HENYCH 666, ČAD, BOHEMYST - Praha, KD Barikádníků, 18.října 2024

Jsou koncerty, které by člověk vidět měl. Trochu paradoxní je, že k podobným úvahám jsem v daném případě dospěl až na odchodu z Barči. Přehrání „Institutu“ od A do Z mě samozřejmě lákalo, o nějakých větších očekáváních se však hovořit nedalo. Prostě půjdu, zavzpomínám a kdyžtak zas půjdu. Záhy se ovšem ukázalo, že jsem se dostavil ve správný čas na správné místo. K absolutní dokonalosti onoho retro večera chyběl snad jen fakt, že jednorázové kelímky na pivo nebyly z voskovaného papíru.:-) Setkání velkého davu dobře naladěných starších a pokročilých fanoušků v legendárním prostředí, jakoby z jiných časů, mělo velmi přátelskou a uvolněnou atmosféru. Citelně k tomu přispěla i organizace, kterou jsem vnímal jako vstřícnou a profesionální. A přestože jsem se ve vzpomínkách takřka utápěl, hlavní byla zábava; co zábava, poslech stávající se zábavou!

Napovědět přitom mohla už pěkně zpracovaná vstupenka. Zkrátka, Vlasta Henych ke všemu přistoupil nanejvýš odpovědně, což v první řadě znamená, že si dokázal vybrat ty správné lidi, díky kterým se podařilo deklarovanou ideu celé akce velmi důstojně naplnit. Byznys plán byl sice zřejmý, ale navenek se projevoval hlavně v roli servisní. Samotný metalový svátek jím v žádném případě degradován nebyl. Jak jsem později vyrozuměl ze slov Vlasty, ke koncertnímu provedení jedné z kultovních desek českého metalu významně přispěl zájem fanoušků o její reedici. Lokace pak už byla zvolena logicky. Co se týče oslavovaného alba, na webu máme vše podstatné uvedeno, takže stačí odkázat. Genius loci fungoval stoprocentně, pivo teklo proudem, hromady merche obsadily řadu stolů a vše další šlo jako po másle. Navíc jsem po letech potkal pár lidí, se kterými se dalo příjemně pokecat.

Dobře byli vybráni i předskokani. BOHEMYST představují poctivou českou blackmetalovou školu sázející na skutečnou čerň. Se silnějšími kytarami mohli dokonce drtit. Podali totiž výborný výkon, korunovaný skvělým vokálem Radka Popela. Slyšet na živo pohřeb typu „Na umrlčích prknech“ se rovnalo mocnému zážitku. Jejich setu nešlo v podstatě nic vytknout. S plynutím času jsem měl dokonce pocit určité gradace a rostoucího zájmu publika, ačkoliv se evidentně dorazilo především na „onu“ událost. Kdo ještě nemá či neslyšel debut zmíněných Jihočechů, měl by své pochybení konečně napravit. S následujícími ČAD jsem měl tu čest poprvé. Mými oblíbenci se asi nikdy nestanou, ale předvedli profi výkon a přítomní se evidentně dobře bavili. Na všech postech si nešlo nevšimnout velké kvality, jež se navíc mohla, na rozdíl od BOHEMYST, opřít o perfektní sound.

Po pauze jsem velmi rychle dostal odpověď na těch několik otázek honících se mi hlavou od chvíle, co jsem se rozhodl, že na Barču na blind vyrazím. Kdo vlastně bude hrát? A jak si Vlasta poradí s tím, že na dvojce TÖRR zpívají dva další a dost osobité hlasy? „Institut klinické smrti“ sice nepředstavuje kdovíjakou technickou výzvu, na druhou stranu k jeho autentickému podání zas tak lehká cesta nevede, a pak jsou tu ty dva hlasy navíc. Hned úvodní věc „V podzemí“ mě ovšem dostala, načež pecka „Seru krev“ všechny pochybnosti definitivně rozptýlila. Vlastovi se totiž povedlo sehnat nejen „Šakala“, ale i „Monroea“ Přiznám se, že jsem se velmi rychle přestal cokoliv řešit a těšil se na každý jejich štěk. O kom mluvím? O vokálně-kytarově-pódiově naprosto suverénním duu kytaristů Aleš Hampl/Yan Havlín. TÖRR (2) alias HENYCH 666 díky nim ten večer kralovali.

Principál mohl být vzhledem k jejich výkonu a se vzorně šlapajícím Herr Milerem v zádech skutečně spokojený. A také byl, měl dobrou náladu, trousil hlášky a sjížděl baskytaru, jak se sluší. A najednou „Sebevražda“ se svým úchylným outrem oznámila konec. Ještě předtím přišel kompetentně zahostovat (ex)bubeník Martin Melmus, který se společně s (ex)kytaristou Pavlem Kohoutem, zúčastnil i křtu reedice a myslím, že i předchozí autogramiády, jak se nabízelo. Tohle měl vidět a slyšet každý, komu se „Institut“ líbí, každý, kdo (nejen) českým metalem alespoň trochu žije. Šlo se ke kořenům všeho možného. Co se hudební stránky týče, spíše než o retro se jednalo o dokonalé provedení klasického metalového kusu. Vše znovu umocňoval slušivý zvukový kabátek. Podobný už mi nebyl dopřán sakra dlouho. Sál, slyšeno cca pět metrů za zvukařem, naplnil silný, nikoliv však přeřvaný sound s čitelnými kytarami a zvukově střídmými basy. Baskytara společně s kopáky prostě jen hrála, aniž by jejich souhra devastovala zbytek produkce. Na špunty jsem si ani nevzpomněl. Přítomní zvukaři rozhodně věděli, jak si mají počínat. Skvostná proto byla i druhá půlka setu, věnovaná zejména klasikám typu „Kult Ohně“, „Kladivo na čarodějnice“ či „Samota v smrti“, ale došlo i na tvorbu HENYCH 666 jako takových.

Netuším, jaké mají HENYCH 666 plány, či zda se v důsledku takřka až triumfálního průběhu večera tyto plány nezměnily. Pokud si dobře vybavuji, Vlasta zmiňoval spíš exkluzivitu. Pakliže pár koncertů v podobném duchu přidají, nebudu se jim ovšem divit, protože příprava musela dát zabrat a „Institut klinické smrti“ prokázal opojnou vitalitu. Pakliže nepřidají, počítám se od pátku 18.10.2024 mezi vyvolené.:-)

24.10.2024	Diskuse (24)	Pekárek hackl@volny.cz