HIRAX - Immortal Legacy

50%

Letos zažívá svůj návrat na scénu i další z početných kalifornských kapel, jenž v první polovině osmdesátých let utvářely podhoubí pro později velmi rozrostlou thrashmetalovou scénu, HIRAX. Přesně tu scénu, ze které brzy do světa vyrašily celosvětově známé hvězdy jako METALLICA, SLAYER nebo EXODUS. Některé kapely měly tenkrát štěstí, jiným nechyběl talent, faktem však zůstává, že si stojím za tvrzením, že co je dobré, to se časem tak jako tak vždycky prosadí. Tamější scéna zažívala v roce 1985 svůj největší boom a stala se doslova hitem. Dlouhovlasí chlapci v tričkách bez rukávů, džínách a teniskách se na rozdíl od řady natupírovaných hvězd nelišili od svých fanoušků a to jim získalo, stejně jako jejich dravost a poctivý přístup k metalové tvorbě, zástupy nových příznivců. Nadějní HIRAX to tenkrát dotáhli na dvě řadové desky - „Raging Violence“ a „Hate, Fear And Power“, které jsou dodnes brány jako jedny ze základních stavebních kamenů pro rychlou odnož amerického heavy metalu té doby. 

Ona vlastně polovina osmdesátých let přála metalové muzice za Atlantikem zřejmě úplně nejvíce. Pokud pomineme miliónové prodeje některých hair metalových kapel stojících na opačné straně barikády, pak rovněž tenkrát vznikalo nejvíce vysokorychlostních metalových kapel, které rázem podepisovaly lukrativní smlouvy s vydavatelstvími, jenž by o ně ještě pár let nazpět ani nezavadily. Spouštěčem byl masivní průlom popředních hrdinů Nové vlny britského heavy metalu za oceánem v sezóně 1982/83. Tenkrát se prodávalo nejvíce metalových alb a tento trend vydržel až do konce dekády.

Dnes jsou tito pravěcí thrashers zpět na scéně a se svým novým albem „Immortal Legacy“ se snaží obstojně navázat na svou původní tvorbu. Tak jako tomu bylo v dávných dobách, jejich zvuku dominuje výrazný ječák Katona W. de Peňy, jediného černošského zpěváka v této oblasti metalové hudby a zároveň dnes jediného původního člena HIRAX. Ten se nyní obklopil nováčky a vyráží na steč hodně patetickým pojetím rychlé metalové hudby, o čemž svědčí i fantasy obal nosiče, ale jak je snadné se dovtípit nejenom ten. HIRAX můžeme považovat za stylové spřízněnce nedávno zde recenzovaných HELSTAR, ovšem na rozdíl od nich jim opravdu schází trochu toho nadhledu. Jejich nové album totiž, na rozdíl od mnohem barvitějších a instrumentálně lepších HELSTAR, postrádá ono přesně neidentifikovatelné napětí, které by mohlo být atraktivní pro současného hudebního fanouška, který svým vkusem nestojí přímo uvnitř podobného retro běsnění. Zkrátka, současní HELSTAR nepostrádají progresivní momenty, moderní drive ani potřebný cit pro melodiku, kdežto HIRAX míří vpřed, valí bulvy, řvou a běsní, ovšem mám za to, že to je zde spíše kontraproduktivní. V jejich hudbě totiž nenacházím nic, co by mne k nim víckrát po sobě přitáhlo. Konkurence je zkrátka velká a kapel stále přibývá, mnoho se jich vrací a vše se zdá být přehlcené, někdo zkrátka nedokáže přizpůsobit vlastní tvorbu současnému dění. 

Co závěrem říci? Tito Kaliforňané jsou prostě obyčejnou tvrdou metalovou sebrankou, která se snaží navázat na thrashmetalová osmdesátá léta a dělá to s veškerým gruntem, navzdory všem klišé jakým se zde nedokáží vyhnout. Jeden příklad za všechny  - otřesně rozevlátý vokál hlavní persony, který se snaží tolik tlačit na pilu, až to působí opravdu směšně. Nemám nic proti starobylému speed/ thrash metalu, ale zde je všechno podáno s nasazením, ale zároveň bez nějakého zajímavého nápadu či nadstavby. Bohužel průměr.

07.05.2014	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz