HONZA KŘÍŽEK - Revoluce

70%

„…díky Beastie Boys,

Public Enemy – Bring the Noise,

Rage Against a Killing in the Name,

Black Sabbath, Iron Maiden…“

Tyhle nesmrtelné veličiny světové hudby a mnoho dalších stejně významných jmen vzývá Honza Křížek ve skladbě „Díky“, která uzavírá jeho novou sólovou desku s názvem „Revoluce“. Citát jsem na začátek volil záměrně, protože tak nějak v kostce vyjadřuje, o čem bude řeč. Tedy o tvrdě rockové hudební nostalgii a vzpomínání, tentokrát ovšem v živelnějším a agresivnějším podání, než bylo Honzovo předchozí singlové ohlédnutí s názvem „Devadesátky“.

Věřím, že pro spoustu posluchačů může být velký šok, jakým směrem se na novince téměř padesátiletý autor vydává (nebo spíš vrací?). Na první pohled to dokonce vypadá, že spojení s hravě písničkovým debutem z roku 2017 je pouze v symbolickém hashtagu (#), který si Křížek zvolil jako nápaditou zkratku a logo. Tam, kde prvotina slibně pracuje s hudební a emocionální variabilitou, tam je výrazově i věkově mladší následovník striktně žánrový a přímočarý. Na možná zbytečně limitované ploše třiceti minut se rozehrává nefalšovaný devadesátkový crossover, servírující explozivní songy přesně v rámci daného stylu. Odlišným pojetím navzdory spojuje ovšem obě desky umělecká bezprostřednost a spontánnost, skrz kterou Křížkova muzika promlouvá. Žádné puntičkářské aranže a šroubované postupy, ale přirozená muzikálnost a tvůrčí nadšení, které se nedá předstírat a které může evokovat až zanícený entuziasmus amatérských začátků.

Skokovou změnu soundu vysvětluje zkušený interpret osobními příběhy z posledních let, kdy jako ten správný ventil prožitých událostí vítězí nad písničkovým rozjímáním a intimními zpověďmi agresivnější rocková fúze. A proč ne. Kdo si pamatuje Honzu Křížka s ikonickým soccerballem na hlavě jakožto frontmana crossoverových strůjců pozitivních emocí WALK CHOC ICE, tomu je jasné, že se nejedná o pózu, ale o jednu z mnoha muzikantských a životních tváří. Dovedu si představit, že co zpěvák přesvědčivě notuje, to také souběžně žije. Což není míněno úplně doslova, umělecká licence v případě „Revoluce“ hraje samozřejmě svou nedílnou roli. Za cíleně přehnanými a někdy až úsměvnými verši, které plují na jednolitém energickém podkladu, se skrývají autentické pocity zrcadlící okolní svět vlastního tvůrce.

Přestože pod autorovým jménem brázdí naši krajinu kompletní kapela na koncertním turné, „Revoluci“ jako takovou nahrával Honza díky současné technice sám ve svém vlastním studiu. Nástroje s přehledem všestranného hudebníka zvládá bez problémů, i když se vesměs nejedná o nijak složité party. Syrovost a opravdovost válcuje jemnou producentskou práci a výsledný produkt se tak podobá spíš prvním výliskům mladých rebelů z garáže, než práci muzikanta majícího za sebou součinnost se jmény jako Ivan Král nebo Radim Hladík. Pilířem „revolučních“ písní je pak mozaika složená převážně z Morellovských riffů podpořených šlapavou rytmikou a dynamikou raných RED HOT CHILLI PEPPERS. Album má výrazně koncertní feeling; bez inter, samplů a zásadních elektronických udělátek se hrnou nepřikrášlené revoluční hymny, jedna za druhou, bez chvilky oddechu.

Pěvecky Křížek na desce bez problémů stíhá, hip hopové rychlé frázování má v krvi stejně jako melodické popěvky dávající vzpomenout na kdysi domovské „wolkčoky“. Pobaví nadsázka u občasných anglických obratů a hecovaček, zde doplňující podtextovou drzost a klackovitost vypůjčenou z arzenálu BEASTIE BOYS. Co naopak chybí je větší rozmanitost a originální invence. Temperamentní hudební a pěvecká show je vystřižená z jedné šablony, jejíž vzor je už maličko ošuntělý. Přes neutuchající energii frontmana dochází nahrávce rebelská šťáva a songy „Párty“ nebo „Pivka a čoudy“ už ke konci trochu pokulhávají. „Revoluce“ je zkrátka odvážná střelba od boku, impulzivní a razantní, co smete vše před sebou, ale rovněž brzy vyčerpá munici. Přesnější muškou a sofistikovanějším arzenálem disponují prakticky jen „Miliony cest“, které nezní tak schematicky, přes důraz si zachovávají rockovou lehkost se suverénním zpěvem a tvoří pomyslnou muzikantskou spojnici mezi současnou a minulou produkcí. A právě v ní vidím ten největší potenciál, který prozatím jen dříme.

I přes zmíněné neduhy je aktuální deska sympatický počin zhmotňující zpěvákovu druhou tvář, která donedávna dlela ve stínu rozvážné a možná předčasně vyklidněné a dospělé tvorby. Nejen pro samotnou osobu autora, ale také pro zpěvákovo početné publikum, je umělecký obrat vskutku revoluční a tím naplňuje svoje poslání. Ale zatímco nyní máme pro různé příležitosti dvě různá alba a dvě podoby Honzy Křížka, viděl bych ideální budoucí cestu v jejich vzájemném prolnutí. Je ale docela dobře možné, že nás Honza příště překvapí něčím úplně jiným.

25.03.2022	Diskuse (5)	Hivris riha.kamil@gmail.com