HELLBUTCHER - Hellbutcher

80%

Píše se rok 2024 a metalové retro oslavující ve všech podobách osmdesátá léta minulého století zkrátka táhne. Těch opravdu vynikajících nových kapel je zde poslední dobou skutečně dost. Není tajemstvím, že ta nejzajímavější aktuální jména vychází z undergroundového podhoubí evropské scény. U těch je totiž pravděpodobnější onen skutečný zápal. Na troskách okultních zhýralců NIFELHEIM nedávno ve Švédsku ožila následovnická formace HELLBUTCHER, kterou, stejně jako své předchozí působiště, rovněž vede šílenec u mikrofonu Per Gustavsson, podle jehož přízviska Hellbutcher je band vlastně nazván. A že nejde jen o nějaký krátkodechý plagiát, ale o plnokrevný band vykazující se 80´s speed/thrash/black nářezem po vzoru prvotních alb KREATOR či DESTRUCTION, to vám bude na debutu jasné prakticky od prvního momentu úvodní skladby „The Sword Of Wrath“.

Nejen že této pětici na bezejmenném prvním albu neschází patřičný zápal a prožití, viz excentricky rozdivočelý Hellbutcherův obličej svítící do tmy spod pleše, okolo které mu zbytky odstátých zrzavých vlasů utváří roztodivný věnec (jeho vizáž jakoby sebou nesla i značnou porci nadsázky), ale logicky také vynikající hráčské výkony a potřebná instrumentální vybavenost. Plusové body však získává autentický debut Švédů nejen za míru zanícení, ale i za prvotřídní řemeslnou stránku v rámci muzikantského i studiového vkladu, včetně skvělého zvuku. V kapele, která by za to nestála, by přece nikdy nehrál na bicí Martin Axenrot alias Devastator. Dalším známým jménem je Fredrik Folkare zde coby Iron Beast, který byl do teď znám především coby dlouholetý kytarista od UNLEASHED. Na pětici pak HELLBUTCHER ještě doplňují druhý kytarista Necrophiliac (Dan Andersson) a basák Eld (Frode Kilvik)

Leckdo by HELLBUTCHER mohl označit za kapelu vykazující se jednoznačnými klišé. Sice by to byla pravda, ale až jejich desku uslyšíte s veškerou její energií, rádi jim něco podobného prominete. Všechno tohle má totiž v jejich podání kouzlo. Jasně, kapela ujíždí na kožené módě poloviny osmdesátých let a kovové hřeby a další kuriózní propriety jsou pro ně zákonem, ale hlavní devíza Švédů vězí ve skutečně silných skladbách. Osmiskladbový materiál sice trvá jen něco málo přes půlhodinu, ale dokáže dokonale strhnout a je v něm k nalezení autenticita, prožití a vše podstatné, co kdysi reprezentovalo období úsvitu tvrdých metalových žánrů.

Vybuzené riffy řežou srovnatelně s německými DESTRUCTION v časech jejich prvotiny a emotivně vybuzený hlas skoro padesátiletého Hellbutchera mnohdy dostává do skladeb náboj mladého Mille Petrozzy. Já osobně jsem z desky nadšen, zvlášť když ta nabídne takové strhující libůstky jako „Violent Destruction“ nebo „Death´s Rider“. Nemohu tak nahrávku ohodnotit jinak než jako naprosto skvělou.

07.09.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz