HOLY MOSES - Finished With The Dogs

80%

Na vcelku solidním, avšak nikterak výjimečném debutu „Queen Of Siam“ z roku 1986 působila kapela ze západoněmeckých Cách prostě jen jako méně ambiciózní souputník všech drásavých úderek, které tehdy na hekticky bující kontinentální metalové scéně posouvaly hranice možného (BATHORY, KREATOR, DESTRUCTION, CELTIC FROST…), to se však mělo o rok později změnit s jejich druhým albem. V časech první desky totiž opanovala zvuk HOLY MOSES určitá nedbalost. Jakoby se kapela, založená již roku 1981 a celých šest let aktivně působící v metalovém undergroundu, prostřednictvím své prvotiny stále chtěla vypořádat s odkazem a vlivy VENOM a NWOBHM. Tehdy by se zřejmě nikdo nenadál, že následující albový zápis onu těžkopádnost odstřelí silou rozzuřeného vojenského komanda a od HOLY MOSES fanoušek brzy dostane materiál, který bude znít mnohem moderněji a na řadu let dopředu bude patřit k tomu nejlepšímu thrashmetalovému běsnění. Navíc, když se na něm nachází ženský vokál do té doby neslýchaného typu. 

Album „Finished With The Dogs“ z roku 1987 kapele dokonale napravilo reputaci a postavilo HOLY MOSES do zcela nového světla. Nemilosrdné a neovladatelné dílo nakonec zůstalo tvůrčím vrcholem této kapely po celá desetiletí až do dnes. Od začátku do konce se tohle půlhodinové album prezentovalo krutým thrashovým řáděním, navíc provedeným s precizností, energií a pořádnou dávkou agrese. Šakalí vokál Sabiny Classen zde konečně získal na autenticitě, neurvalosti, zvláštní pomatenecké bolestnosti a neskutečné živelnosti. Za to tehdejší šéf celé sebranky, její manžel Andy Classen, se prakticky přes noc proměnil v absolutní špičku v rámci rychlého riffování.

Rozebereme si tedy všechny jednotlivosti, které utvářejí nejlepší dílo HOLY MOSES. Začněme třeba Sabinou Classen, která zde zní, jakoby ve studiu v průběhu nahrávání podstupovala nejrůznější druhy důmyslného mučení. Její výkon totiž hraničí s naprostým šílenstvím a ukrývá v sobě velkou porci niterných emocí. Dynamika jednotlivých songů je omračující a vedle Sabiny zde došlo i k velkému pokroku rovněž u Andyho. Proud riffových figur v rámci tříminutových songů byl nezastavitelný. Tak třeba nejznámější flák celé sady „Current Of Death“ platí za maniakální hymnus plný nesmlouvavých riffů, neuvěřitelné rychlosti a animálních vokálů, v refrénu navíc doplňovaných o náznak melodického chorálu v podobě legendárního „o-ho-ho-o“. Song, považovaný snad za jediný hit HOLY MOSES v rámci jejich kariéry, má i v rovině lyriky nadčasový potenciál, neboť vypovídá o nesmyslnosti válek a o zvůli těch, kdo o něčem takovém rozhodují a posílají lidi na smrt. Snad ještě extrémní thrashová polka „Corroded Dreams“ zde dokáže vybudit obdobnou posedlost headbangingem.

Texty jsou sice úsporné, ale plné emocemi nabytých obrazů a dějství. Jaké je to přežívat v blízkosti psychopata a násilného člověka vypovídá ve strhujícím tempu rubanice „Criminal Assault“, zatímco hned úvodní a neménně divoký song „Finished With The Dogs“ vyobrazuje, s pomocí štěkavých vícehlasých backvokálů, pocity člověka zažívajícího noční můru, kdy se náhle objevuje v podzemní komnatě plné stovek rozzuřených psů. Příchuť krvelačného masakru má i „In the Slaughterhouse“. Všechny tyto songy skvěle prohání velmi dynamické bicí mladého Uliho Kusche, který zde podává skutečně mimořádný výkon a vykročuje tak sebejistě k budoucí zajímavé kariéře.

Z celku, který je jinak veden ve zběsilých tempech, se svou strukturou trochu vyjímá delší a pozvolnější song „Fortress Of Desperation“, vypovídající o potřebě silné vůle a nutnosti nikdy se nevzdát, zkrátka o síle lidí čelících stabilně stresovým a život ohrožujícím situacím. Naproti tomu „Six Fat Women“ je poměrně úsečně odeřvaná srandička, letmo vykreslující takové malé líné nenucené setkání s houfem plážové obezity. Přímočarý hardcore/punkový náboj má však v sobě i vyřvávačka „Life´s Destroyer“.  Podobný proud rozhořčenosti strhává i píseň „Rest In Pain“ a to z pozvolnějšího vlažného tempa do kruté bouře s divokou kadencí slov. Celé album zakončuje protiválečná „Military Service“, kde slyšíme zárodky pozdějšího techno-thrashového dovádění.

Na „Finished With The Dogs“ si opravdu cením celkového spádu alba, jeho drsnosti, ale rovněž naprosto lehkého souznění všech jednotlivostí, které jej utvářejí. V rámci diskografie HOLY MOSES má deska konkurenci snad jen v následném, o něco techničtějším thrashovém přemítání „The New Machine Of Liechtenstein“ z roku 1989, neboť „World Chaos“ (1990) přeci jen více kombinovalo thrashový riffoběh s krátkými a úsečnými hardcore momenty, připomínajícími třeba D.R.I., a další deska „Terminal Terror“ (1991) nabídla, mimo většího vokálního příklonu k deathu, jen pramálo skladatelsky překvapivého. Každopádně právě na „Finished With the Dogs“ se tahle old-school thrashová úderka s první chroptící ženou za mikrofonem dotkla svého stropu. Zde byli HOLY MOSES v plné síle a na vrcholu.

09.05.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz