HAUNT - Dreamers
Kalifornští HAUNT patří již sedm let mezi velmi pilné a učenlivé zástupce aktuální NWOTHM vlny. Mezi desítkami mladých kapel obdivujících melodický heavymetalový sound osmdesátých let patří rozhodně mezi ty přínosnější. Novinka „Dreamers“ je za těch sedm let již jejich devátou řadovou deskou. Ano, čtete správně, kvartet z města Fresno rozhodně netrpí nedostatkem nápadů a s každou další deskou vybrušuje svůj výraz do stále krystaličtější podoby. Nové album působí totiž o něco vyhlazeněji a dospěleji, než lecjaká jejich nahrávka z prvních let existence.
Poměrně dobře poslouchatelné songy mají přímočaré linky, potřebnou melodiku, v rámci struktury mnohdy vrcholící ve vygradovaných refrénech, a v neposlední řadě také tu správně metalovou zdobnost, zde únosně mísenou až s popovou odlehčeností. HAUNT totiž neplatí za kapely žánrově zaťaté a nekompromisní. A možná právě to se mně na nich líbí. Základem jejich skladeb je však poctivá kytarová práce, kde oba z kytaristů, ať už zpívající riffař Trevor William Church nebo sólující Andrew Lei, spolu tvoří výtečný tandem. Sám Church není zrovna typem zpěváka s nedostižným pěveckým rozsahem, ale svůj poměrně civilně usazený vokál dokáže šikovně přizpůsobovat atmosféře a náladám skladeb. Svou disciplínu ovládá natolik dobře, že jednotlivým písním dokáže vdechnout potřebný život a posluchače tak výsledek velmi baví.
Jakkoliv novinka „Dreamers“ rozhodně nepatří k nejdivočejším heavymetalovým albům a to ani v kontextu jejich diskografie, působí na mne velmi ujasněným a po muzikantské stránce dokonale propracovaným dojmem. Nápadný vývoj doznala u HAUNT práce s aranžemi a celkovou dramaturgií, vždyť nadpoloviční většinu skladeb můžeme zde bez problémů nazvat heavymetalovými hity. Největším je zřejmě klávesovými party zdobená a takřka v tanečním rytmu provedená hymna „Send Me An Angel“, kde kapela dokáže na svou stranu strhnout nejednoho příznivce melodiky a ještě balancovat na tenké hranici oddělující solidní metal od kýče.
O tom, že tahle kapela dokáže šikovně pracovat s náladou skladeb a po stránce harmonií tak ve výsledku deska působí pestře, svědčí třeba hned úvodní vál „Serenade“, tedy song sice začínající akustickou fází a rozmáchlým nápěvem Trevora Churche, který se záhy dokázal nabudit k strhující gradaci. V dobrém rozpoložení se pokračuje dál, takže skladby jako divoká „Locked Out“ či naopak silová „Steel Mountains“ potvrzují obstojný skladatelský potenciál Američanů, kteří jinak odmítají příklon k jakékoliv jiné hudbě než k té heavymetalové. Jsem rád, že tahle zámořská kapela a vlastně i celá scéna, kterou v posledních letech HAUNT pozoruhodně reprezentují, se je schopná dalece vyhnout klišovitým válečnickým trapnostem vikingské kultury v metalu skandinávské a germánské provenience.
Dynamice skladeb napomáhá i výtečná rytmická sekce Sammy Harman / Alejandro Saldate, která se stará o to, aby vše pozoruhodně šlapalo. Desku navíc zdobí velmi příjemně poslouchatelný, obstojně napumpovaný a skoro až plasticky tvárný zvuk. Zde se rozhodně poměrně malé kapele zadařilo nahrát desku, jejíž životný puls v dnešní době není obvyklou věcí. Zkrátka a dobře, HAUNT znějí podstatně příjemněji pro ucho, než produkty řady velkých kapel, které do nahrávání mohou investovat daleko větší částky. Stvrzením je další poměrně emotivní, lehce posmutnělá a svou atmosférou tklivá titulní píseň, která v rámci osmi songů patří rovněž k té lepší polovině. Tohle je zkrátka obstojná a poctivá heavymetalová nálož od kapely, která nepůsobí na efekt a chlubičsky, ale naopak pracuje na stále dokonalejším výsledku, který táhne to základní.
| 24.04.2024 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
