HAVOK - V

70%

Nejesenciálnější kapela novo-mileniálního thrashového retra to letos dotáhla ke své páté řadové desce. „V“ tak nese všechny žánrové atributy a co postrádá na originalitě, to bez problémů dohání výrazovou přesvědčivostí a instrumentálním umem. S mírným klopýtnutím u minulé desky „Conformicide“ lze mluvit o diskografii HAVOK jako o velice vyrovnané. Pánové z Denveru se tak opět hlásí s laboratorním náčiním a s nadšením sobě vlastním destilují jeden z nejčistších vzorků thrashe této nedoceněné generace. Není to tak dlouho, co jsem obdobné kapely ve zdejší diskusi nazval „myšma v krabičce“, v případě coloradských jde o skutečně rozběsněné myši, na druhou stranu jde o tvorečky v omezeném prostoru učenlivé a doslova milující tohle své prostředí. HAVOK jen stěží vyrazí někam dál, natož aby chodili na výzvědy. Milují KREATOR, což je poznat již od úvodní skladby, která, inspirována aktuálními melody chutěmi Němců, neporušuje zásady tvrdé hry. Navzdory divokému naturelu mají obdobné kapely nemalou schopnost poslušnosti. U této generace nelze natrefit na myšlenku, že by se snad jejich výraz v budoucnu začal ubírat úplně jiným směrem. 

Nejsilnější vlastností HAVOK je vysekanost a s tím související obstojná technická kvalita, jenž ruku v ruce se zodpovědným přístupem během studiových prací, instrumentální vyhraností a ujasněnou představou o své vlastní tvorbě, umožňuje jejich nahrávkám znít neuvěřitelně ostře a nekompromisně. Tuhle kapelu mohou mít rádi hlavně ti nejpravověrnější headbangers, kteří se od začátku do konce svého posluchačského koníčku upsali zejména thrash metalu. Drásavý hlas Davida Sancheze jakoby přímo definoval postoje kapely a jejich neochvějnou touhu se sice hráčsky zdokonalovat, ale rovněž nepříliš stylově posouvat. HAVOK jsou právě tou kapelou, která bude od začátku do konce své kariéry hrnout nekompromisní hudbu. Je možné, že občas dojde na nějakou progresivnější pasáž, příchuť něčeho zvláštnějšího, ale tyto vstupy nikdy nebudou přebíjet hlavní proud thrashových riffů, energickou rytmiku a vysoká tempa.

Z tohoto pohledu se mě jeví třeba jedna z nejdelších skladeb letošního kompletu „Panpsychism“ jako ojedinělý úkrok trochu jinam, neboť v ní přichází čas na jisté pasáže evokující mě devadesátkový crossover, ale také atmosféru koketující mírně s  dobrodružstvím rozehrávajícím se obvykle na albech kanadských VOIVOD. U HAVOK jde vlastně o nejzvláštnější moment novinky, neboť ta již od úvodní „Post-Truth Era“ hraje na údernou riffovitou strunu, akorát vše opatřuje současnou produkcí a perfekcionalismem. Zajímavá je však i lyrická stránka. Téma zaměnitelnosti pravdy se zdá být v současném světě čím dál aktuálnější a tahle myšlenka na svět, který nás stále citelněji obklopuje a ovlivňuje, již dávno není nějakou futuristickou sci-fi, ale zneklidňující realitou vyvolávající klaustrofobní pocity. Probíhající válka médií, z nichž málokterá jsou zcela nezávislá, se zdá být na denním pořádku. Člověk je tvor přizpůsobivý a brzy tohle všechno otupěle hodí za hlavu. Však si zkuste schválně představit, jaké události nás dnes, po té tsunami zaručených hrůz a valících se tragédií, zneklidní? A tak je jasné, že i myši v krabičce mohou pod diktátem přivykat brutálně nekomfortnímu prostředí, aniž by si to bůhvíjak uvědomovali.

K rozhodně nejpravověrnějším výpadům novinkové desky patří skladby jako „Fear Campaign“ nebo „Merchants Of Death“, jenž jsou opatřeny výraznými kytarovými momenty a výsledná řežba se vyznačuje semknutostí a drajvem. Přesně takhle nějak si představuji vyznění kapely, která nadosmrti přísahala na odkaz debutových desek EXODUS, METALLICY nebo ANTHRAX, zkrátka i v roce 2020 lze v aktuálním zvukovém podání vrhat skladbami, které svou divokostí jasně upozorňují na počátky jednoho legendárního žánru. Je pravda, že HAVOK mám ze všech novodobých thrash kapel mezi nejfavorizovanějšími, cítím totiž u nich onen opravdový zápal a autenticitu. Tím pohonem u nich není žádná móda ale ryzí potřeba se takto vyjadřovat. Tihle kluci si opravdu na nic nehrají a svému názoru věří. Stvrzují to třeba zrovna skladbou „Phantom Force“, která na novince patří k nejtvrdším. Myslím, že pokud k albu budete přistupovat od začátku jen s tím, že chcete slyšet kvalitně udělaný nářez, pak nemůžete sáhnout vedle, tohle je velmi povedená rekonstrukce všeho, co tu kdysi dávno probíhalo. Navíc od Američanů to celé bude vždycky znít lépe než od Evropanů, na to zkrátka vemte jed. Minimálně 70%.

20.05.2020	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz