěma blondýnkami obsluhujícími kytaru a basu a jedním mužem za bicími. Isabelle Ryser vedle čtyř těžkých strun obstarává i občasné repetitivní chorálové vokály, šestistrunku ovládá Selina Muth, která se také čas od času přidá ke zpěvu, a bicmistr nese jméno Mischa Kästli. Všechno Švýcaři. Podobně jako u dvou dalších kapel večera má i jejich hudba sklon k rozmáchlým a dlouhým kompozicím, které se místy zespodu dotýkají, místy i přesahují časovou stopáž deseti minut, což je pro mě v těchto případech ta správná maximální hranice. Přeci jen jsou to spíše náladovky, které stojí na uhrančivosti, atmosféře a jisté monotónnosti, která se dá snést nebo dokonce baví, jen když je nápad opravdu kvalitní, a i ten není možné opakovat donekonečna. O E-L-R to platí dvojnásob. Spíše komorní melancholické věci v doomově post-metalovém hávu stojící na zvukových plochách a gazeové introverzi a světobolu. Nikam se tu nespěchá, není za čím, vždyť ten smutek je všudypřítomný… V podání Švýcarů to ale nepůsobí jako póza. Kapela existující od roku 2016 má za sebou dvě desky a celkem jedenáct písní. Není to moc, ale kvalita je tu upřednostňována před kvantitou a skladby jsou dobré, i když na mě přeci jen možná moc dlouhé. Ale na koncertě se to snese lépe.

Toho večera jediní zástupci nějaké tradiční blackmatelové země DÖDSRIT k tvorbě přistupují jinak. Také produkují dlouhé skladby stojící na repetitivnosti, ale v tomhle případě nejde o shoegazeové zachumlané plochy, ale o opakování klasických metalových vyhrávek, na kterých jsou skladby postavené. Tihle Švédové to mají také dobře spočítané, protože když to už už vypadá, že je té repetitivnosti motivu příliš, DÖDSRIT ho změní, takže se posluchač zase nějaký čas dobře baví, než zas přijde další okamžik, kdy posluchač zatouží po změně a kapela mu opět vyjde vstříc. Opět dost zvláštní kapela, i když nástrojové zastoupení je obvyklé – kytary, basa, bicí a zpěv. Hrají cosi jako melodicko-atmosférický black v powermetalovém hávu. I na obalu poslední (čtvrté) desky je jakýsi osamělý a zasmušile působící rytíř, který klečí u nějakého severské lesního potoka asi po velkolepé zimní bitvě – zjevně mezi silami dobra a zla, které se odehrávají jak na bitevním poli, tak uvnitř v nás. Tahle zvláštní kombinace introvertních a extrovertních žánrů, mísících se v hudbě jedné kapely, překvapivě dobře funguje na deskách i naživo. Ve Futuru se přehrálo pět až šest písní s dlouho stopáží – tři z nové desky, další z předchozích nahrávek. Z novinky zazněly bohužel ty podle mě spíše slabší věci, a vrcholem tak byla sedmiminutovka „Shallow Graves“ z minulé fošny. Responze publika byla taková nemastná neslaná, což kapelu možná trochu rozladilo. Jeden z frontmanů – Georgios Maxouris, který svou vizáží připomínal členy SEPULTURY – se ještě celkem snažil o nějaký kontakt. Druhý, Christoffer Öster (ten zas jako kdyby vypadl z kapel jako PLACEBO) jen občas introvertně zamumlal něco, čemu nebylo rozumět. Nebylo to špatné, ale asi jsem čekal trochu víc.

Od třetí skupiny večera jsem neměl taková očekávání, a tak mě vlastně příjemně překvapili. HARAKIRI FOR THE SKY jsem letos trochu poslouchal v souvislosti s jejich poslední deskou, takže pro mě nejsou úplně neznámí, ale znalec ani fanda nejsem. Hodně mě zaujali videoklipy, které jsou dost epické a vyprávějí různé strašidelné příběhy zmučených hrdinů, kteří trpí přeludy, trudnými vzpomínkami nebo nejrůznějšími běsy, což jsou samozřejmě tematické motivy pro žánr atmosférického post-blacku typické. Spíše neobvyklý je na tento žánr naopak původ kapely, zrodila se u našich jižních rakouských sousedů, konkrétně ve Vídni a Salcburku – prostě takový moderní Mozart 😊. Současné turné propaguje dobrou letošní – a celkově šestou – desku „Scorched Earth“.

Vypadalo to, že devadesát procent Futura přišlo na ně, byli přivítáni bouřlivým potleskem a publikum se celkem živě projevovalo i během celého setu. Žádný moshpit sice nevznikl, ale oproti DÖDSRIT byla responze diváků o sto procent temperamentnější. Zvuk nebyl sice úplně stoprocentní (vyladilo se to úplně snad až během přídavku) a zpěvák Michael Kogler nebyl hlasově v nejlepší formě, ale zahuhlaný zvuk prostě tak nějak k blackmetalu patří, ne? I když tohle je post-black založený méně na divokosti a ohnivých tremolech a více na shoegaze, vybrnkávaných kytarových motivech a celkově většímu příklonu k rockovosti. Rakušané odehráli dobrý koncert, kdy nejlépe vynikly ty rychlejší a energičtější kusy jako „Fire, Walk With Me“ a z novinky „Heal Me“. Tou vůbec největší peckou byla ale píseň uzavírající hlavní set. „Without You I´m Just a Sad Song“ je desetiminutovou post-blackmetalovou hymnou, které nic nechybí – výborný název, melancholická atmosféra, skvělá melodie, výrazný kytarový rock i divoké blackmetalové ataky. Nejen nejlepší skladba večera, ale z těch, co jsem slyšel, i celé diskografie HARAKIRI FOR THE SKY.  

13.04.2025	Diskuse (0)	Gazďa