Boomer Space

HEJTMAN - Vítejte v pekle

V českém klubovém prostředí stále viditelnější čtveřice HEJTMAN se možná trefila do onoho úzkého pásma, které odděluje razantní a s vkusem dělanou přímočarou tvrdou hudbu, od sféry tradičního a v našich luzích a hájích oblíbeného českého agra. Kapela totiž nahrála bodrou desku s hutným zvukem, který snáší parametry současných zahraničních produkcí. Skladby HEJTMAN se výborně poslouchají, jsou plné chytlavých momentů, úderných motörheadovských riffů, mají pozoruhodně oráchlé texty, za kterými není jen nějaká prvoplánová sprostota, ale občas se nad nimi člověk nejen zasměje, ale třeba i zamyslí, ale hlavně to všechno spolu dokonale funguje. Deska totiž nepůsobí jako spontánní rychlokvaška, ale jako sada písní, které si až s určitým časem sedly a byly laděny s pečlivostí. Tenhle rock´n ´roll má v sobě vyspělou instrumentaci i atmosféru přicházející ze sféry temných a rychlých metalových žánrů jako black, thrash a death. 


Jasně, leckdo může namítat, že si to HEJTMAN nedělají složité, základním vzorem je zde totiž Lemmy Kilmister a jeho MOTÖRHEAD, ale z druhého plánu může identifikovat daleko více inspiračních vzorů a příbuzenských vazeb, ať už zmíním SLAYER, DEBUSTROL, VENOM, MASTER´S HAMMER případně také THE EXPLOITED. Zkrátka a dobře, HEJTMAN se podařilo z mnoha drsňáckých vlivů české i anglo-americké scény namíchat pozoruhodně šlapající sbírku hrubiánského a chytlavého metalu, který by mohl být, i díky chytlavosti a srozumitelnosti, únosný širší posluchačské obci. Dle mého tahle deska hraje férovou hru, je silná a na nic si zbůhdarma nehraje - zkrátka je plně uvěřitelná.



Výborný kytarový zvuk upevňuje Önslaughter, jinak člen kapely DEBUSTROL, který výsledku dodal potřebnou ekvilibristiku, což je patrné ve chvíli, kdy ve skladbě vyjede k nějakému bleskově kvílivému sólu. Hlas Ygraena Orloka nevládne sice přílišným rozsahem, ale působí zdravě dekadentně a možná i permanentně nasraně, až to celé působí hodně vtipně. Texty jsou kapitolou samou pro sebe a, jak už jsem výše zmínil, člověk se nad nimi musí občasně zasmát. Úvodní svižná vypalovačka „Vítejte v pekle“ je jasný sloganový hit ve stylu MOTÖRHEAD, jenže se rozhodně nejedná o ojedinělý maják, naopak, deska exceluje i v následujících skladbách, ať už mám na mysli na hardcore groovu a úžasných riffech postavený kolovrat „Bastard“, do bodré lůzrácké nálady hozenou píseň „Alkoholik“, nebo jednu z nejvtipnějších věcí kolekce, kterou je zde bezesporu song „Jinej druh“, kdy si člověk v souvislosti s vtipným textem akorát tak představuje tu tlupu lidí, kterých se tento popis týká. 


Běhavé boogie „Plata a plomo“ nejenže má vcelku blízko k punkové náladě, ale díky své nadsázce si dovolí brousit do tématu drog, a činí tak v trochu odlehčeném Kabátím stylu. Skřetí hordy se derou na povrch zemský při zvucích parádně vystavené hymny „Píseň černých vran“, na které se povedlo snad všechno, od mohutného kytarového riffu, přes rytmiku, znamenitě vystavěnou gradaci (a to až do chytlavého refrénu), a samozřejmě také její text, který nepřímo naráží na skutečnost, že mezi námi chodí spousta lidí neschopných rozlišit zlo od dobra. 


Rouhačský chorál, který s nadsázkou naťukne téma hříchu, týkajícího se samotných zástupců církve, má název „Exorcist“. Materiál od HEJTMAN zkrátka baví a to nejen skrze svůj vypiplaný a vesměs drsný zvuk, jež snese mnohá potěšující srovnání, ale především tím, že každá skladba působí jako bagr. A když ještě ke všemu tento bagr vlastní text, který vtipně účtuje s leckterou sociální odnoží, je zaděláno na slušnou porci zábavy. Pro HEJTMAN opravdu není kontroverze cizím pojmem, obdivuhodné však na nich je, že se tahle hrubiánsky působící kapela umně dokáže vyhýbat prvoplánu. Deska se tak až do vzpomínky na kytarového rytíře thrashového žánru „Memoriam“ – před dekádou zesnulého Jeffa Hannemanna - nezastaví. 


Co se na albu opravdu nepovedlo, je jeho obal. Než podobné laciné počítačově poslepované grafiky, to radši jednoduchý motiv s logem a nějakým hejtmanským erbem. Jinak samozřejmě dobrá jízda!


10.10.2024Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Widl
13.10.2024 18:44

Možná jsem to měl dát do úvozovek. Tak příště, sranda musí bejt :)

 

V
13.10.2024 14:04

Vždyť jo, žánrové přirovnání v našem rybníčku je OK, v tom jsme určitě zajedno. Jen pochybuju, že by byly ty kapely pro Hejtman vzorem. Navíc když lidi z Hejtman dobře znám. Tady je vzor jasný, a to uctívačka Motörhead (stejně jako pro MT aj.). Jinak trička, netrička, narážel jsem spíš na to, že by se tomu kluci pravděpodobně tak zasmáli. :-)

 

Widl
11.10.2024 11:20

V: K čemu jinýmu to chceš v tom našem pidi rybníčku přirovnat? Trika, netrika, ten průnik tam logicky je :)

 

V
11.10.2024 02:26

Hezká recenze. Jinak Widlovy „slezskomoravské a slovenské vzory“ jsou za mě trošku úsměvný. Hejtman si to uctívání Motörhead dělaj odjakživa po svém a autor recenze správně odhadl, odkud silný vítr vane. Podobná analogie, jako bys na kluky v tričkách Slayer hrající v thrash kapele vypálil: „Se hodně vzhlížíte v Debustrol, co?“ :-)

 

Honza Š
10.10.2024 22:13

Měl jsem na desku několik doporučení od lidí, co je viděli na koncertu. První poslech mě úplně nenadchnul, říkal jsem si dobrý, ale je to dost jako Čad, ale proč ne. Ale po pár posleších jsem to docenil, není to originální, ty Čad a lecos dalšího z toho je slyšet, ale je to dobrý, ta kombinace tvrdých rifů a melodie v refrénech, občas fakt black metalových pasáží nějak dohromady funguje. I tu poctu Hannemanovi jim celkem věřím :) Takže se s recenzí plně ztotožňuju, včetně názoru na příšerný obal :)

 

Tomáš
10.10.2024 09:55

Ano, Malignant Tumour je velice podobná žánrová škatulka, tady je bonus v českých textech a větším přesahu do jiných, hlavně temnějších metalových žánrů

 

Widl
10.10.2024 09:30

Kvalit svých slezskomoravských a slovenských vzorů u mě určitě nedosahují a asi se k nim ani nepřiblíží, ale naživo je to prima přímočará muzika.

 

spajk
10.10.2024 09:25

Poslech jsem. Recenze napsaná hodně lákavě. Tohle tady dělaj asi dvacet let Malignant Tumour. Od těch mám vinyl Earthshaker a to mi z české tvorby uctívající Lemmyho bude stačit.

 

Tomáš
10.10.2024 09:08

Skvěle vystižená ta hranice mezi normálním (seriózním) a agro metalem (no offense, taky jsem na tom vyrůstal).

Mě se na Hejtmanovi naživo líbila jejich úpřimnost - nehrají se na žádné velké umění, jsou celkem vtipní, ale zároveň v textech nesklouzávají to typického "agro" klišé a narovinu přiznávají, že MOTORHEAD je jejich Bůh a proto chtějí dělat prostě hlučný rock´n´roll. No a ke cti jim pak slouží, že to není jen kopírka, ale rozvíjejí tento základ a dochucují dalšími metalovými příchuťěmi.