HAVOK - Conformicide

60%

Reaktivátoři amerického thrash metalu HAVOK patří v posledních deseti letech mezi nejaktivnější partičky v tomto žánrovém ranku a tudíž jim za to patří můj respekt. Obdiv asi ne, ale respekt pro tento coloradský kvartet určitě ano. Hlavně tedy z toho důvodu, že jsou kluci stále schopní své osmdesátkové předlohy vydatně podpořit a svůj zápal po rychlém a dravém metalu u nich přetrvává dlouhá léta, a to aniž by vyloženě vařili z vody. Nicméně, na rozdíl od kapel staré generace jim trochu schází osobitost, což je vlastně hlavní bolístkou téměř všech uskupení, která se vydala zaútočit na sluchovody civilně oděných metalových fans se svým old-school thrashem až v 21.století. Dost možná je to právě díky řvavému a nepříliš barvitému pěveckému projevu jejich frontmana, který za experty typu Chuck Billy, Joey Belladonna nebo Steve „Zetro“ Souza stále dosti zaostává. Určitě tedy neoplývá obdobnou osobitostí a charismatem jako výše zmínění mazáci. Nicméně i tak jsou HAVOK vždy schopni předvést obstojnou porci riffovitých songů a nejinak je tomu právě na aktuální novince „Conformicide“, jenž platí za definici stylu zažívajícího v poslední dekádě neuvěřitelnou obrodu.

Při poslechu první poloviny nosiče jsem byl tedy zdravě nažhaven a užíval jsem si všech těch nabušených válů plných agresivní hudby, abych s postupujícím časem začal zjišťovat, že se, ve snaze o dodržení pravidel vcelku úzkého žánrového chlívku, kapela vlastně docela dost opakuje, čemuž samozřejmě ani neprospívá délka většiny zdejších skladeb, která se pohybuje někde mezi pěti až osmi minutami na každou položku. Zdá se mi, že ačkoliv jde znovu o sympatickou porci tvrdé hudby, tak si HAVOK tentokrát ukousli až příliš velké sousto. Onen albový monolit to bude mít s udržením posluchačovi pozornosti vlastně vcelku těžké. Jde totiž o songy, které vás budou bavit poslouchat čtvrt hodiny, ale při délce třikrát delší už se budete ošívat a vyloženě hledat osvěžující místa. Dost mě zarazilo, že jsem si při poslechu tohoto materiálu kolikrát vzpomněl na arizonské progresivní matadory VEKTOR, do jejichž polohy se HAVOK letos někdy snaží tlačit, zejména pak je to patrné na uvřískaném pěveckém projevu jejich frontmana. Ovšem do barvitosti a zajímavosti VEKTOR právě HAVOK dosti schází, takže jejich novinku rozhodně nemůžu nazvat převratným, vše bourajícím zbožím, ale jen solidní hudbou jdoucí v závěsu za lepšími DEATH ANGEL, navíc striktně se držící své ortodoxně thrashoidní beznadstavbové podstaty. Pro fanoušky podobné hudby tedy velmi obstojné, pro ostatní vcelku obyčejné metalové album.

18.03.2017	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz