HELLYEAH - Blood For Blood

60%

Texaskou partu, sdružující se kolem bývalého bubeníka PANTERY Vinnieho Paula, snad nemusím dlouze představovat. Po tragické smrti Dimebaga Darrella se zbylí členové rozprchli do svých vlastních hudebních aktivit, v čemž to měli všichni až na Vinnieho Paula poměrně jednoduché, ten musel rozjet novou bandu prakticky z nuly. Ale to už je osm let zpátky a předmětem zájmu je nová řadovka, v pořadí již čtvrtá, nazvaná „Blood For Blood“. Poměrně slušná bilance čtyři desky za osm let. S jejich kvalitou je to ale o něco horší. Po předchozí „Band Of Brothers“, která byla  suverénně tím nejhorším materiálem, nastal v kapele menší otřes a nejen že došlo ke změně baskytaristy, ale z HELLYEAH se také poroučel jeden kytarista. Z původně pětičlenné skupiny se rázem stalo čtyřčlenné monstrum.

Počet členů obvykle poznamená určitým způsobem vyznění, které by mělo směřovat k určitému zjednodušení respektive pročištění, ale na studiové desce nic takového nepoznáte. V tomto směru je vše do puntíku stejné s předchozí tvorbou, tedy až na zvuk, který se opět více podobá debutu. Nové album je tedy stylově pořád ten stejný texaský heavy metal, který se snaží vycházet z odkazu PANTERY a přijímat určité vlivy z domovské kapely zpěváka Chada Graye MUDVAYNE a nyní jediného kytaristy Toma Maxwella, jehož předchozí působiště bylopro změnu v NOTHINGFACE. Podstatné ale je, že nová fošna je na tom po předchozím propadáku o mnoho lépe. Deset písní, které by se daly rozdělit na pomyslné dvě strany jedné mince. Zatímco strana tvořící první polovinu je doslova nabušená energií a nápady, druhá polovina je na tom už o poznání hůře. Na albu nechybí klasické vypalovačky jako je hned úvodní „Sangre Por Sangre (Blood For Blood)“ nebo „Soul Killer“, ale i věci pomalejšího rázu „Moth“, „Hush“ a „Black December“, které se tentokrát povedly nadmíru. Celkově jede novinka podle stejné formulky, což je věc u HELLYEAH zjevná už od debutu. Brutální sypačky opět nechybí a opět je to nuda zahraná za hranicí únosnosti. Naštěstí je zde pouze jeden odstrašující případ jménem „Say When“. Osobně nechápu, proč se tyto nesmysly objevují na albu, když má kapela na víc. Jako vrchol celého alba bych zmínil song „Cross The Bier (Cradle To Bones)“, což je agresivní dělovka vynikající hlavně zpěvákovým frázováním, kdy to skoro vypadá, jakoby nestíhal.

Nová deska má konečně svoje kvality, ale dvojku „Stampede“ už asi nic nepřekoná. V té době se podle mě sešlo spoustu dobrých nápadů a mnohými označovaná „superskupina“ se sehrála takovým způsobem, aby si vše sedlo. Problém HELLYEAH je prakticky nulová invence, takže si stačí koupit cokoliv z dřívější diskografie a člověk dostane reprezentativní průřez, ať více či méně kvalitní, ukázkou odpovídající celé tvorbě. Chci tím také říct, že pokud bude budoucí kreativní proces na stejné úrovni, tak už s tím dlouho nevydrží a hodnocení půjde strmě dolů. Chybí mi nějaký profil, něco čeho se chytit. Mně osobně se třeba líbí pomalejší věci, takže bych si v budoucnu dokázal představit určité odlehčenější album. 

20.08.2014	Diskuse (6)	Kropis kropacekmichal@gmail.com