HEIR APPARENT - One Small Voice

100%

Kapelu HEIR APPARENT založil v roce 1984 v americkém Seattlu kytarista Terry Gorle. Spolu s ním pak ještě: zpěvák Paul Davidson, basista Derek Peace a bubeník Jim Kovach. Po natáčení dema odchází Jim Kovach a je nahrazen Raymondem Blackem. V této sestavě skupina vydává své první celovečerní studiové album na značce Black Dragon Records pojmenované „Graceful Inheritance“ roku 1986, které si zakrátko vyslouží status kultovní. V německém časopisu Best of Rock and Metal skončilo na pozici 188 z pěti sta alb všech dob. V roce 1987 byl hlavní zpěvák Paul Davidson nahrazen Steveem Benitem a do sestavy byl přidán klávesista Mike Jackson. Tato částečně obměněná nová sestava nahrála druhou studiovku „One Small Voice“ v červnu 1989. Kapela podepsala v roce 1988 smlouvu s Capitol Records / Metal Blade, ale bohužel se krátce po studiových pracích rozpadla. V roce 1999 pak vydali u Hellion Records znovu debutní desku (ovšem s oproti originálu zcela propadákovým obalem) a kompilační album „Triad“. Terry Gorle se v roce 2000 znovu setkal s basistkou Derekem Peace a bubeníkem Raymondem Blackem, aby si společně zahráli na festivalu Wacken Open Air. V následujících letech Terry Gorle udržoval jméno HEIR APPARENT na turné s různými sestavami. Roku 2018 konečně vychází třetín počin „The View From Below“ s novým zpěvákem Willem Shawem a klávesákem slyšícím na jméno Op Sakiya. HEIR APPARENT dodnes zastávají mezi fanoušky progresivní odnože amerického metalu zcela výsadní postavení. Obě jejich alba z let osmdesátých se stala nesmrtelná a jejich pozice se nachází hned vedle stylově úzce příbuzných QUEENSRŸCHE, FATES WARNING a CRIMSON GLORY.

Pro našince zůstávají už řadu let melodici HEIR APPARERT vcelku skrytým pokladem na hudební mapě amerického progresivního metalu. Už od svých počátků spadajících do poloviny let osmdesátých se jim podařilo na opačné straně polokoule vybudovat slušnou fanouškovskou základnu a své výsadní postavení brzy na to stvrdili úchvatným kotoučem s neméně obskurní obálkou „Graceful Inheritance“. Ten je velice hbitě popostrčil po bok předních souborů podobné hudební odnože, jako byla trojice výše jmenovaných kapel. HEIR APPARENT se přiklonili na stranu těch, kteří na úkor rychlosti a tvrdosti dávají přednost precizně vystavěným melodiím, působivým a mohutným sborům, své skladby dokážou opentlit množstvím kytarových vyhrávek, sól a kudrlinek, a do karet jim hraje i podpůrná klávesová hradba a tepající vystrčená rytmika.

Svůj tvůrčí růst kapela stvrdila o tři roky později malinko přístupnějším avšak i progresivnějším výtvorem číslo dva nazvaným „One Small Voice“. Na něm kapela ubrala nohu z plynu, čímž mohli vyniknout dotaženější a vyšlechtěnější kompozice. Přišla výměna zpěváka a přibyl potřebný hráč na klávesy. Sound se pročistil a stal se přehlednějším. I výsledný zvuk byl oproti debutu dotaženější a častěji skrze něj probleskovala pompézní noblesa.

Pod namodralým a znovu velice výmluvným coverem leží disk, který obsahuje jedenáct progresivních rock-metalových kompozic originálního střihu. Vše načne song „Just Imagine“ s robotickým úvodem, na kterou se nalepí tajemná atmosféra a vůbec celá stavba skladby je hodně inovativní. „Crossing the Border“ patří k rychlejším věcem. Progresivní odstín jedničky vystřídají metalizující odlesky a Steve Benito tahá hlas do pořádných výšek. Všemu udává směr Gorleho riffující kytarová hra. Pravým opakem je třetí „Screaming“, která nejen že výrazně ubere z tempa, ale nechává promlouvat hlavně akustiky v doprovodu sličných kláves. Něžnou „Alone Again“ odrecituje Steve na způsob Midnightových (zpěvák CRIMSON GLORY) dispozičních dovedností. Na pátou pozici se jako uragán po romantické předehře přižene salva „Cacophony of Anger“. Silně návyková jízda eruptivního druhu, kde nejen Benitův zpěv doslova exploduje. Nejmarkantněji se zde zvedá do výšin v doprovodu mohutně násobených sborů. Extáze. Po Simonovsko-Garfungelovském coveru „The Sound of Silence“, který se mimochodem svou kvalitou může s originálem směle poměřovat, přichází hymnická pecka na způsob Tateho party „We the People“. „Young Forever“ opět pozvedne epický prapor se znaky teatrálnosti, aby titulní „One Small Voice“ představila kapelu jako jedny z progresivních vládců tehdejší doby. Osobní triumf vnímám skrze skladbu „Decorated“. To je pro mne špička tohoto ledovce a to nejen kvůli skvostně bublající dominantní baskytaře a klavíru v pozadí, ale i díky vysoko oktanovým melodiím a naprosto smyslnému emočnímu prožitku a nářkům Steve Benita. Povedenou tečkou je pak píseň „The Fifth Season“, která se po romantickém úvodu tak rozburácí, až se vám začne hlava na krku samovolně protáčet.

Význam a velikost nahrávky „One Small Voice“ budu nejlépe dokumentovat přiřazením některých, podobně znělých patriotů, slučujících se v jedné melodické množině zaoceánské produkce konce osmdesátých let. Do té by zcela neomylně patřily skvostné nahrávky jako „Transcendence“, „Perfect Symmetry“, či „Operation Mindcrime“. S těmito jmenovanými dokázali HEIR APPARENT v oné době spolehlivě držet krok, jenže vše mělo trvat pouhou chviličku. Už další rok byli kluci po brzkém rozpadu rázem mimo hru. To ovšem nic nemění na faktu důležitosti tohoto alba.

09.06.2020	Diskuse (7)	Horyna marekdt@seznam.cz