HEJTMAN, PANYCHIDA, LAID TO WASTE - Plzeň, Divadlo Pod Lampou, 13.září 2024

Jít v pátek třináctého na klubový koncert, nezdá se být i pro člověka se sklony k pověrčivosti ničím mimořádným, zvlášť když tyto stránky založil v den, který ukazoval stejnou číslovku (jestli šlo tehdy o pátek, to si nejsem úplně jistej). Tak tedy. Návštěva klubového koncertu více českých kapel rozličného stylového zaměření jevila se mně určitě zajímavější, než abych šel na akci se soupiskou žánrově úplně totožných bandů. A přesně tahle situace nastala právě minulý pátek v plzeňském Divadle Pod Lampou, kde hrály tři poměrně ambiciózní grupy, jejichž jména lze na klubové scéně považovat již za docela zavedená, přičemž každá reprezentuje úplně jiné pojetí metalové hudby. Rozhodnutí na akci jít, padlo tedy okamžitě po zjištění jejího konání. Abych se přiznal, pokud by zde hrály tři např. blackmetalové party, nešel bych, pokud by se v soupisce kombinovaly kapely z ranku blacku a death metalu, velmi pravděpodobně bych nešel též. Vždy mě láká pestrost. Jsem především příznivcem hudby! Dvě hlavnější kapely HEJTMAN+PANYCHIDA jsem až do tohoto večera nikdy naživo neviděl, třetí LAID TO WASTE poprvé necelý týden zpátky coby předskokany OVERKILL v Meet Factory. Vstupoval jsem prakticky nezatížen přemírou zkušeností s vystupujícími ani bůhvíjakými očekáváními.

Ve chvíli kdy vstupuji do tmavého úzkého sálu nejznámějšího rockového klubu na západě Čech, řevnivci z LAID TO WASTE už to z pódia hezky mydlí. Retro thrashová jízda, ze které prýští uvěřitelnost, dostává v koncertním podání čtveřice speciální atmosféru, která je přikrmována nejen solidní instrumentální výbavou aktérů, ale především jejich nadšením, dalo by se říct až zakousnutím do oboru rychlého metalového retra. Ve výsledku stíhám jen čtyři skladby, ale ty mne přesvědčují, že naživo jsou LAID TO WASTE nekompromisní trhavinou stavící především na erupci kytarových figur, riffů a vyhrávek. Jediné, co trochu ubírá z dojmu jejich vystoupení, a bylo to patrné i o pár dní před tím v Praze, je určitá statičnost členů. Toho pohybu by zkrátka mohlo být ještě o krapet víc. Chápu však, šířka pódia v plzeňském rockovém svatostánku má své meze. Nicméně kapela odehrála několik starších věcí se zaujetím, ale co je nejpodstatnější, nevyhýbala se ani něčemu z aktuální desky „Trauma“.

Okolo kapely PANYCHIDA již pár let pozoruji jakýsi ke mne zatím ne úplně dorazivší povyk. Konkrétně informace, že jde o specialitu z ranku black metalu, v jejíž případě se pozornost může rovněž stáčet i na propracovanou lyrickou složku, tak jako je tomu například v případě jejich posledního „šumavského“ alba, které v sobě ukrývá zajímavý volný koncept. V Plzni nyní údajně kapela vystupovala poprvé v obnovené sestavě, kdy nováčkem byl frontman. Třebaže jsem před touto akcí nezažil žádný jejich koncert, neměl jsem v sobě žádné očekávání ani předsudek, takže mne výsledek ani zklamat nemohl. Šlo v podstatě o hudbu, jakou bych asi tak čekal, akorát mne v první polovině setu přišlo, že zvuk kytar je na podobně temnou a tvrdou kapelu příliš utopený a krotký, což se postupem času začalo vybírat a PANYCHIDA postupně působila jistěji. Chápu, band po personálních obměnách je potřeba nejprve sehrát. Fakt, že koncert ve výsledku působil celkem schematicky, bez výraznějšího emočního zaujetí, náhlých vzruchů a vrcholků, můžu přičíst pouze svému vkusu, kdy asi něco podobného od stylu převážně prezentovaném rozervanci očekávám. Za mne prostě takový normální, nepříliš divoký set, který nějak proběhl a lidi zřejmě bavil.

S kapelou, jež si vybrala za název slovo předurčené k viditelnosti a potažmo i úspěchu, tedy HEJTMAN (podobný typ názvu jako KABÁT nebo HARLEJ), jsem rovněž neměl žádné předchozí zkušenosti, dokonce jsem ani netušil, jaký typ rock´n´rollu čtveřice vyznává. V sestavě okamžitě poznávám aktuálního kytaráka z DEBUSTROLU a s potěšením rovněž zjišťuji, že dění na pódiu doznalo většího zakčnění a pohybu. Po hudební stránce šlo nakonec o vcelku narubaný, metalicky tvrdý rockec se vzory nejen u Lemmyho a MOTÖRHEAD, ale třeba i u něčeho ostřejšího. Předběžně ke mne doputovaly reference, jež se v hodnocení hudby od kapely HEJTMAN zcela různily. Zatímco kdosi kapelu vychvaloval jako to nejzábavnější a nejenergičtější nové těleso v českém metalu, někdo jiný kontroval znuděně – „prostě tam jenom něco huláká chlápek v klobouku“. Tak dobrý, sám jsem však nakonec skončil někde mezi oběma názorovými póly. Zas taková epesní jízda to nebyla, zároveň však něco do sebe to vystoupení mělo - bylo to zábavný, rychlý, tvrdý a mělo to povedený mohutný zvuk, kterej působil vcelku aktuálně.

Poté, co jsem si vyslechl zhruba osm songů, získal jsem o hudbě této kapely jasnější představu – energický rockec s přesahem k přímočařejšímu metalu, v riffech pevný, nepříliš složitý, jakoby ideálně se hodící na koncertní pódia, pokud kapela zmírní tlak a posílí na pivních refrénech, možná má šanci se dočkat vysněného úspěchu. Co se týče instrumentace, byla vcelku slušná, šlo poznat, že jde o zkušené borce, kteří hrají dlouhodobě i v jiných kapelách. Líbil se mi jednotný směr, takže sem tam krev v žilách rozproudil nějaký groovový nebo riffový motiv přispívající k přesvědčivé dynamice vystoupení. Zpěvák měl sice určité rezervy, ale jeho projev se k hudbě HEJTMAN v pohodě hodil. Dokážu si tak představit, že tahle grupa dokáže odehrát opravdu výživné vystoupení. Odhaduji, že by jim mohlo svědčit větší pódium. Solidní nové jméno, nic víc, nic míň. Návštěvnost v sále? Zhruba do stovky.

20.09.2024	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz