HEIDEN - Surrealistická cesta do nenávratna (rozhovor)

Brněnští náladotvůrci HEIDEN se nyní, prakticky po čtyřleté pauze, přihlásili se zcela novým materiálem, který podtrhuje pověst této kapely coby věčných hledačů. Ano, talentovaný kvintet působí opět trochu jinak. Vzhledem ke konceptu díla bude znít absurdně, když řeknu, že o poznání živěji. Byť samozřejmě stále vcelku posmutněle, tak jak je u nich velice dobrým zvykem. Nejen o novém albu jsem si povídal s dvojicí členů této formace, zpívajícím kytaristou vystupujícím pod uměleckým přízviskem Kverd a jeho kumpánem, bubeníkem, který si pro změnu říká Einsk. Zde je rozhovor.

V těchto dnech vám vyšla albová novinka „Země beze mě“, jde o vaše první zcela koncepční album. Můžete říct o nahrávce nejdřív několik formálních informací, jako třeba, ve kterých prostorách vznikala? Jak dlouhý to byl nakonec proces? S kým jste na její přípravě spolupracovali? Nebo, v neposlední řadě, pod jakou značkou nakonec vyšla?

Kverd, kytara a zpěv: Ahoj Honzo, práce začala už někdy v roce 2015, těsně po modrém albu jsme napsali první verzi skladby „Čas“. Prakticky od té doby se pozvolna táhly přípravy nové desky až do dubna 2018, kdy jsme aktuálních devět tracků zaznamenali ve slavičínském atomovém krytu pod dohledem Františka Šebáka, našeho dlouholetého kamaráda a velmi bystrého zvukaře. Motiv obalu namaloval italský STRXart na jaře 2017, celkovou sazbu a design obalu mám na svědomí já. Někdy v zimě 2017 nám na spolupráci kývl i Ondra Ježek a tudíž bylo jasné, že desku natočíme v krytu a dokončíme v JáMORu. Tak se také stalo, v JáMORu jsme během léta a podzimu 2018 dotočili zpěvy a v prosinci 2018 nám Ondřej poslal hotové soubory. Vydání jsme začali řešit po novém roce s Františkem Březinou a jeho labelem Magick Disk Musick. Sběratelská edice, tak jak ji můžete vidět a vlastnit dnes, vyšla 15. dubna 2019.

Ano, album je velice čerstvou záležitostí. Dle textů skladeb soudím, že hypnotizující příběh se odvíjí z myšlenek a pocitů člověka, který se právě stává objetí nějaké tragické události, s největší pravděpodobností autonehody. Je tomu opravdu tak? Pakliže ano, jak jste na podobné téma pro koncept hudebního díla přišli a jak hladce (či těžce?) se vám na něm dělalo? Já z nahrávky opravdu vnímám velice pohodový feeling.

Kverd, kytara a zpěv: S příběhem je to trochu složitější. Celý děj je omotaný kolem trojúhelníku neúplné rodiny. Nele, K a jejich otci se do životů připlete situace v jejímž důsledku každý z nich přichází o realitu, ve které byl zvyklý fungovat a existovat. Odtud název desky „Země beze mě“. Pozornému posluchači jistě neuniknou doplňkové indicie jako autentické úryvky televizní reportáže, dialogy mezi postavami či podivný název skladby „F43“ (pátrejte v psychologických vodách). Uvnitř sběratelské edice navíc najdete krátký prequel, který vás má do děje uvést a tomuto tématu se budu v budoucnu ještě věnovat prostřednictví blogu, který najdete na našem webu. A jak se to psalo? Oproti hudbě příšerně, haha. Nešlo ani tak o to, že bych nebyl schopný naplnit dějový požadavek písní. Problém je zkrátka v tom, že postupem let jsem na sebe přísnější a přísnější. Neustále řeším rovnováhu konkrétního děje a abstrakce, toku slabik i celých vět. Musí mi to připadat přirozené a hladké, což mi ve fázi psaní tropí nemalé vrásky na čele.

Kdysi jste začínali jako blackmetalové těleso, ale postupem let jste se poměrně znatelně vyvíjeli až k současnému sametově post-rockovému a velmi příjemně poslouchatelnému stylu. Jak vlastně dnes přistupujete k tvorbě minulosti? Máte již kdysi dávno vzniklé věci již zařazené někde mimo téma hodné k opakování, jak odhaduji, jste asi kapelou, která chce hledět stále vpřed? To není pro umělce (někoho kdo tvoří) špatná vizitka, ne?

Einsk, bicí: Starší nahrávky mám pořád rád a jsou tam dobré skladby, na které lidi čekají i na koncertě, že je zahrajeme, což děláváme. Určitě se ale nebudeme při tvorbě nových skladeb vracet do minulosti. Chceme hrát co nás baví, to je především důvod, proč tomu věnujeme čas a peníze už tolik let. Zábava, radost z nových skladeb. Pokud bychom se měli nutit do nějakých postupů a zvuku, které od nás očekává fanouškovská základna starších desek, netěšilo by mě to. Nám nejde v prvé řadě se někam nebo do něčeho tlačit, to nepotřebujeme. Jde prostě o čistou radost ze společného hraní skladeb, co nás baví. Máme fanoušky, co nás poslouchají od dema až po novou desku a máme i takové, co nad námi zlomili hůl s novou tvorbou, to se ale nedá nic dělat. A na rovinu si myslím, že ta odlišnost jednotlivých desek je i to, co je velmi ojedinělé a poutá to pozornost i těch, co už poslední 2 desky nadávají na náš vývoj, ale pustili si i tu letošní, aby mohli zase nesouhlasně kroutit hlavou. A to mě baví taky.

No a zrovna já vnímám vaší tvorbu opačně, jsem fanouškem pouze vašich nejnovějších dvou alb. :-) Na novince „Země beze mě“ musím pochválit znamenitě ošetřenou zvukovou stránku. Ony kombinace úhledných a tak nějak ukázněně zurčivých kytar s rovnou rytmikou a nejrůznějšími klávesovými party má dle mého kouzlo. Ona zjemnělá verze stoner-rocku je teď vašemu srdci asi dost blízká? Jak se dostavil nápad, udělat nový materiál poměrně dost písničkový, někdy docela svižný a pohodově poslouchatelný?

Kverd, kytara a zpěv: Vyplynulo to tak nějak intuitivně samo. Nový materiál jsme chtěli, oproti modrému albu, především důraznější a dynamičtější. Balady jsou krásné, ale neumíme si představit, že bychom psali osmé, smutné, pomalé album. Zají se i řízek. Další výraznou inspirací byl příchod basáka Vaška, který svojí hrou skladby dost rozhýbal a v neposlední řadě k tomu přispěl Dědek. Starý, obouchaný a nekvalitní stratocaster, ve kterém jsem našel tolik paralel se mnou samotným, že jsem se rozhodl ho zgenerálkovat a spoludefinovat tím zvuk celé desky. Po přirozenosti projevu a starých zvucích jdeme nejpozději od „Akunvst“ a aniž bychom se snažili o nějakou pozérskou reinkarnaci sedmdesátých let, je to směr, ve kterém určitě chceme pokračovat.

Jasně že někdo v souvislosti s vámi bude mluvit o post-rocku, mě je ale obdobná nálepka spíš protivná, dává si jí totiž až moc kapel, které chtěli působit tak trochu cool. Osobně slyším ve vašem zvuku vlivy jak QUEENS OF THE STONE AGE („K má strach“ a „Signál slábne“), ale také sem tam aktuální podobu švédských OPETH („Hledám klíč“), případně, a (to se podržte) v jedné pasáži dokonce FAITH NO MORE (kaskádový riff nad klávesovými plochami v „F43“). Mysleli jste během tvorby novinky na některé podobné kapely?

Kverd, kytara a zpěv: Myslím, že jsme na žádnou konkrétní skupinu při tvorbě nemysleli. Zakázali jsme si o celku uvažovat v kontextu porovnávání se zvukem kohokoli. Dost tomu pomohla i spolupráce s Ondřejem, poslali jsme mu tracky z krytu, popovídali si o tom a šmitec. Zbytek byl prostě na něm, věřili jsme jeho zkušenostem a přístupu. Pravdou ovšem je, že minimálně QOTSA a OPETH máme jako posluchači rádi. Z tvorby FAITH NO MORE osobně znám pouze „Angel Dust“, který si čas od čas rád pustím, ale za jejich fanouška se úplně nepovažuji.

Chápu, že každej to může slyšet a cítit asi trochu jinak. Vím o někom, jehož názorem zůstává, že vaše nová deska je pro příznivce extrémnější a progresivnější hudby až příliš banální, strohá a prvoplánová, přičemž padaly ke srovnání názvy jako TATABOJS (asi nejvíce „3.července“) nebo dokonce CHINASKI, co si o tomhle myslíte?

Einsk, bicí: Já s těmi názory souhlasím a myslím, že to je super. Zvuk nové desce vtiskl Ondra Ježek, který v minulosti spolupracoval s TATABOJS, ZRNÍ a podobnými kapelami, proto je to zcela logické. A pokud mohu vyjádřit osobní názor, třeba TATABOJS je naše top kapela s chytrou, hravou i vtipnou tvorbou a pokud naši desku někdo srovnává s nimi, pak mohu říct pouze WOW a díky. Názor, že jsme temní CHINASKI je taky legitimní a výstižnej, dalo by se to použít i jako úderné marketingové heslo při propagaci. Takových kapel si jako kumštýřů vážím a proto mi podobná srovnání vážně lichotí, děkujeme všem.

Kverd, kytara a zpěv: Mně to přijde poměrně přitažené za vlasy. Jsem toho názoru, že podobné soudy jsou stejně z 90% kvůli zpěvu a/nebo práci s textem. Zpěv sice dává našim písním tematický rámec, ale je to stále pouze součást výsledku – další nástroj, se kterým pracuji. Snažím se ho stavět s určitým fortelem, snad i definovatelným jazykem a tokem, možná proto to lidem přijde tak blízké mainstreamovější produkci. Po patnácti letech na scéně mi už prostě nestačí nesrozumitelně křičet do mikrofonu informace bez ladu a skladu.

Přestože se zde nabízí onen rozpor mezi vnímáním vaší tvorby staršími fanoušky, zvyklejšími na poněkud dravější projev, a právě nově příchozími, kteří by mohli v aktuální a více radio-friendly tvorbě nalézt zalíbení, nemůžu říct, že bych materiál považoval za prvoplánový nebo dokonce plytký. Určitě to byl asi záměr nahrát desku s co nejvyšší možnou mírou přiblížení se posluchači, ale zároveň nepřekročit onu pofidérní hranici „dobrého vkusu“? Tu má samozřejmě každý člověk jinde.

Kverd, kytara a zpěv: Jasně, asi jako každý, ani my bychom neudělali něco, co by se nám příčilo v krku jako rybí kost. Nemůžu říct, že jsme se to snažili udělat co nejvíc chytlavé, spíš jsme tentokrát chtěli dát důraz na rytmiku a dynamiku. Chtěli jsme ve skladbách pohyb a cit. Chytlavost písní je vedlejší produkt.

Jsou na novince vůbec některé skladby, které považujete za stěžejní? Takové, které by mohly nejlépe reprezentovat vaše současné rozpoložení? Lze něco podobného vůbec vytahovat z celku v případě koncepčního díla?

Kverd, kytara a zpěv: Jsou, ale každý z nás to v hlavě slyší trošku jinak, takže se ani v rámci kapely nejspíš nedohodneme. „Signál slábne“ je asi nejrytmičtější, „F43“ má pro mě nejhladší slova, „Hledám klíč“ má v sobě melodie, které se mě vnitřně dost dotýkají. „Nechci si nic pamatovat“ je odkazem na 70. léta a obsahuje patrně náš nejlepší riff na jamování. Asi bych takhle dokázal přeletět celý tracklist. Bude nejlepší, když si tu svoji „top“ najde každý posluchač sám.

Teď ponechme novinku stranou. Vaše předposlední deska se mě hodně líbí a považuji jí za váš stěžejní krok k takové té nenucené líbivosti a měkčím písničkovějším strukturám. Dokonce bych řekl, že to co se mi na HEIDEN líbí, charakterizuje nejpřesněji. Co tedy můžeš zpětně o albu „Na svůj příběh jsme sami“ říci?

Kverd, kytara a zpěv: „Na svůj příběh jsme sami“ vyšlo v roce 2015 jako limitovaný digipack u Epidemie Records, o rok později jako průsvitný, nebesky modrý vinyl u Magick Disk Musick. Desku osobně slyším jako večerně baladickou, ovlivněnou kapelami, na kterých jsem vyrostl a zbavenou téměř veškerých atmosférických berliček. každá skladba je samostatný příběh. Nechtěli jsme desku zabalit do neprostupných vrstev delayů a zbustřených kytar. Snažili jsme se to složit tak, aby veškerý pocit předávaly skladby s víceméně klasickou rockovou strukturou. některé z nich jsou naprosto v pohodě hratelné na akustiku u táboráku, když bude někdo chtít, což je rozměr, který jsme ve své tvorbě do té doby neměli. K desce vznikl také náš první oficiální videoklip, k písni „Dryáda“.

Jste právě na turné. Máte za sebou dva koncerty a před sebou ještě asi dalších šest. Jak se akce zatím odvíjejí? Jste s odezvou spokojeni? Jaké jsou reakce na nový materiál? Co mohou od koncertního programu HEIDEN fanoušci očekávat v roce 2019?

Kverd, kytara a zpěv: Máme za sebou dva koncerty s POSTCARDS FROM ARKHAM a ET MORIEMUR. Oba byly fajn, byť v Brně jsme si tentokrát vybrali „Černého Petra“ stran návštěvnosti. Reakce lidí na desku jsou zatím poměrně vřelé, sběratelská edice se moc líbí, lidé se zajímají o příběh a diskutujeme i jejich vlastní výklady děje, což je skvělé. Koncertní program je postaven na průřezu posledních čtyř alb, takže myslím, že si na své přijde v podstatě každý, kdo o nás za posledních pět let nějak zavadil. Na pódiu sebou máme i drobné dekorace, takže je výsledný dojem poměrně zajímavý i po této stránce. Nemalou zásluhu na dobrém potenciálu mají i další kapely, které sebou přivezeme. Namátkou talentovaní ERATH, progresivní nádhera FACE THE DAY nebo třeba indie-postrockoví FEBRUARY. Přijďte se přesvědčit na vlastní oči a uši.

Jste držiteli sošky Anděl z roku 2011, jak na ono ocenění dnes koukáte a co pro vás tehdy znamenalo?

Kverd, kytara a zpěv: Na Anděla, stejně jako na Břitvy, koukáme přes sklo vitrínky v našem obývacím pokoji, haha. Byl to a stále je hmatatelný výraz uznání za hudbu, kterou děláme. Máme na to krásné vzpomínky a jsme poctění i pyšní na to, že se nám jej dostalo.

Nedá mi to, ale musím se zeptat. Co vlastně znamenají ty vaše přezdívky? Kam jste na taková jména šli? :-) (pozn.: tak třeba autor rozhovoru se klidně rád přizná, že svou přezdívku dnes opravdu nemusí) Mají vůbec nějakou logiku?

Kverd, kytara a zpěv: Naše pseudonymy nemají žádnou speciální logiku ve významu kapely a jejího vyjádření. Všichni pocházíme z extrémního metalového undergroundu, kde je normální nějaký pseudonym mít. Nechce se nám používat civilní jméno jenom proto, že dnes již hrajeme jinou hudbu. Jsme to stále my. 

Bude se hudba HEIDEN v budoucnu ještě vyvíjet, mám pocit, že patříte právě k těm kapelám, které stále potřebují svůj sound pozměňovat? Co vás nyní nejvíce ovlivňuje?

Kverd, kytara a zpěv: Vyvíjet se bude 100%, těžko ale teď soudit kam. Na diktafonu mám sesbírané nějaké riffy, v hlavě pár nápadů, které bych zkusil, ale na tohle všechno je zatím čas. Teď se snažíme udělat maximum pro „Zemi beze mě“. Honzo, děkuji za moc příjemné otázky, čtenářům za pozornost a na viděnou v klubech. Ať se daří.

03.05.2019	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz