HONZA KŘÍŽEK - Na pozitivní vlně (rozhovor)

Sebezpytující písničkář, popový hitmaker nebo rockový křikloun, to všechno, a ještě mnohem víc se snoubí v osobě zpěváka a skladatele Honzy Křížka. Stejně rozmanité a barvité jsou také jeho dvě sólová alba, na kterých Honza zúročil své bohaté muzikantské zkušenosti z předchozích let. Kromě autorské hudby a textů jsou obě desky prodchnuté nakažlivým entuziasmem a ryzím nadšením ze samotného tvoření a hraní. Jakkoliv obyčejně to může znít, jsou tyto atributy v dnešní době vzácnější, než by se mohlo zdát. Že se nejedná o žádnou pózu, ale o životní postoj dokazuje také následující rozhovor, ve kterém Honza ochotně a zasvěceně odpovídal na naše všetečné otázky.

Ahoj Honzo, jak se daří? Letos v únoru jste s kapelou rozjeli klubové turné Revoluce Live, které teď plynule přechází do fáze letních festivalů a open air koncertů. Jak se těšíš na venkovní pódia?

Děkuju za optání, daří se mi velice dobře. V první řadě jsem spokojený doma se svou rodinou, mám úžasnou a krásnou manželku a dva zdravé boží kluky. To mi zajišťuje stabilitu a ty nejlepší podmínky pro moje další aktivity a podnikání. Tím je jednak hudba k filmům a reklamám, která mě živí a potom moje srdcovka, což je kapela a celý kolotoč kolem ní. Je to moje druhá rodina. Ale abych odpověděl na druhou část otázky, klubové turné bylo skvělé, ale už nás to samotné táhlo ven. Máme za sebou první open airy jako například koncert s HORKÝŽE SLÍŽE na Loděnici v Benátkách nad Jizerou, nebo skvělý rodinný festival Dead End u vody v Rožmberku nad Vltavou a nutno dodat, že open air koncerty jsou znovu tady a my z toho máme spolu s našimi fanoušky obrovskou vlnu radosti!

Jádro zmíněných koncertů tvoří tvoje druhá sólovka „Revoluce“, na níž se prezentuješ nekompromisním energickým crossoverem. Jaké jsou ohlasy na takhle přímočaré a temperamentní album, které následovalo po klidnějším písničkovém debutu? Aspoň pro mě byla „Revoluce“ nečekaným, ale o to příjemnějším překvapením. Naživo jsem ještě neměl tu čest, ale řekl bych, že je to album jak dělané pro intenzivní koncertní zážitek.

Deska „Revoluce“ je záznamem doby a mou odpovědí na to, že jsme byli všichni svým způsobem zavřeni v kleci. Teď ta klec konečně spadla a my všichni můžeme znovu svobodně a volně dýchat.

Klubové turné Revoluce Live i album „Revoluce“ přinesly až nečekaně pozitivní ohlasy. Zároveň jsme ale zaznamenali i poptávku po skladbách z mého prvního alba a po více zpívaných melodických písničkách z mého repertoáru. Z tohoto důvodu se už moc těšíme na nadcházející open air koncertní sezónu, pro kterou jsme připravili speciální letní playlist, ve kterém se objeví skladby z mojí první desky, jako např. „Protiklad“ a „Padám vzhůru“, dále dojde na singl „Devadesátky“, nebo moji zcela novou skladbu „Domů“, která v těchto dnech míří do rádiových rotací. Všichni se už těšíme na sluníčko, na pozitivní energii slavností a festivalů a k tomu jsme vybrali hodně pozitivně laděnou sestavu písniček. Abychom si společně mohli pořádně a z plna hrdla zazpívat pod širým nebem!

Poslední deska je autentická a DIY nahrávka, kde jsi kromě závěrečného mixu a masteringu obstaral prakticky všechno sám. Dokonce i objednávky z eshopu jsi řešil ve své režii. Vyhovuje ti mít všechno pod palcem nebo se jednalo o nutnost z důvodu tehdejšího lockdownu? A kde jsi sháněl správné parťáky pro koncertní show?

To, že jsem celou desku „Revoluce“ nahrál sám doma bylo jednak důsledkem doby, ale mnohem víc jsem k tomu dospěl přirozenou cestou. Vím přesně, jak by měla moje hudba znít, protože než ji skládám, tak už mi celá hraje kompletně zaranžovaná v hlavě. Jakmile je v tomhle stavu, zapínám studio a jen to ze sebe vysypu ven. Stejně tak tvořím i reklamní nebo filmovou hudbu. Dřív do studia nelezu, to nemá smysl a je to zaručená ztráta času. Muzikanty v kapele mám stabilně už čtvrtým rokem, jsou to baskytarista Ondra Stehlík a bubeník Honza Pavlíček. Nově k nám před rokem přistál Ondřej Bezvoda, čímž se uzavřel pomyslný kruh a nyní jsme kompletní. Trvalo mi, než jsem partu ustálil a nahodil, ale vybíral jsem pečlivě a teď mám nejlepší kapelu, kterou jsem si mohl přát.

Pojďme se vrátit na pár okamžiků do minulosti. Jako asi většina našich čtenářů jsi dospíval během devadesátých let. Zkus trochu zavzpomínat a přiblížit atmosféru té doby z pozice aktivního hudebníka a frontmana WALK CHOC ICE? Tedy kapely, která si zahrála mj. před RAGE AGAINST THE MACHINE a také úzce spolupracovala s Ivanem Králem? Jak moc bohémské časy to pro tebe byly?

Absolutně nejvíc! Lítali jsme na skejtech, všude to vonělo čerstvě posekanou trávou a takovou tou první slepou láskou. Měli jsme v ruce klíče od všech dveří a mohli jsme si dělat, co se nám zachtělo. My jsme vždycky chtěli mít kapelu, to jediné nám dávalo smysl, jak se nezbláznit nudou a šedí osmdesátých let a začátku devadesátých, ve kterých jsme se s kapelou hudebně formovali. Proto když jsme pak hráli před RATM, MUCKY PUP, FAITH NO MORE, nebo PAGE & PLANT, přišlo nám to vlastně normální, že tam jsme. Prostě jsme to tak chtěli a ono se to jenom stalo. Ale abych řekl pravdu, snad jsem ani neměl možnost si to všechno pořádně užít a uvědomit, což mi zůstalo do dnes. Já jsem hlavně štěstím bez sebe, když jsou kolem mě spokojení lidé a vidím na nich, že to, co děláme, jim dává nějakou šťávu a doplňující zdroj energie. To je pro mě měřítko, podle kterého se orientuju. A podle těch reakcí z devadesátek bych si troufl tvrdit, že jsme to snad dělali dobře a dávalo to celé tenhle rozměr a smysl.

Na počátku nového tisíciletí se WALK CHOC ICE rozpadli a ty jsi se stal koncertní posilou legendárních BLUE EFFECT obnovených Radimem Hladíkem. Během následujícího období vzniklo několik úžasných záznamů živých vystoupení BLUE EFFECTU, na kterých je dodnes zřejmé, jak skvěle fungovala chemie mezi muzikanty různých generací. Neměli jste tenkrát ambice složit po více než dvaceti letech novou dlouhohrající studiovku? Co v tobě dnes tato hudební a životní etapa vyvolává?

Upřímně, moje účinkování v BLUE EFFECT ve mě do dnes vyvolává docela silné rozpaky. Radim Hladík dal kapelu dohromady především kvůli tvorbě nových písniček. Alespoň to tak od začátku všude a všem tvrdil. Stále opakoval, že nedal kapelu dohromady kvůli tomu, abychom jen objížděli koncerty, ale především kvůli nové tvorbě. Na to jsem se dost těšil a myslím, že i spousta fanoušků kapely. Později pro mě bylo velkým zklamáním, že až na tvorbu k filmu Posel, jsme se k žádné původní vlastní nedostali. Ačkoliv jsem se hodně snažil a několik let jsem usilovně Radima k vlastní tvorbě vybízel, nebyl jsem v takové pozici, kdy bych měl rozhodující, nebo tak silné slovo. I tak bylo ale celých 12 let v BLUE EFFECT velkou školou, a hlavně zábavou jak pro nás, tak především pro zástupy fanoušků, kterým jsme přivezli Radima Hladíka a taky muziku BLUE EFFECT, FLAMENGA, THE MATADORS, nebo WALK CHOC ICE.

V roce 2017 vyšla pod tvým jménem sólová prvotina, která až na pár výjimek (třeba punková klipovka „Runway“) nabídla pokojnější a rozvážnou formu písničkářských zpovědí. Nemyslíš, že byla tahle deska přes svou nespornou kvalitu tak nějak předčasně dospělá a smířlivá? Zvlášť v kontrastu s tvou současnou produkcí?

Tak nějak jsem tenkrát moc nevěděl, jak to celé pojmout, kudy se hudebně vlastně vydám a prvním pomocníkem po ruce byla akustická kytara a můj textový zápisník. Napsal jsem asi 30 skladeb a ty nejlepší z nich jsem pak nahrál ve studiu The Barn u Dana Frimla. Osobně vnímám mojí prvotinu jako rockovou desku se silnými popovými vlivy, která jako kontrast obsahuje jednu klavírní baladu a také předělávku „Slunečný hrob“ od BLUE EFFECT. Možná ten dojem uhlazenosti a vyklidněnosti vyvolává fakt, že textově jsem si v té době řešil svoje osobní krize středního věku a opožděné dospívání. Už teď vím, že třetí album bude spojením obou dvou předchozích. Bude tvrdé, syrové a zároveň i silně melodické. První singl z něj, skladba „Domů“ vychází právě v těchto dnech a já se nemůžu dočkat, až novou věc začneme hrát letos na open air koncertech spolu s dalšími skladbami, které na turné Revoluce Live nezazněly.

Po debutu následovaly v podobném duchu singly „Vizionář“ a „Denver“, duet s Bárou Basikovou „Křídla tažných ptáků“ a v neposlední řadě rovněž nostalgický hit „Devadesátky“. Co tě přimělo posléze otočit kormidlo zpět k impulzivnímu crossoveru a dát znovu prostor tvrdým riffům, rapovému frázování a funky rytmice? Je pravda, že agresivnější ztvárnění bylo přímou reakcí na zásadní osobní zážitky?

Osobně se vnímám v první řadě jako písničkář a autor melodických skladeb. Aranžmá a hudební styl jsou vždycky až na dalším místě. Nečekal jsem, že natočím tak tvrdou desku plnou crossoveru, rocku a rapových frází alá BEASTIE BOYS. Doba mě ale přiměla k tomu, abych se vyhranil a vyjádřil tímhle způsobem. Všechny ty covidové zákazy a lockdowny se na tom podepsaly stejně, jako moje animální potřeba se vykřičet, vyštěkat a vyblbnout po všech těch mírnějších polohách a singlech. Už jsem potřeboval oprášit toho vopičáka, který ve mě stále je a který už se delší dobu hlásil o slovo. Dal jsem tomu volný průběh, natočil album „Revoluce“, odjel k němu turné a teď je zase čas se posunout a transformovat do jiných hudebních světů. Mě by ten jeden nestačil a k smrti unudil. Nechci dopadnout jako ten, co hrál celý život jednu písničku dokola a stokrát jinak. Všechno to za mě už brzy řekne moje nová hudba.

Kromě skladeb pro vlastní repertoár jsi autorem filmové hudby a spolupracuješ také na reklamních spotech. Jak volnou ruku má skladatel v těchto případech, kdy vlastně participuje na vizi jiného umělce? Musíš se držet pevného rámce a jasného schématu nebo můžeš více popustit uzdu ryze subjektivním představám a invencím jako v případě svých písní?

Záleží na zadání a na představách režiséra, nebo klienta, který práci platí. V rámci takového zadání si pak vymezím a najdu svojí svobodu. Takový způsob spolupráce mi vyhovuje. Většinou dostanu od režiséra naprosto přesnou vizi toho, co ode mě očekává a když ne, tak si to všechno musím za něj domyslet. Zjednodušeně řečeno používáme sdílenou paměť. Jsme na sebe napojení a mnohdy jeden domýšlíme za druhého a opačně. Mám to tak ale i u vlastní tvorby. Tam jsem zadavatelem buď já, nebo někdy i moje publikum, případně manažer, který nad tím vším dohlíží a bdí. Sám bych se v tom nikdy nevyznal a každá skladba by byla v totálně jiném žánru a duchu (hahahaha). Jakmile si zadám, jakou tvorbu chci dělat, tzn. buď popovou věc, nebo rockovou, tvrdší nebo jemnější písničku, počkám až ji uslyším v hlavě, nebo její první fragmenty a náznaky, jako jsou akord, melodie, nebo rytmus. Pak už tradičně zapínám studio a dál ten příběh už znáte. 

Svého času jsi natáčel pro kytary.cz pořad Garráž Honzy Křížka, kde jsi zpovídal kolegy z muzikantské branže a na závěr jste si střihli společný jam v podobě cover verze různých rockových hitů. V seriálu se objevil namátkou třeba Bruno (HYPNOS), Tomáš Hájíček (KRUCIPÜSK) nebo Dan Kurz (K25A, ATARI TERROR). Proč se tenhle zajímavý a slibný koncept dál nerozvíjel a po několika pokračováních skončil? Neuvažuješ do budoucna o nějakém obdobném multimediálním projektu?

Pořad skončil proto, že nevyvolával takový zájem, který by ho uživil a zachoval v chodu. Zkoušel jsem to pak v podobné formě ještě jednou nahodit v Music City s pořadem Bejvák Honzy Křížka a dopadlo to po pár dílech stejně. Takováhle věc stojí především dost času, tedy i peněz a je potřeba se jí věnovat. Nikdo, ani já s kapelou, ani obě hudební prodejny, jsme ale tolik času neměli, tak jsme to po pár epizodách zabalili. I když to byla dobrá zkušenost, mnohem víc mě to vyčerpávalo a bralo sil, než aby to něco házelo zpátky. Jsem otevřený všem podnětům a výzvám a v budoucnu si umím představit vlastní hudební pořad v rádiu, možná i v televizní podobě. Rád si na takovou příležitost počkám a nikam se necpu.

Když se dívám na kalendář vašich vystoupení, tak si říkám, jak takový zápřah zvládáš hlasově a fyzicky? Revoluční songy musejí dát člověku zabrat a nikdo z nás nemládne. Je lepší dát tělu a hlasivkám pravidelný relax nebo se nesmí nechat v nečinnosti a případně ještě poctivě potrénovat? A konají se na turné stále nějaká ta „pivka a čoudy“😊?

Je to celé hodně náročné fyzicky, a především na hlasivky. Odpočinek by prospěl, ale při běžném chodu rodiny s malými dětmi a všemi rýmičkamy a kašlíky je to spíš vzdálená virtuální realita (hahaha). Každopádně musím se o hlas starat a celkově mezi koncerty regenerovat. Chodím plavat, pravidelně jezdím na kole, baví mě chodit pěšky a stáhl jsem si dokonce už e-mail od Lindy Finkové z roku 2007, ve kterém mi poslala cviky na rozezpívání a údržbu hlasivek (hahahaha). Pivka a čoudy probíhají stabilně v publiku, na pódiu pouze jako jedno číslo našeho programu. Když máme po koncertě čas, nejradši jsme s fanoušky a pokud v místě koncertu spíme, pak hrozí pivka a čoudy i nám, ovšem chce to nějaký rozumný režim, jinak druhý den nelze normálně fungovat.

Muzikantsky jsi určitě dost vytížený, máš kromě tvorby a koncertování čas a chuť na sledování aktuálních hudebních trendů? Narazil jsi v poslední době na nějakou zajímavou a atraktivní novinku, která tě zaujala? Případně sjíždíš prověřené nahrávky a kapely?

Muziku sleduju a poslouchám neustále, bez ní nelze fungovat. Nesleduju vyloženě nejmodernější trendy, nemám asi moc dobrý přehled v současné tvorbě a kapelách, spíš asi nevím vůbec, co se děje. Sjíždím muziku, jaká ke mně přijde, která si mě najde, nebo najdu já ji. Nedávno mě totálně ustřelila palici francouzská kapela RISE OF THE NORTHSTAR, která působila cca 2013-2019, absolutní crossoverová pecka! Hodně sjíždím Snoop Dogga, Dr. Dre a Compton scénu včetně Kendricka Lamara. V aute s dětmi a ženou rádi posloucháme IMAGINE DRAGONS, ty mě baví moc a myslím, že to je bezvadná kapela! Jinak mě moc nebaví taková ta současná uplakaná popová scéna, kde dospívající děcka ve svých písničkách brečí, že jim někdo zablokoval Tik-Tok, nebo jim přišel pozdě balík z AliExpresu. Je to hrozná nuda, stokrát omleté klišé hudebně i textově. Nelze nezmínit Davida Stypku a BANDJEEZ, to byla krásná kapela a zpěvák a autor, který se tu objeví jednou za 20 let.

Blížíme se k závěru, prozraď, co chystáš do budoucna? Na čem zrovna děláš? V příspěvku na našich stránkách jsi zmiňoval plán na nové album, ve kterém by se měly umělecky setkat a protnout oba směry z dvou předchozích desek. Tahle idea pořád platí?

Určitě ano a už mám velkou část desky napsanou a smíchanou. Teď se chystám napsat další várku skladeb a desku letos dokončit. Určitě nebude tak vyhraněná jako její předchůdkyně, budou na ní opět rockové i popovější songy pro širší posluchačskou obec. Rozhodně si ale i tak nahrávka uchová přímočarou razanci a velikou dávku rockové výbušnosti, na které je založený můj hudební a životní naturel. Ten ale neumí dýchat moc dlouho bez melodií a klidnějších poloh. Pevně věřím a doufám, že to bude moje nejlepší dosavadní album, které mě opět představí v trochu novém odstínu a hlavně přiláká nové fanoušky! Mám taky rozdělané dva celovečerní filmy režiséra Adolfa Ziky, ke kterým dělám kompletní hudbu, včetně titulních písniček. Prvním je filmový dokument o skvělé fotografce Alžbětě Jungrové, druhým bude můj první celovečerní hraný film Léčivé účinky sebeklamu. To je prozatím můj skladatelský vrchol a už se těším, až půjdou oba filmy do světa. Především ale chceme s mojí kapelou hrát a objíždět celou republiku, abychom naši muziku ukázali všude, kde to bude možné. To, proč všechno děláme a proč tak dlouho vydržíme makat má jediný důvod. Tím jsou naše koncerty, kde se potkáme s lidmi a cítíme, že žijeme tím, pro co jsme se narodili!

Pokud máš ještě něco na srdci, co bys rád sdělil, sem s tím. Jinak díky moc za tvůj čas, ať se daří a někdy zase ahoj.

Chtěl bych Ti poděkovat za rozhovor, moc pozdravit všechny čtenářky i čtenáře a popřát všem krásné léto, hodně pohody a moře lásky a zdraví! Těšíme se na vás na všechny na některém z našich příštích koncertů!

30.05.2022	Diskuse (0)	Hivris riha.kamil@gmail.com