HARDLINE - Heart, Mind And Soul

70%

Po dvou letech od poslední řadovky „Life“ přichází americko-italská formace HARDLINE se zbrusu novým materiálem, který obsahuje dle tradice svěží porci melodických hardrockových skladeb. Zpěvák Johnny Gioelli (účinkuje mimo jiné také u AXEL RUDI PELL) už je v kapele posledním z původních členů, nicméně v podobě italských muzikantů nalezl dobře fungující sestavu, která vlila do žil původně kalifornských HARDLINE novou energii. Bylo to patrné již na několika předchozích albech a je tomu tak i letos, v případě sympaticky starosvětské novinky „Heart, Mind And Soul“. Pilířem tvůrčího týmu je znovu klávesák Alessandro Del Vecchio, zkušený studiový instrumentalista, který se značnou měrou podílí i na skladatelské stránce projektu. Je to právě on, kdo ovlivnil fungování HARDLINE v nové etapě největší měrou, neboť zastává i pozici producenta. Dále je zde baskytaristka Anna Portalupi a dvojice kytaristů Marco Di Salvia a Mario Percudani. A protože kapela už dekádu vrhá v pravidelných intervalech na svět novou, velice obstojnou nahrávku, která spojuje hardrockovou melodiku s nekonfliktním AOR, lze celý projekt považovat za stabilizovaný.

Styl prezentace se samozřejmě nemění, HARDLINE vždy budou nositeli kvalitní hardrockové hudby, kde není nouze o melodické refrény a jistou dávku kytarového heroizmu. Je na nich sympatické, že v tom svém stylovém ranku působí velmi přirozeným a uvolněným dojmem a že jsou schopni předkládat kvalitu. Absolutně nikdo je nemůže nařknout z vykrádání nějakých svých vzorů a slavnějších jmen, natolik maj ve svých řadách specifické hudebníky a výtečného frontmana. Fakt, že jejich písně svým vyzněním vždy budou vycházet z americké Hard N´Heavy scény druhé poloviny osmdesátých let, ještě neznamená, že kapela někoho vykrádá. Od počátku mám pocit, že poslouchám svébytný a aktuální projekt, který staví své pomníky z úcty k éře rozmachu melodiky, nikoliv z potřeby se na něčím odkazu svézt.

Johnny Gioelli je prokazatelně vynikajícím hlasem pro tento typ hudby. Jeho projev dodává písním ohromnou dávku lehkosti a nonšalance, což je patrné již od úvodní „Fuel To The Fire“, rozmáchlé to hymně vystavěné v nejlepší tradici zaoceánské scény z přelomu osmdesátých a devadesátých let. I ve své apeninské kapitole je však přesvědčivý, což potvrzuje jeho nestárnoucí hlas. Styl drží i vášnivá „Surrender“, zemitější a lehce potemnělý kousek, který patří k těm zajímavějším a kytarovějším na albu. Terén se posléze odlehčuje s rádiovkou „If I Could I Would“, což je bezproblémová písnička přímočarého rázu, hozená do méně vypjatého módu. Osobně se mě víc pozdává následující hitovka „Like That“, což je píseň s asi nejlepší zpěvovou linkou, jenž mě evokuje tvorbu raných PINK CREAM 69. Zkrátka výtečná chytlavá záležitost melodického rocku pro masy. Bez ohledu na to, že v roce 2021 tahle hudba již masy vlastně nezajímá, nicméně to není problém ani téhle kapely, ani jejich fanoušků.

Následuje tklivá balada „Heavenly“, ukázka okázalého přístupu k produkci a věc zcela v režii Alessandra Del Vecchia. Další výraznou položkou je „Waiting For Your Fall“, hymna dominantního rázu, která navodí vzpomínky na zašlou slávu podobné hudby. Na desce se pak nachází ještě několik více méně solidních písní, ale žádná se již nevyrovná výše vyřčeným, byť bych neřekl, že by albu padal řetěz. Z celkového pohledu mohu potvrdit, že HARDLINE nahráli solidní porci melodického hard rocku a jsou oprávněnými nositeli certifikátu, který náleží právě těm kapelám souvisejícím s kalifornským melodickým rockem, co do dnešních dní přežily v plné aktivitě a s kvalitativní ctí. Nedivím se Frontiers Records, že v tomto ranku přistupují aktivně právě ke kapelám jako jsou WINGER (nová deska bude už letos) nebo právě HARDLINE.

21.07.2021	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz